Japonský architekt Kengo Kuma se stane držitelem prestižního Andrée Putman Lifetime Achievement Award za rok 2027. Ocenění připomíná jeho více než tři desetiletí trvající kariéru, v níž opakovaně hledá rovnováhu mezi architekturou, přírodou, materiálem a japonskou tradicí.
Kengo Kuma patří k nejvýraznějším současným japonským architektům a jeho rukopis je dnes patrný na stavbách od Tokia přes Skotsko až po Paříž. V roce 2027 k jeho dlouhému seznamu ocenění přibude další významné uznání. Andrée Putman Lifetime Achievement Award převezme 16. ledna 2027 během slavnostního ceremoniálu Créateurs Design Awards v pařížském hotelu Shangri-La.
Architektura jako dialog s přírodou
Kuma se během své kariéry nikdy nesoustředil pouze na samotnou budovu. Zajímá ho především to, jak stavba komunikuje se svým okolím a jakým způsobem může člověka znovu přiblížit přírodě
Jeho architektura proto často působí lehce, průsvitně a téměř nehmotně. Namísto monumentálních objemů pracuje s vrstvami, strukturami, světlem a materiály. Dřevo, kámen, kov, sklo nebo tradiční japonské prvky v jeho projektech získávají současnou podobu. Typické jsou také fasády tvořené jemnými lamelami, mřížkami a stínicími prvky, které mění charakter budovy podle světla a úhlu pohledu.
Právě vztah mezi materiálem a prostředím patří k hlavním důvodům, proč se Kuma stal jednou z nejvlivnějších osobností současné architektury. Ocenění podle pořadatelů nevyzdvihuje jedinou stavbu, ale celou jeho profesní dráhu a dlouhodobé hledání vztahu mezi tradicí a současností.
Od japonské tradice k mezinárodní architektuře
Kengo Kuma se narodil v roce 1954 v Jokohamě. V roce 1990 založil v Tokiu vlastní kancelář Kengo Kuma & Associates, která později získala mezinárodní působnost a v roce 2008 otevřela také kancelář v Paříži.
Jeho tvorba přitom není jednoduchým návratem k tradiční japonské architektuře. Kuma její principy interpretuje novými technologiemi a současnými konstrukčními postupy. Výsledkem je architektura, která může být hluboce zakořeněná v místní kultuře, ale zároveň funguje v odlišných klimatických, společenských i urbanistických podmínkách.
Jedním z charakteristických příkladů je Asakusa Culture Tourist Information Center v Tokiu, dokončené v roce 2012. Budova pracuje s vertikálním členěním, dřevěnými prvky a jednotlivými vrstvami fasády, které vytvářejí výraznou, ale současně lehkou městskou strukturu.
Jinou podobu jeho přístupu představuje V&A Dundee ve Skotsku. Budova muzea inspirovaná skotským pobřežím vytváří výraznou siluetu na nábřeží řeky Tay, přesto její architektura vychází z práce s přírodními formami a materiálovou strukturou.
Dřevo, kámen, světlo i stín
Kumova tvorba ukazuje, že současná architektura nemusí být založena na jediném dominantním materiálu nebo výrazném gestu. Naopak často staví na jejich kombinaci a na detailu.
Dřevo u něj není pouze konstrukčním nebo dekorativním prvkem. Může vytvářet filtr mezi interiérem a exteriérem, regulovat světlo a současně měnit měřítko stavby. Podobně kámen nebo kov využívá nejen jako povrch, ale jako prostředek k vytvoření určité atmosféry.
Významnou roli proto hraje také světlo. Fasády a prostorové vrstvy jeho staveb umožňují, aby se jejich vzhled v průběhu dne proměňoval. Budova není neměnným objektem, ale prostředím, které reaguje na počasí, světlo, pohyb lidí i okolní krajinu.
Tento princip je patrný například na projektu SunnyHills at Minami-Aoyama v Tokiu, kde výrazná dřevěná struktura vytváří hustou síť kolem objemu budovy. Tradiční motivy zde získávají současný architektonický výraz.
Od muzeí po nádraží
Kumovo portfolio dnes zahrnuje mimořádně široké spektrum staveb. Navrhoval kulturní instituce, muzea, veřejné budovy, komerční prostory i dopravní infrastrukturu.
K jeho známým realizacím patří například Japan National Stadium v Tokiu, hlavní stadion pro olympijské a paralympijské hry 2020. Stavba pracuje s rozsáhlými dřevěnými prvky a zelení a snaží se velkou sportovní infrastrukturu začlenit do městského prostředí méně monumentálním způsobem.
V Evropě se jeho rukopis výrazně propsal také do Saint-Denis Pleyel Station v Paříži, dokončené v roce 2024. Rozsáhlá dopravní stavba ukazuje, že Kumův přístup k materiálu, světlu a prostorovým vztahům není omezen na galerie nebo reprezentativní kulturní budovy.
Ocenění, které neslaví jedinou stavbu
Andrée Putman Lifetime Achievement Award je součástí Créateurs Design Awards a patří mezi ocenění, která mají připomínat dlouhodobý přínos výrazných osobností architektury a designu. O vítězi nerozhoduje otevřená soutěž – laureáta vybírají členové Créateurs Design Association.
Kuma tak vstoupí do společnosti významných osobností, které ocenění získaly v předchozích letech. Patří mezi ně například Norman Foster, Tadao Ando, Robert A. M. Stern nebo Christian de Portzamparc.
Název ceny odkazuje na francouzskou designérku Andrée Putman, jejíž tvorba rovněž spojovala historické odkazy se současným designem. Právě dialog mezi tradicí a novým přístupem je jedním z témat, které s Kumovou architekturou dlouhodobě rezonuje.
„Jsem běžec na dlouhou trať“
Kuma sám svou profesní cestu přirovnává k běhu na dlouhou trať. Za hlavní cíl své tvorby označuje dlouhodobé hledání harmonie mezi člověkem a přírodou. Architektura je pro něj součástí širšího procesu, který zahrnuje také psaní, výzkum a pedagogickou činnost.
Vedle vlastní architektonické praxe působí od roku 2009 jako profesor na Tokijské univerzitě. Jeho vliv proto nespočívá pouze v realizovaných stavbách, ale také v tom, jakým způsobem o architektuře přemýšlí a jak své zkušenosti předává další generaci.
Andrée Putman Lifetime Achievement Award tak v případě Kenga Kumy nepředstavuje pouze bilanci úspěšné kariéry. Je především oceněním dlouhodobého postoje k architektuře – postoje, v němž stavba nemusí proti přírodě soupeřit, ale může se stát její součástí.
A právě v době, kdy se architektura stále intenzivněji zabývá klimatickou odpovědností, materiály a vztahem člověka k prostředí, působí Kumův přístup mimořádně aktuálně. Jeho stavby připomínají, že udržitelnost nemusí být jen technickým parametrem. Může být také otázkou měřítka, materiálu, světla, krajiny a způsobu, jakým se v prostoru cítíme.
Zdroj: Archinect.com
