Blížící se Mezinárodní den piva, který letos připadá na 7. srpna, je ideální příležitostí připomenout si nejčastější chyby při jeho podávání v horkých dnech. Chlazení v mrazáku místo v lednici, namrazování sklenic nebo ponechání láhve v rozpáleném autě mohou negativně ovlivnit jeho chuť i aroma. Hlavní výčepní zážitkového centra Pilsner Urquell: The Original Beer Experience (PUX) Matyáš Wiaczka objasňuje, proč přechlazené pivo ztrácí svou přirozenou sladkost, jak mu škodí vysoké teploty a proč v největších vedrech osobně sahá po šnytu.
S rostoucí teplotou se výrazně mění nejen způsob, jakým lidé pivo pijí, ale i typ, po kterém sahají. Podle průzkumu agentury Ipsos pro Plzeňský Prazdroj z roku 2025 roste v horku skokově obliba nealkoholického piva. Při teplotách do 19 °C po něm sáhne 30 % lidí, kolem 29 °C už polovina a jakmile teploměr přesáhne třicítku, volí nealkoholické pivo 77 % dospělých.
Jedním z nejčastějších letních omylů bývá přesvědčení, že čím je pivo studenější, tím je lepší. Realita je ale jiná. „Pivo se takzvaně zavře a vy pak téměř nepoznáte, co vlastně pijete,“ vysvětluje Matyáš Wiaczka efekt přechlazení. Při příliš nízké teplotě jsou jemné chuťové a aromatické složky výrazně hůře patrné. Jako první ustupuje přirozená sladkost a více může vystoupit nepříjemně štiplavá hořkost.
Podle Kodexu péče o pivo v gastronomii Českého svazu pivovarů a sladoven je optimální teplota piva pro konzumaci 6 až 8 °C, skladovací teplota sudů a tanků pak 5 až 10 °C.
„V největších vedrech bych se nebál pivo nachladit k pěti stupňům, ale ne níž,“ radí Wiaczka. Velkou výhodou moderních výčepů je dokonale izolované vedení piva od sudu až k výčepnímu kohoutu. „Celý systém je dnes odizolovaný a výkyvy okolních teplot by tak na pivo neměly mít vliv,“ dodává.
Mrazák ani namražená sklenice pivu nesvědčí
Skutečný problém může nastat při nesprávném skladování mimo sklep nebo chladicí box, kde vysoké teploty poškodí chuť i aroma ještě dříve, než se pivo dostane k výčepu. Zvlášť špatně dopadá pivo, které zůstalo delší dobu v rozpáleném autě. Vysoká teplota urychluje jeho stárnutí a může vést až ke vzniku pachuti připomínající papír nebo lepenku. Následné prudké zchlazení už tyto změny neodstraní.
Pivu nesvědčí ani namražená sklenice. Dát půllitr na hodinu do mrazáku se sice v horku může zdát jako skvělý nápad, výsledek ale potěší málokoho.
„Půllitr zásadně nenamražovat,“ zdůrazňuje Wiaczka.
Ledové sklo ničí pěnu a pivo podchladí podobně, jako kdyby bylo načepované při příliš nízké teplotě. Pokud ale pivo pouze podchladíte ještě před načepováním nebo otevřením, dá se situace zachránit. Stačí ho nechat pomalu ohřát zpět na ideální teplotu.
Proti horku pomůže šnyt
Pokud v horku pijete pomaleji a klasická hladinka vám zteplá dříve, než ji stihnete dopít, nabízí se elegantní řešení. „Takovým hostům doporučuji šnyt. Díky většímu pěnovému polštáři zůstává déle čerstvý,“ popisuje Wiaczka. Zahraniční i domácí hosté přitom podle něj objednávají podobně a zájem o kvalitně načepované pivo zůstává vysoký bez ohledu na počasí.
Od ledu z rybníků k ležáku
Potřeba udržet pivo v chladu provázela pivovarnictví dlouho před vynálezem moderních chladicích zařízení. Zásoby ledu se musely připravovat už během zimy. Led se těžil přímo z pivovarských rybníků, jakmile byl dostatečně silný, a následně se skladoval v hlubokých sklepeních, často vytesaných přímo do skály. Tam vydržel i přes léto a pomáhal chladit pivo v nejteplejších měsících roku. Spodně kvašená piva se tradičně vařila především během chladnější části roku a následně několik měsíců zrála ve studených sklepech. Právě s tímto dlouhým skladováním souvisí i název „ležák“.
Ať už si dáte klasickou hladinku, v horku zvolíte šnyt, nebo sáhnete po nealkoholickém pivu, rozhodují především správná teplota, čisté a mokré sklo a pečlivé načepování. Právě díky nim si pivo zachová chuť i vůni během nejteplejších letních dnů.
Zdroj: Pilsner Urquell
