ICONIQ osobnost: Po mateřské zpět do laboratoře. Česká vědkyně Adéla Šimková hledá způsob, jak dopravit léčbu přímo k nádoru

Dopravit léčivo přesně tam, kde je potřeba, a co nejméně přitom zasáhnout zdravé tkáně. Česká chemička Adéla Šimková vyvinula během doktorského výzkumu molekuly schopné velmi účinně rozpoznávat protein spojený s nádorovým mikroprostředím. Za svou disertační práci získala první místo v Ceně Wernera von Siemense. Dnes pokračuje ve výzkumu v Německém centru pro výzkum rakoviny v Heidelbergu. A přestože cesta od laboratoře k pacientům bude ještě dlouhá, její práce ukazuje jednu z cest, kudy se může ubírat přesnější protinádorová léčba.

Přirovnává ji k doručovací službě. Jen místo balíčku by jednou mohla pomoci dopravovat k nádorové tkáni diagnostickou nebo léčebnou látku.

Česká organická chemička Adéla Šimková se během doktorského studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy zabývala vývojem malých molekul, které dokážou rozpoznat specifický protein označovaný jako FAP – fibroblast activation protein.

A právě tato zdánlivě nenápadná molekulární „adresa“ může být zajímavá pro budoucnost onkologické diagnostiky a léčby.

Najít správnou adresu

Jedním z velkých problémů protinádorové léčby je její zacílení. Ideální léčivo by mělo zasáhnout nádor a současně co nejvíce šetřit zdravé části organismu.

Výzkum Adély Šimkové se soustředil na FAP, enzym vyskytující se mimo jiné na povrchu tzv. nádorových fibroblastů, které tvoří součást prostředí obklopujícího nádor. Zvýšená přítomnost FAP byla popsána u řady nádorových onemocnění, zatímco v mnoha normálních dospělých tkáních je jeho výskyt omezený.

Pro vědce je proto zajímavý jako potenciální cíl, podle kterého lze nádorovou tkáň rozpoznat.

Adéla Šimková © Siemens

Právě tady přichází ke slovu chemie.

Šimková se svými kolegy pracovala na molekulách, které se na FAP dokážou velmi silně navázat a inhibovat jej. Takovou molekulu si lze zjednodušeně představit jako nosič se správně napsanou adresou.

Samotná však není lékem proti rakovině. Její význam spočívá v možnosti připojit k ní další „náklad“ – například látku využitelnou pro zobrazení nádoru nebo potenciálně terapeutickou složku.

Molekula s mimořádnou účinností

Nejde přitom pouze o teoretickou myšlenku.

Výsledky výzkumu, na němž se Šimková podílela, byly publikovány v odborném časopise European Journal of Medicinal Chemistry. Vědci zde popsali nové inhibitory FAP založené na α-ketoamidové struktuře.

Jeden z nich, označený IOCB22-AP446, dosáhl hodnoty IC50 pouhých 89 pikomolů. Podle autorů studie šlo v době publikování o látku přibližně 36krát účinnější než tehdy nejúčinnější známý inhibitor FAP.

© Siemens

To neznamená, že vznikl nový lék. Znamená to ale, že vědci získali mimořádně účinný molekulární nástroj, se kterým lze dál pracovat.

Právě přesnost je v tomto případě klíčová. Cílem současného onkologického výzkumu totiž není pouze hledat látky schopné ničit nádorové buňky, ale také způsoby, jak léčbu dostat co nejpřesněji tam, kde má působit.

Úspěch oceněný Cenou Wernera von Siemense

Výsledkem několikaleté práce byla disertace s názvem Design, synthesis and characterization of new fibroblast activation protein inhibitors for cancer tissue targeting, kterou Šimková obhájila na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v lednu 2025.

Za práci následně získala první místo v Ceně Wernera von Siemense v kategorii nejlepší disertační práce a také ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce.

Její výzkum vznikal pod vedením profesora Jana Konvalinky a byl spojen také s Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

A právě tam začala její cesta k tématu, kterému se věnuje dodnes.

Z Prahy do jednoho z největších evropských center výzkumu rakoviny

Po doktorátu zamířila Adéla Šimková do Heidelbergu. V současnosti působí jako postdoktorandka v German Cancer Research Center – Deutsches Krebsforschungszentrum (DKFZ), jednom z nejvýznamnějších evropských pracovišť zaměřených na výzkum rakoviny.

Je členkou týmu Translational Radiotheranostics a její práce se tak posunula také směrem k radioteranostice.

Za komplikovaným názvem se skrývá mimořádně zajímavá oblast moderní medicíny. Propojuje diagnostiku a terapii prostřednictvím cílených molekul označených radionuklidy. Jedna molekulární struktura tak může pomoci najít určitý biologický cíl a podle použitého radionuklidu jej zobrazit, případně proti němu dopravit ionizující záření.

Základní myšlenka přitom zůstává podobná: najít správnou adresu a dostat účinnou látku právě tam.

© SIemens

Od laboratoře k pacientovi vede dlouhá cesta

Příběhy o nových objevech v léčbě rakoviny často svádějí k velkým titulkům. V případě práce Adély Šimkové je ale důležité rozlišovat mezi slibným výsledkem základního a preklinického výzkumu a hotovou léčbou.

Její molekuly nejsou lékem, který by dnes dostávali onkologičtí pacienti.

Aby se podobný princip mohl stát součástí běžné medicíny, musí následovat další výzkum, preklinické testování a v případě vhodného kandidáta také klinické studie, které ověří bezpečnost a účinnost u lidí.

Právě to je možná jedna z nejzajímavějších částí jejího příběhu. Ukazuje totiž, jak vědecký pokrok skutečně vypadá. Ne jako jeden zázračný objev, po němž druhý den vznikne nový lék, ale jako dlouhá série přesných kroků, z nichž každý posouvá medicínu o něco dál.

Vědkyně, která chce vědu také vysvětlovat

Adéla Šimková nezůstává pouze za dveřmi laboratoře. Patří také mezi zakladatele projektu Zeptej se vědce, který propojuje veřejnost s českými vědci a umožňuje lidem získávat odpovědi na otázky přímo od odborníků.

Je to vlastně druhá stránka stejného příběhu: složitou vědu nejen dělat, ale také ji dokázat srozumitelně vysvětlit.

A v době, kdy se informace o nových „průlomových léčbách“ šíří během několika hodin po sociálních sítích, je právě schopnost odlišit skutečný vědecký výsledek od přehnaného slibu možná stejně důležitá jako samotný výzkum.

Věda a mateřství

Její profesní cesta má ještě jeden rozměr. Šimková je maminkou dvou dcer a otevřeně mluví také o kombinování vědecké kariéry s rodičovstvím. Svou disertační práci podle zveřejněného rozhovoru dokončovala krátce před narozením druhého dítěte a obhajobu absolvovala už jako dvojnásobná matka.

Je to detail, který s chemickou strukturou inhibitorů FAP nemá nic společného, ale s prostředím vědy ano. Akademická kariéra je založena na dlouhodobém výzkumu, publikování a často také zahraničních pobytech. Sladit ji s rodinou proto není samozřejmost.

Šimková svou vlastní cestou ukazuje, že mateřství a špičková vědecká práce nemusí stát proti sobě.

Malá molekula, velká otázka

Bude jednou technologie založená na podobných molekulách skutečně pomáhat pacientům?

Dnes to ještě nikdo nemůže slíbit.

Výzkum Adély Šimkové ale přispívá k oblasti, která se snaží řešit jeden z klíčových problémů moderní onkologie: jak poznat nádorovou tkáň co nejpřesněji a jak k ní cíleně dopravit diagnostickou nebo terapeutickou látku.

Od molekuly vytvořené v laboratoři k léčbě člověka vede dlouhá cesta. Každá taková cesta ale musí někde začít.

A ta Adély Šimkové začala hledáním správné molekulární adresy.

ICONIQ INFO | Adéla Šimková

Zdroje

Univerzita Karlova – oficiální informace k ocenění Adély Šimkové a Cena Wernera von Siemense
Digitální repozitář Univerzity Karlovy – disertační práce Adély Šimkové a její posudky
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR – profesní profil a publikační činnost Adély Šimkové
German Cancer Research Center (DKFZ) – tým Translational Radiotheranostics a současné působiště Adély Šimkové
European Journal of Medicinal Chemistry – odborné studie týmu zabývající se inhibitory FAP
PubMed / National Library of Medicine – odborné publikace o molekulárním rozpoznávání FAP pro diagnostické a terapeutické využití
Akademie věd ČR – rozhovor a informace o profesní dráze Adély Šimkové

Sdílet

Facebook
Twitter
LinkedIn