Celovečerní dokumentární film Červená vzbudil v rámci své předpremiéry v Karlových Varech velký divácký ohlas. Snímek, jehož hlavní aktérkou je známá česká operní pěvkyně a herečka Soňa Červená, ukazuje nejen útrapy a nepříjemné momenty v životě Červené způsobené nacistickou a komunistickou diktaturou, ale i humor, nadhled a niterní svět pěvkyně.
Předpremiéra dokumentu v Karlových Varech.
První rolí Soni Červené na jevišti byla Háta ve Smetanově Prodané nevěstě odehraná ve Volyni v roce 1947. Její cesta k opeře však byla zkomplikována prohlášením její rodiny za nepřátelskou vůči komunistickému režimu, takže nesměla vstoupit na prkna Národního divadla a neměla naději získat v Praze operní role.
Další důlěžitou divadelní zkušenosti získala jako Káča v muzikálu Divotvorný hrnec po boku legendárního dua Voskovec – Werich v Osvobozeném divadle. Poté se však naplno zamilovala do opery a její první operní angažmá bylo v padesátých letech v brněnské Janáčkové opeře. Hned po ní následovala Státní opera v Berlíně, kde byla již po dvou letech za vynikající výkony v operách Monteverdiových, Händelových a Gluckových vyznamenána titulem Komorní pěvkyně. Největší úspěch jí pak přinesla role Carmen. Její provedení bylo v roce 1960 nahráno na gramofonové desky. Tuto roli si pak zazpívala na nejpřednejších světových scénách ještě 156x.
Soňa Červená jako Carmen.
Ovšem i přes profesní úspěchy nebyl její život jednoduchý. Ke spolupráci se jí snažila získat východoněmecká Stasi i česká StB, která na ni od roku 1951 vedla osobní svazek. Za dramatických okolností pak Červená prošla posledním otevřeným přechodem v roce 1962 z východního Berlína a 30 let žila v zahraničí. Ostatně doma ji nic nedrželo, její matka zemřela za nevyjasněných okolností po několikahodinovém policejním výslechu a její manžel krátce po premiéře Divotvorného hrnce emigroval. Červená navzdory tomu nechtěla opustit svou práci v divadle a manžela už nikdy neviděla.
“Sebeteplejší rodinný krb by mi nenahradil působení na jevišti a zpívání. (…) Zůstala jsem sama, bez rodiny i domácnosti a z té samoty jsem obnovovala svoji sílu,” uvádí pěvkyně ve filmu.
Z opery Aida v roce 1962.
Po emigraci se stala sólistkou operních domů ve Vídni, Miláně, Amsterdamu, Barceloně, Bruselu, Lisabonu a všech velkých německých operních scén. Byla také žádaným hostem předních evropských a amerických scén a mezinárodních festivalů.
Když v roce 1987 získala podruhé titul Komorní pěvkyně ve Frankfurtu, rozhodla se ukončit svou pěveckou kariéru a místo přijetí místa profesorky operního herectví v Tokiu zakotvila v renomovaném činoherním divadle Thalia v Hamburku, kde začala spolupracovat s americkým režisérem Robertem Wilsonem. Ten mimo jiné zprostředkoval její setkání s hudebníky Tomem Waitsem a Lou Reedem, kteří ji obsadili do svých muzikálů. S tímto novým angažmá vycestovala například do New Yorku, Ria de Janeira či Hongkongu.
Domů se Červená začala vracet po Sametové revoluci a díky spolupráci s Robertem Wilsonem se jí splnil sen dostat se na prkna pražského Národního divadla. Stalo se tak v jejích 77 letech. Divácky nejznámější je pravděpodobně její ztvárnění hlavní postavy Čapkovy hry Věc Makropulos Emílie Marty. Přímo pro Červenou byla napsána role Milady Horákové v opeře Zítra se bude…, která zpracovává téma známého soudního procesu, a za níž dostala Cenu Alfréda Radoka.
V opeře Zítra se bude…
Dokument Olgy Sommerové ukazuje nejen úspěchy Červené, ale i smutné momenty jejího života. Neuvěřitelný příběh neuvěřitelně silné ženy určitě stojí za zhlédnutí. Do 13. září také probíhá po kinech Týden se Soňou Červenou, kdy dokument můžete zhlédnout v 19 kinech v nejrůznějších českých městech. A než na něj půjdete, můžete se navnadit alespoň krátkým trailerem.
