Pavlína Němcová začala s modelingem již v šestnácti letech, kdy ji společně s Evou Herzigovou objevila přímo na ulici Milada Karasová. Opustila Prahu a odjela do Paříže, kde se z ní postupně stala slavná modelka, zamilovaná žena a dva roky poté i matka. Pavlína Němcová rychle dospěla, ale nikdy ničeho nelitovala. Dnes už je Pavlína více než jen modelkou. Stala se úspěšnou herečkou, založila nadaci Šance Pavlíny Němcové, účastnila se populární taneční show Stardance a nově se stala i návrhářkou šperků, které si nyní můžete prohlédnout a zakoupit v luxusním butiku SIMPLE v Pařížské ulici.
Setkání s Pavlínou Němcovou bylo pro mě opravdu velmi inspirující a povzbudivé. Je skvělé, že ještě někdo v tomto českém módním a modelingovém rybníčku vidí věci takové, jaké jsou nebo by měly být. Je optimistka, ale zároveň velmi upřímná a zůstává nohama pevně na zemi.
V minulosti jste prozradila, že jste nikdy nechtěla být modelkou. Přesto jste se jí stala? Jak se to přihodilo?
Ano modelkou jsem nikdy být nechtěla. Nicméně byla jsem objevena paní Karasovou a to na ulici roku 1989. Modelkou jsem se tedy stala čirou náhodou. Při cestě domů ze školy, vzpomínám si, že to bylo před Bílou Labutí, mě odchytla paní Karasová se slovy, že se musím druhý den účastnit v jednom hotelu castingu pro jednu francouzskou modelingovou agenturu. Byla jsem samozřejmě velmi zaskočena. Nicméně jsem jí předala telefonní číslo, aby zavolala mým rodičům a vše jim podrobně vysvětlila a dostala i svolení. Na casting jsem dorazila a byla překvapena tím zástupem dívek. Chtěla jsem odejít a nečekat, ale paní Karasová mě opět odchytla a společně s Evou Herzigovou jsme se v podstatě ten den staly modelkami.
Když se ohlédne zpět, jste ráda, že vás paní Karasová odchytla a to hned dvakrát?
Jsem. Můj život se během dvou dnů diametrálně změnil. Mé tehdy stávající plány odnesl vítr, a jak se říká, člověk míní, ale osud mění.
Vzal vám modeling dospívání, jak se tak často traduje?
Myslím si, že vůbec ne. Ničeho jsem nikdy nelitovala a pocit nějaké ztráty rozhodně nevnímala. Věci se dějí, jak mají. Když se zpětně ohlédnu, tak já jsem modelingu vděčná za strašně moc. Díky němu jsem procestovala svět, poznala skvělé lidi, vydělala dobré peníze a počala svého syna. Právě díky modelingu jsem poznala svého nyní již bývalého manžela, se kterým mám bezvadného syna.
Působíte na mne velmi klidným až introvertním dojmem. Není to na škodu v tak náročném světě, jakým modeling bezesporu je? A jste skutečně taková?
Ano jsem. Jsem spíše introvert a máte pravdu, že jsem s tím vždy trochu bojovala. Modeling je zároveň světem ostrých loktů, ale na druhou stranu není důležité, zda jste introvert či extrovert. Důležitým aspektem je mít osobnost. I když ano, pro extroverty je cesta tímto světem snadnější, to bezesporu. Nicméně i velký exhibicionismus může být na škodu. Například včera jsme dokončili castingy do soutěže Schwarzkopf Elite Model Look 2014. Já se letos stala její ambasadorkou a ochutnala jsem tu druhou stranu mince a uvědomila si, jak je důležité v těch nových tvářích najít tu osobnost a zralost, aby ta dívka měla šanci uspět. Pokud má dívka jen hezkou tvář, za kterou není nic vidět, neutvoří ten celek, který je pro světový modeling naprosto klíčový.
Žila jste a žijete v Paříži. Poznala jste tajemství Pařížanek, proč patří k nejlépe oblékaným ženám světa?
Rozhodně se tady v Čechách máme od nich co učit. V Paříži je móda zažitá už dlouhá léta, od dob králů. Ony se s citem pro módu vlastně rodí.
Máte pocit, že alespoň trochu se jim přibližujeme? Móda v Čechách je stále horké téma kritiků a novinářů. Jak to vidíte vy s odstupem a vaší zkušeností ze světa?
Bohužel, i když se píše, že mění k lepšímu, já to tak rozhodně necítím. Když dnes jdete v Čechách a to i v Praze po ulici, tak vidíte něco tak příšerného. Je neuvěřitelné, co si lidé tady umí obléci bez vkusu a elegance. Když vidím fotky mé maminky, co si oblékala, když byla mladá, tak mě děsí, co vidím dnes. V šedesátých letech si ženy na eleganci potrpěly. Modely si velmi často šily samy, a přesto vypadaly o sto procent lépe než ty dnešní. Ony měly styl, nosily rukavičky, kloboučky, áčkové šaty. Vždy měly upravené vlasy a mělo to zkrátka šmrnc. Zatímco dnes, když jdete po ulici, vidíte, že typově máme krásné ženy, ale ony mají dar se doslova zohyzdit výběrem oblečení.
Cítíte se doma v Čechách nebo v Paříži?
I když žiji hodně v Paříži, doma jsem v Čechách.
Založila jste si nadaci. Proč si myslíte, že modelky si tak často zakládají nadace? Věří, že jejich popularita a známost může pomoci ostatním?
Já osobně jsem tuto nadaci založila zhruba před dvěma lety. Já jsem se vždy účastnila charitativních projektů a vždy se k nějaké nadaci připojila. Vždy jsem z toho morálního hlediska považovala za automatické, že když má někdo štěstí, že se mu v životě daří, má tak trochu povinnost pomáhat těm méně šťastným. Nikdy mi nešlo o to, aby se o mně hodně psalo. Má kariéra se vyvíjela a léta běžela a články a popularita na sebe nenechala dlouho čekat. Když se tedy začalo o mně více psát, chtěla jsem to i nějak zužitkovat. Získávat finanční prostředky, když jste známá, je rozhodně snazší. Nicméně i tak je to obtížné. Já v tuto chvíli nejsem v pozici, že bych se mohla nadaci věnovat na plný úvazek, když to tak zjednoduším. Stále pracuji a vydělávám si peníze. Kdybych se věnovala pouze nadační práci, musela bych si vyplácet honorář a to mi není příjemné, proto nadaci mám zatím jako snahu lidem pomoci ve svém volném čase a to pak je shánění finančních prostředků velmi obtížné, i když máte známou tvář.
Vaše nadace Šance Pavlíny Němcové se stará o děti z dětských domovů? Co je její náplní?
Snažíme se dětem pomáhat při získávání vzdělání. Většina z nich opouští dětský domov pouze se základním vzděláním a poté končí na ulici. Snažíme se je vzdělávat, a tak snadněji integrovat do běžné společnosti, ve které snadněji najdou vhodné pracovní uplatnění.
Jak vzpomínáte na vaši účast v soutěži Stardance?
Vzpomínky jsou jen a jen krásné. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Nikdy předtím jsem netancovala, tak jsem vstoupila touto cestou do nových vod.
Co vám přinesla? Jste s lidmi ze soutěže v úzkém kontaktu?
Jsem v úzkém kontaktu se svým tehdejším tanečníkem Honzou Tománkem. Dokonce jsem s ním, jeho ženou Kamilou, rovněž tanečnicí, a dětmi oslavila příchod nového roku. Jsou to skvělí lidé a nyní i přátelé. Celkově celý štáb Stardance byl skvělý.
Kdybyste dostala obdobnou nabídku znovu, přijala byste ji?
Ve Stardance mě asi už nikdo vidět nechce, ale rozhodně ano.
Objevila jste se často na titulních stranách světových časopisů. Který je vaší srdeční záležitostí?
To je zapeklitá otázka. Já jsem ten modeling, jak už jsem řekla, chtěla a nechtěla dělat. Vše jsem v něm brala tak, jak přicházel. Já jsem v něm žádné mety a cíle neměla. Tudíž žádná titulní strana mi v paměti neutkvěla více než ty ostatní.
Je některý, pro který jste nefotila, a byl to váš sen?
Ne není. Já vždy více preferovala focení reklamních kampaní než titulních stran. To mě bavilo více a z mého pohledu to má i mnohem vyšší prestiž.
Se kterým fotografem jste nejraději pracovala?
Na vrcholové úrovni jsou téměř všichni nezapomenutelní. Všichni jsou to velké osobnosti. Pro mě byla čest s každým z nich pracovat, ale jednu srdeční záležitost mám a tou je Peter Lindbergh. To je člověk, který je nesmírně lidský, nazvala bych ho až medvídkem.
Od modelky se automaticky očekává kladný vztah k módě. Platí to i o vás?
Určitě. Ráda se obléknu tak, abych se sama sobě líbila. Ale nijak moc to s módou nepřeháním. V životě jsou důležitější věci než móda.
Co vás přivedlo k navrhování šperků?
Já jsem takový snílek. Jsem narozena ve znamení Vodnáře a to jsou lidé, kteří inklinují k designu a umění. A to jsem přesně já. Mám moc ráda interiérový design. Já si více než módní časopisy kupuji ty o designu.
Dlouho jsem si v hlavě skládala nápady na design šperků, poté začala skicovat, až jsem se rozhodla pár kousků vyrobit.
Věděla jste hned, koho o jejich výrobu oslovíte?
Vůbec ne. Oslovila jsem své známé a ti mi doporučili jednoho zlatníka. Byl to naprosto úžasný pán, se kterým jsme si okamžitě sedli a to i po té lidské stránce. On si vzal mé výkresy a začal je realizovat. Díky němu jsem měla možnost proniknout do tajů výroby a nyní i vím, co vše je možné a nemožné vyrobit.
Takže plánujete další kolekci, a pokud ano, máte již inspiraci v hlavě?
Inspirací mám spoustu, ale konkrétní neprozradím. Nicméně již nyní se vyrábí další šperky a já z toho mám velkou radost.
A neměla jste chuť vytvořit i nějakou tu módní kolekci podobně jako Kate Moss pro Topshop?
Sama jsem o tom nepřemýšlela, ale kdyby přišla zajímavá nabídka, určitě bych ji ráda přijala.
Víme, že jste si zahrála po boku Marion Cotillard ve filmu Edith Piaf. Plánujete další roli?
Určitě bych ráda. To je má jiná vášeň. Herectví jsem i studovala. Na roli, po které toužím, na tu stále čekám.
A měla by přijít ta role z Čech nebo zahraničí?
To je mi vcelku jedno, ale ráda bych si zahrála i v Čechách. Věřím, že má čeština je stále dobrá, a že ta zajímavá role někde za rohem čeká.
Jaká byla Marion Cottilard při filmování?
Marion je úžasná bytost. Velmi skromná, přátelská, lidská.
Nedá mi to a musím se zeptat. Nedávno česká televize uvedla dokument s názvem Dělníci bulváru. Co si myslíte o bulváru? Ani vás v minulosti nešetřil ve spojení se Simonou Krainovou, se kterou jste prý vedla válku. Jaký je tedy váš postoj k bulváru? Je pro život celebrit skutečně tak nutný? Myslíte, že i modelky ho k úspěšné kariéře potřebují?
Pomyslnou válku se Simonou Krainovou jsem nikdy nepochopila. Vůbec nevím, z čeho to vzniklo. Já se Simonou nemám sebemenší problém. Kdo tedy za vznikem této kauzy stojí, nemám tušení.
Bulvár je z mého pohledu důležitý pro lidi, kteří skutečně nic nedokázali, ale chtějí být vidět. Já osobně se bulváru snažím vyhýbat, i když z určitého pohledu je také potřeba.
Co se týká modelek. Český národ vnímá modeling velmi špatně a to právě díky českému bulváru a tzv. modelkám, které se více objevují na titulních stranách bulváru než lifestylových časopisů. V Čechách je za modelku považována každá slečna, která vymetá večírky nebo předvádí na malých přehlídkách v uzavřených klubech. To ale s opravdovou profesí modelky nemá vůbec nic společného. Vrcholový modeling v zahraničí je zcela něco jiného. Tam se nejdříve musíte prosadit, vybudovat si kariéru a teprve poté si vás zvou na večírky, akce, které poté díky vašemu jménu pro klienta zviditelníte a ještě za to dostanete řádný honorář.
Jaký máte názor na módní akce, které v Čechách probíhají jako Fashion Week, MBPFW nebo Designblok?
MBPFW se asi nejvíce blíží světu. Těmto lidem fandím, ale i tak stále jsme malá země a to je nutné si uvědomit. Je skvělé, že zástupci MBPFW otevřeli v loňském září stan pro veřejnost a zorganizovali přehlídky, které měly úroveň.
Myslíte si, že slavní zahraniční módní návrháři mají zájem prezentovat se v České republice?
Pokud tu najde kupní sílu, tak určitě. Vše je reálné, ale v dnešním světě je vše o penězích. Důležitá je ale i úroveň dané akce, která musí splňovat určitá kritéria.
Jaký je váš názor na českou módu?
Českou módu se snažím sledovat. Já osobně mám velmi ráda Jakuba Polanku, který je z mého pohledu jedním z nejlepších. Určitě musím zmínit i Ivanu Mentlovou. Několik jejich modelů se usídlily v mém šatníku.
Máte své oblíbence i ve světové módě?
Já nakupuji velmi spontánně podle nálady a toho co se mi líbí. Ráda nakupuji luxusní značky, ale rovněž často zavítám i do módních řetězců, kde se dá najít mnoho zajímavých kousků.
________________________________________
Foto: Archiv firem; Profimedia.cz; Kamila Písaříková
