Jay, vzpomínáš si na tvůj dětský sen o budoucím povolání?

Snil jsem o létání. Chtěl jsem odejít někam daleko. Fantazie č. 1 byla, že umím létat a ta druhá, že malá raketa přistane na naší zahradě. Velmi se mi ten nápad líbil. A dnes mám ten sen splněn. Na e-bay jsem našel kousek rakety a mám ho uložený doma.

Odkud pramenila tvá “touha odejít”?

Vyrůstal jsem na vesnici, odkud bylo všude daleko. Jezdil jsem na kole, ale svět velkoměsta mě velmi přitahoval. Tráva je vždy zelená na druhé straně řeky …. můj příběh je typický scénář chlapce z malé vesnice, který chtěl za žárem velkoměsta. Musel jsem si najít cestu ven … a tou byla právě kreativita, která mě dostala na školu.

Kde si studoval?

Studoval jsem design, umění a poté matematiku a ekonomii. Foundation jsem dělal na Oxfordu, což bylo 18km od mého domova. Tam jsem studoval fotografii, keramiku, módu. Jednoho dne jsme měli přednášku od designéra, který právě promoval a jeho přednáška o industriálním designu mě přesvědčila, že právě to je moje budoucnost.

Co následovalo potom?

Hledal jsem univerzity a nakonec jsem vystudoval 3 letý kurz. Můj obor se jmenoval nábytek a produktový design. Pak jsem šel na Les Etoiles v Paříži na 6 měsíců. Vrátil jsem se a nastoupil na Royal College of Art, kde jsem se dva roky věnoval architektuře. Byl to skvělý čas studovat. Spousta mých spolužáků se stali velmi slavnými. Stále se vídáme, i když mnohokrát spolu i soutěžíme.

Jay Osgerby a Milosh Harajda

Jay Osgerby a Milosh Harajda

Pamatuješ si moment, kdy jsi potkal své alter ego?

Myslíš Eda?

Ano.

Byl to hned první den na Royal College a v ten den jsem se seznámil i s návrhářem Christopherem Bailey, který nyní navrhuje pro Burberry. Já jsem přestoupil na oddělení design nábytku, Ed se věnoval fotografii. Dostali jsme první projekt, interiér restaurace a to nás spojilo.

Jak vypadá váš kreativní proces?

Někdy sedíme vedle sebe a kreslíme. Častokrát ale přemýšlíme během cest, to pak nápady komentujeme. Častokrát se mi stalo, že jsem vzal do ruky jeho skicák a myslel jsem si, že je můj. Pokud by si nás zavřel do dvou místností a zadal stejný projekt, velmi pravděpodobně bychom ti předali stejný návrh. Je to výhoda, ale může to být i problematické. Vždy totiž potřebuješ čerstvou inspiraci.

Který projekt byl tou největší výzvou?

Navrhnout pochodeň pro olympiádu v Londýně. Byl to dokonalý soulad mezi zábavou a hororem. Strach z globálního fiaska. Pokud by oheň zhasl, byl by to náš konec. Já jsem ze začátku nespal, protože jsem chtěl projekt získat, když se tak stalo, nespali jsme ze stresu, aby produkt fungoval a olympijský oheň neuhasl.

Cítíš se více jako designér nebo obchodník?

Je to 50 na 50. Oba s Edem jsme velmi podobní. Máme stejnou motivaci, spojit obchod s designem. Úspěšný design je i komerčně zajímavý. Zároveň musíme mít přehled o dění, kultuře, takže je to velmi komplexní proces.
Design musí odrážet dobu, ve které žijeme. Každé rozhodnutí musí mít logické zdůvodnění. Proč je to nové řešení lepší než to předchozí… Design je více než jen čistý komercialismus, merkantilismus.

Co všechno tě inspiruje?

Hodně času trávím na bleších trzích. Fascinují mě i zahozené objekty, neboť říkají hodně o naší společnosti. Miluji antique shops … ty jsou velmi inspirativní. Produkty implikují i rituály a ceremonie, které mnoho o kultuře prozrazují … pití čaje, pečení chleba.

Považuješ se za materiálně založeného člověka?

Ano, protože výběr materiálu definuje projekt a jeho vývoj.

Jaká byla spolupráce s Louis Vuitton na lampě?

Bylo to náročné v tom smyslu, že šlo o první technický projekt, který LV zadal takto externě. Spolupráce byla velmi úspěšná a obě strany se z ní hodně naučily. Líbilo se mi, že se odhodlali k této formě spolupráce. Nejslavnější designéři a architekti mají “look” a ten pak opakují. Zaha Hadid, Frank Gehry … pro mě je však opak zajímavý.

Lampa Louis Vuitton

Lampa Louis Vuitton

Jaký je tedy rukopis Barber Osgerby?

Eklektický.

To přesně odráží váš projekt v London science museu …

Dostali jsme prostor a museli jsme respektovat filozofii BMW, “poezie v pohybu”. Bylo tedy jasné, že musíme vytvořit něco kinetické. Chtěli jsme vytvořit něco, co lidem umožní vidět architekturu novým způsobem. Museli jsme postavit budovu v budově a použít 16 tun aluminia. Dezorientace byla klíčovým elementem. Odraz byl velmi důležitý, neboť jednotlivé panely instalované na stropě se hýbaly velmi pomalu. Pokud bych mohl strávit zbytek života přípravou soch a instalací, šel bych do toho. Ten projekt mě přiblížil mému dětskému snu o raketě …

Clubovka

Jay Osgerby navštívil Slovensko v rámci sérií přednášek Clubovky, jejichž autorem a producentem je architektka Tatiana Kollárová. V minulosti hostila osobnosti jako Rossana Orlandi, Karim Rashid, či Davida LaChapelle a aktuálně vzniká knižní publikace, která bude 20 let Clubovek mapovat.

Science Museum

Science Museum

Foto: Archiv designéra