Jak jste se dostala k hudbě? 

Už jako malá holka jsem ráda zpívala a tančila. Hudba mě zkrátka provázela a provází prakticky všude a život bez ní si neumím představit. Doma si toho samozřejmě tenkrát všimli, přihlásili mě do lidové školy umění, a tím to celé začalo. 

Opereta je velmi specifickou disciplínou, proč jste zvolila právě ji?  

Protože mě baví a fascinuje hudební divadlo. Ať už jde o operetní, či muzikálový žánr. Přitahuje mě jeho náročnost, kdy musíte spojit hudební, hereckou a taneční složku dohromady tak, aby vše ve výsledku působilo lehce a přirozeně. 

Nepřitahovaly Vás při vašem věku méně konzervativní hudební obory?  

Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela, přála jsem si jen, abych jednou mohla stát na jevišti. Stalo se a já jsem šťastná a vážím si toho, že tomu tak je. 

Předpokládám, že s vrcholovou hudbou to bude podobně jako s vrcholovým sportem a je tady nutná jistá míra disciplíny – přináší tato dráha nějaká omezení a oběti? 

Pokud se člověk naplno věnuje své profesi, bez disciplíny se neobejdete. Hlasivky jsou také sval, se kterým musíte správě a často pracovat. Ale že bych kvůli své profesi musela přinášet oběti si nemyslím. Jistá omezení možná ano, jsou však individuální.  

 Slyšela jsem, že pro zpěváky je zásadní nejen trénovat, ale také dodržovat hlasovou hygienu. Co si pod tím pojmem představit?  

Ano, hlasová hygiena je důležitá. Abych mohla správně fungovat, snažím se dodržovat jistá pravidla. Mezi ně například patří pravidelný spánek a poměrně zdravý životní styl. Když se cítíte dobře a máte dostatek fyzické i psychické síly, pracuje se vám pak úplně jinak. Nic se ale nesmí přehánět, zkrátka všeho s mírou. 

 Kdybyste nebyla zpěvačkou, na jakou dráhu byste se asi vydala? Máte kromě hudby nějakou alternativní vášeň?  

Předtím, než mě přijali na Konzervatoř, mě lákala medicína. Hudební touha však byla silnější a jsem ráda, že tomu tak je. Zatím si ani neumím představit, že bych se v budoucnu měla věnovat něčemu jinému. 

 Již řadu let jste sólistkou v Národním divadle moravskoslezském. Kterou ze svých zdejších rolí máte nejraději?  

Mám ráda všechny své role, jsou velmi různorodé. Pravdou je, že některé z nich nebyly zpočátku mému srdci tak blízké, ale otevřely mi zase dveře někam úplně jinam a nabídly mi nové možnosti. Mezi mé nejoblíbenější patřila Evelyn v muzikálu Fantom Londýna a Kateřina v Kiss me Kate. A z těch, které jsou ještě v repertoáru, bych vybrala jednoznačně mou milovanou „Já“ v muzikálu Rebecca a Julii v Romeovi a Julii. 

 Máte naopak nějakou vysněnou roli? 

Existuje pár rolí, které mě lákají hodně. Nechci je však prozradit, abych si je nezakřikla. Budu tiše doufat a přát si, aby ke mně přišly.  

A nějaký pěvecký vzor?  

Mým vzorem byla vždy moje paní profesorka Eliška Pappová. 

Jakou hudbu máte ráda jako posluchač?  

Velmi ráda poslouchám Barbru Streisand, Dianu Damrau, Annu Netrebko, Celine Dion, Whitney Houston, Mariah Carey nebo Beyoncé. Zbožňuji totiž hlasy bez limitů. Na druhou stranu také často upřednostňuji úplné ticho. 

Za co jste utratila svůj první divadelní honorář? Kolik Vám tehdy bylo?  

To si pamatuji přesně. Ve druhém ročníku na Konzervatoři jsem začala hostovat v divadle, a když jsem pak dostala svůj první honorář, koupila jsem si řasenku. Přijela jsem domů a začala se malovat, byl to krásný pocit. Připadala jsem si tehdy tak soběstačně a dodnes se tomu směju.