Začneme u vašich úplných začátků. Jak jste se dostala k povolání módní stylistky?
Docela náhodou. Během studia na Vysoké škole ekonomické v Praze jsem šla ze zvědavosti na kurz stylingu. Byla jsem na něm docela úspěšná, tak mě doporučili jako junior stylistku do magazínu InStyle, který tehdy začínal. Nejprve jsem dostala ty nejnižší pozice. Poté mě vzala za asistentku Maria Kohutik, která nyní vede Dolce Vita a Harper’s Bazaar. Právě v InStyle se mi vše začalo rozvíjet.
Po stylingu jste tedy netoužila, jednalo se spíše o náhodu?
Ano. Upřímně jsem ani nevěděla, že taková profese existuje. Pak jsem viděla filmy jako Ďábel nosí Pradu a jemu podobné a začaly se mi tvořit nějaké představy o této práci.
Co všechno má stylista na starosti?
To hodně záleží na projektu a na klientovi. Existuje několik druhů stylingu. Můžete dělat osobní styling, editorial styling do magazínů nebo oblékat celebrity na události. Já se hlavně soustředím na editorialy, ale čas od času si vybírám i komerční projekty a nějaké reklamy, protože je to finančně zajímavější. Jediné, na co se nezaměřuji, je soukromý styling. A co má stylista na starosti? Pokud má větší vliv, tak vybírá fotografa a lokace, samozřejmě se ale vše konzultuje s magazínem, protože je to týmová práce. Stylista také vybírá oblečení, doplňky a vše stylinguje na place. Proces před je docela dlouhý, potom je jeden den focení a poté nastává vracení veškerého oblečení a vyřizování faktur.
Takže musíte mít přehled o tom, který fotograf a značky jsou momentálně v kurzu?
Určitě. Fotografové se moc nemění, někteří jsou na jistotu, ale pak samozřejmě zkoušíme i nové mladé fotografy. Vše záleží na projektu. Ale určitě je přehled nezbytný, jak o lokálních tak zahraničních fotografech, značkách a módních shows. Musíte vědět, u které značky se objevují materiály nebo vzory, jež jsou momentálně in.
Existují nějaké obecné vlastnosti, jež by měl stylista mít?
Samozřejmě by měl mít dobrý vkus, kreativitu, musí ho práce bavit a umět jednat s různým typem lidí. Sice se o módní branži říká, že jsou na sebe všichni zlí, ale to tak opravdu není. Ti, kteří se drží na lepších pozicích, musí mezi sebou umět komunikovat a také spolupracovat jak s týmem, tak s konkurencí.
Práce v týmu je tedy nezbytná.
Určitě ano, pokud tu práci chcete dělat dlouhodobě. Krátkodobě se sice dá udělat cokoliv, pokud jste šikovní, ale měli byste s lidmi vycházet dobře, pokud se chcete v oboru udržet.
Kde převážně berete inspiraci?
Nejvíce mě inspiruje cestování, na kterém je také založen můj obchod Symbols, kde prodáváme lokální módu zahraničních návrhářů. Kromě cestování je to také Instagram – trend aktuální doby a zároveň nejjednodušší cesta, jak se inspirovat.
Máte mezi značkami nějakého favorita, nebo preferujete méně známé labely?
Nějaké favority mám, ale ti se mění s věkem i stylem. Dlouhodobě byl mým favoritem label Céline, který se ale nyní drasticky změnil. Mám ráda Jil Sander nebo Bottegu Venetu, jejichž poslední babičkovská a lehce usedlá kolekce mě velmi nadchla. Tyto značky jsou mé stálice, které se mi líbí vždy. Ale samozřejmě neustále poznávám nové značky. Nedávno jsem pořádně objevila italskou značku Agnona, kterou jsem sice dříve podvědomě vnímala, ale nevěnovala jí velkou pozornost.
Na čem momentálně pracujete?
Nyní připravuji editorialy do časopisu Marie Claire a chystáme se letět fotit do Los Angeles. Tam se velmi těším. Kromě toho se starám o svůj módní obchod Symbols, do nějž v blízké době přibude značka Dodo Bar Or, z čehož mám upřímnou radost.
Takže za celým konceptem Symbols stojíte vy?
Ano. Hodně mě podpořily i holky, které znám, modelky Daniela Peštová a Tereza Maxová. Přišly na otvíračku obchodu samy od sebe a kousky, které prodávám, opravdu rády nosí. To je samozřejmě něco, co mne těší nejvíce.
Co si myslíte o českém stylu oblékání? Vidíte nějaký posun k lepšímu?
Určitě se to zlepšuje, lidé více cestují a navíc mají k dispozici inspiraci ze sociálních sítí. Například nedávno jsem byla v Reserved půjčovat oblečení na focení a u pokladny stáli dva asi desetiletí kluci, kteří drželi v ruce boty, které vypadaly jako od značky Balenciaga a říkali: „Ty jo, to vypadá úplně jak Balenciaga a přitom je to jenom za tři sta korun.” Překvapilo mě, že tak mladí kluci už vědí a mají přehled. Nejsem si ale jistá, že to je zrovna ideální příklad. Každopádně povědomí o značkách se prostřednictvím marketingu a sociálních sítí posunulo na vyšší úroveň. Obecně však móda není silnou stránkou českého národa. Hodně lidí o ni zkrátka nejeví zájem.
Dávají Češi přednost kvalitě či kvantitě?
Spíš kvantitě. Kvalitu tu podle mě nikdo moc neřeší. Každopádně všechno chce svůj čas, protože dřív nebyly takové věci a v takovém počtu k dostání a nyní je všeho hodně. Takže místo aby si to lidé promysleli a koupili si například jeden kašmírový svetr, koupí si pět svetrů v H&M. Všechno je ale podle mě otázkou času a dříve nebo později k tomu určitě nějakým způsobem dojdou. Momentálně však upřednostňují kvantitu před kvalitou.
Na to bychom mohli navázat tématem udržitelnosti, o němž se poslední dobou v módním průmyslu hodně mluví. Jaký je váš názor?
Myslím si, že je to super. Na udržitelnost se zaměřují i levnější značky, jako právě H&M, nabízejí kvalitnější oblečení, které navíc šetří životní prostředí. Je sice trochu dražší, ale určitě dává celý koncept smysl.
Co je podle vás základem dámského a pánského šatníku?
To je velmi subjektivní. Podle mě by lidé měli vlastnit kašmírový svetr, kvalitní trenčkot, bílé triko, dobře padnoucí džíny a alespoň jednu nadčasovou kabelku. Vše záleží na kvalitním materiálu.
Proč někteří lidé stále zastávají názor, že je móda povrchní?
Ona částečně povrchní je. Jedině člověk, který si to uvědomuje, může brát módu vážně. Není v tom žádná fyzika ani nezachraňujeme životy, jedná se v podstatě ‘jen o hadry’. Na módu se však dá koukat jako na neuvěřitelný byznys a jako určitou formu umění. Záleží na úhlu pohledu.
Foto: Instagram Milena Zhuravlova
