Módní návrhářka Zuzana Kubíčková mě zaujala svou kolekcí SS12 LIMITED EDITION, kdy si pohrála s proplétáním látky. Šaty z této kolekce si našly své čestné místo v mém šatníku a dodnes je s velkou oblibou nosím. Jsou rozhodně nadčasové a stále v nich sklízím ovace. Ani její loňská podzimní kolekce mě nenechala chladnou, a tak nastal čas představit tuto talentovanou českou designérku čtenářům Iconiqu.
Česká móda mě v poslední době hodně baví a směle doufám, že prostřednictvím rozhovorů se o ni začnete zajímat i vy. Kvalita a nápaditost se pomalu, ale jistě zlepšují a kousky, které v showroomech našich designérů najdete, rozhodně stojí za hřích.
Žila jste střídavě v Praze a Miláně?
Ano, ale to před dvěma lety skončilo, kdy jsem si založila malou dílničku a ateliér. Nyní jezdím do Milána tak 2x ročně kvůli nákupu materiálu a stále pracuji s fotografem Karlem Losenickým , se kterým většinu kolekcí fotím. Nicméně před rokem se mi navíc ozvala jedna milánská PR agentura, která projevila zájem předvádět mé kolekce v jejich showroomu, který především slouží stylistům a módním časopisům. Nejedná se tedy o prodejní spolupráci, ale reklamní. Oni oblékají bloggery, celebrity, a proto si vybírají převážně ojedinělé kousky než ready to wear.
To zní skvěle. A co když někdo o vaše kousky projeví zájem. Mají ho kam nasměrovat?
Zatím to je jen o focení a prezentaci. Nicméně když někdo projeví zájem, propojí ho přímo se mnou.
A vy jste schopná zahraničnímu zákazníkovi šaty zajistit i na dálku nebo musí za vámi přijet do Prahy?
Záleží o jaký model jde. Je možné zaslat míry a já model vyhotovím a odešlu. Raději preferuji osobní jednání a práci s klientem v ateliéru.
Je zájem o vaše kolekce ze zahraničí?
V tuto chvíli se to rozjíždí pomalu. Spíše se jedná stále o české zákazníky nebo cizince žijící v Česku, ale sousední Slovensko se mi rozbíhá velmi dobře.
Je větší zájem o kolekce ready to wear nebo raději jednotlivé modely na míru?
Poptávka po modelech na míru je stále značně vyšší než po již ušitých kouscích. Já ale vlastně funguji na bázi vzorků. Mé kolekce jsou sice prezentovány jako ready to wear, která je ale vyrobena v minimálním množství. Zákaznice přijde, model si vyzkouší a pak ho upravujeme a to nejen na míru, ale můžeme i přidat nějaký další detail. Jinak kolekce vyrábím v počtu, o který požádají jednotlivé butiky, které mou módu prodávají.
Kde vaše modely zákaznice mohou najít?
Momentálně je to v Debut Gallery v Praze, několik kousků najdou v Galerii Novesta, na Slovensku v butiku Mona a rovněž na e-shopu boudoir-shop.com.
Není to relativně tak dávno, co jste se stěhovala do ateliéru na Jugmannově náměstí. Velmi jste se tam těšila. Co to náhlé další stěhování?
Já jsem si představovala, že na Jugmannově náměstí to bude především dílna, kam lidé moc často chodit nebudou, chtěla jsem nějak začít a netušila jsem, jak to všechno půjde. Ale najednou přibylo zákazníků, kteří začali chodit. Přibylo i lidí pracujících v dílně a prostor nám začal být nečekaně těsný. Na konci roku jsem si řekla, že nastal čas na další stěhování. Chtěla jsem kromě dílny mít i showroom, kde zákazníci najdou současné, ale i ty minulé kolekce a bude pro ně prostor, kde si je mohou vyzkoušet.
Přibylo více lidí do dílny. Tím jste mi nahrála na otázku, která nyní trápí téměř každého návrháře a tím je ztráta zájmu o krejčovské řemeslo. Jak to vidíte vy? Tento obor se dokonce na některých učilištích ani neotevřel. Čím to podle vás je ta ztráta zájmu ze strany mladé generace?
Toto téma je skutečně aktuální. Je to velmi těžké sehnat dobré švadleny. Málokdo chce dnes dělat řemeslo všeobecně. Mladí lidé mají pocit, že se jedná o něco podřadného, ale ono to tak vůbec není. U nás lidé vnímají módu jako návrháře, stylistu a novináře. Nikdo další v očích české veřejnosti už není. A to je jistě pro mladé demotivující.
Co by pomohlo to změnit?
Určitě osvěta. Nechat nahlédnout do dílen. Já osobně měla tu možnost navštívit dílnu francouzského domu Dior v době, kdy kreativním ředitelem byl ještě John Galliano. Viděla jsem, jak to tam vše funguje. A toužila jsem upřímně být na místě každého jednotlivce. Klidně bych šila, seděla u stroje, vytvářela výšivku. Každý měl svou práci a každý mohl osobně spolupracovat s Johnem. Je to skutečný zážitek.
Jak jste získala pro svou dílnu švadleny?
Jelikož je právě tak úzký výběr a já v tuto chvíli zaměstnávám pouze Češky, tak vše bylo na doporučení. Tak to prostě funguje. Potřebuji spolehlivé lidi, kteří mají chuť pracovat a něco vytvářet a já se na ně musím být schopná stoprocentně spolehnout.
Nemáte někdy obavy, strach, že vaše švadleny se budou chtít dostat na vaše místo právě proto, že v očích nás všech je jen návrhář ten slavný a významný?
Já se tohoto naprosto nebojím. Všichni lidé, se kterými pracuji, jsou loajální. Já si jich velmi považuji a věřím, že jim to dávám viditelně najevo. Ale jako vše, je to o lidech. Každý nemůže být návrhář, když nemá nápad a žádný návrhář nemůže být úspěšný bez kvalitního řemesla.
Aby návrhář byl úspěšný, musí mít zákazníky. Vidíte v Čechách vzrůstající tendenci zájmu o českou módu a oblečení ušité na míru?
Rozhodně. Rok od roku tendence stále stoupá. Zákaznice hodně dají na doporučení. Určitě mi pomáhají média, kde mohu svou módu prezentovat, aby se k lidem dostala. Vedu si takovou svoji statistiku a mohu tak potvrdit, že křivka zájmu optimisticky stoupá.
Co je u vás nejžádanější kousek? Co si zákaznice nejčastěji nakupují?
Je to určitě model z aktuální kolekce . Jsou to věci, které někde už viděly, ať v časopisech či na někom. Ale velký zájem je i o svatební šaty. … před 3 lety jsem vytvořila jednoduchý doplněk-dvojité psaníčko a peněženku. O tyto věci je stále veliký zájem.
A nechávají zákaznice při návrhu svatebních šatů volnou ruku? Nebo jste ochotná vytvořit dokonce onen pověstný přezdobený dort?
Zatím musím říci, že jsem se do takové situace nikdy nedostala. Zákaznice za mnou chodí pro můj styl a nechají si poradit. Důležité je, aby se žena cítila dobře, aby jí to slušelo. Nechají si poradit, že určitý model není vhodný pro jejich postavu. Proto vždy na začátku řešíme siluetu, materiál a poté jednotlivé detaily. Výsledek si dovolím říci, že je vždy perfektní.
Ohledně materiálu, kde nejčastěji nakupujete? Je i česká firma, která vás zaujala?
Bohužel v Česku jich je pomálu. Nejčastěji nakupuji v Anglii a poté v Itálii.
Svá studia jste absolvovala pod dohledem pana Josefa Ťapťucha. Jak na něj vzpomínáte?
Má studia probíhala trošičku nestandartně. Hodně času jsem strávila na zahraničních stážích – Paříž poté Reykjavík . Když jsem si spočítala, kolik času jsem trávila za svá studia v ateliéru, tak dohromady to byly tři semestry, na které ale velmi ráda vzpomínám. Mohla jsem srovnávat. Pan Ťapťuch se snažil vést studenty k tomu, aby ovládali základní dovednosti návrháře, což je kresba a střih. Zároveň nám dal jasně najevo, že tady to v žádném případě nekončí. Musíme přemýšlet co s tím dál. Ukázal nám, že kromě kreativní části je tu i ta praktická, na kterou návrháři rádi zapomínají.
Kde nejraději hledáte inspiraci?
Všude. Nejraději se dívám do historie kostýmů. Historie módy mě fascinuje. V mé tvorbě se často odráží přírodní procesy. Jejich genialita je pro mě stále inspirativní. Někdy mi do sebe zapadnou momenty, které trvají několik let, a já v nich najdu svou logiku.
Je nějaká barva, bez které si žádnou se svých kolekcí nedokážete představit?
Barvy mě celkově zajímají. Nechci dělat šedivé, černé, bílé oblečení. Toho už je dost. Ale nedokážu říci jednu barvu.
V březnu se budete opět účastnit módní události MBPFW. Prozradíte, na co se můžeme těšit? Jaká bude vaše podzimní a zimní kolekce?
Většina témat, která bývají tou pomyslnou červenou nití každé kolekce, vzniká naprosto podvědomě a nekontrolovaně. Už od loňského jara velmi toužím odjet alespoň na pár dní do lesa, do přírody, pryč z města..dá se tedy říci, že do svých kolekcí promítám to, na co zrovna myslím a co je aktuálním tématem mého života.
Materiálově bude kolekce především z vlny, kůže a trochu hedvábí.
Umíte si v budoucnu představit českého návrháře v kreativním křesle světové značky? A umíte si představit, že některá z českých módních značek bude prezentovat kolekce pravidelně v rámci jednoho ze čtyř světových týdnů módy? Je to realita, která by se jednou mohla stát?
V tuto chvíli si to moc představit neumím. Ale všechno je možné. Musíme toho ale ještě hodně změnit. Kamenem úrazu je absence módního průmyslu v Čechách. Návrháři nejsou schopni pracovat ve velkém. Nejsou tu kvalitní nákupčí. Není tu obsáhlá klientela. Lidé stále řeší peníze. Ti, kteří investují velké peníze do drahého oblečení, těch je tu stále ještě velmi málo. Všechno chce svůj čas. Hodně věcí se zde musí ustálit a začít fungovat.
Zmínila jste se o inspiraci v historických kostýmech. Neuvažovala jste o navrhování kostýmů pro divadlo, film?
Již dva roky spolupracuji s tanečnicí Prague Burlesque, Miss CoolCat, pro kterou kostýmy vytvářím a moc mě to baví. Představení jsou v duchu vintage 20.-50. let minulého století a je to velmi zábavné, burleska začíná být velmi populární u nás i v zahraničí. Uměla bych si představit kostýmy pro klasický balet.
Sedíme nyní ve vašem novém showroomu a ateliéru. Musím říci, že má skvělou atmosféru a ty prostory jsou příjemné. Jak jste ho našla? Chtěla jste cíleně Vinohrady a prostor s vysokými stropy?
Když jsem se na konci roku rozhodla, že musím najít nové větší prostory, velkou představu jsem neměla. Koukla jsem na inzeráty a šla se sem podívat. Na první pohled jsem věděla, to je ono. Cítila jsem se tu skvěle a více nebylo o čem přemýšlet.
Moje bývalá dílna měla své kouzlo, ale zde je krásné klidné prostředí, ideální pro práci.
Foto: Archiv návrhářky; Alžběta Jungrová