Nástup dítěte na základní nebo střední školu, či přibývající počet kroužků. Náklady na péči a výchovu dítěte se v čase poměrně rychle mění a soudy nejsou schopny vždy tyto změny efektivně a včas zohledňovat. Od letošního ledna ale mohou soudy už při prvním rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě současně určit, jak se bude výživné postupně v budoucnu zvyšovat. Kritériem takto stanoveného postupného navyšování je budoucí změna odůvodněných potřeb dítěte, kterou lze rozumně určit. Tato novinka v rozhodování o výživném by měla ulehčit rodičům, aby se kvůli běžným změnám v životě dítěte nemuseli opakovaně potkávat u soudu – se změnami se zkrátka může už od začátku počítat. Co to pro rodiče prakticky znamená?
Představte si úplně obyčejný příběh. Rozvedení rodiče mají nezletilou dceru, které bylo v době rozhodnutí o péči a výživném 13 let. Chodila na základní školu a soud upravil režim péče v běžném režimu tak, že matka o dceru pečuje většinu měsíce, zatímco otec jen jednou za 14 dní o víkendu. Výživné soud určil otci ve výši 9 tisíc korun měsíčně. Od té doby uplynuly pouhé dva roky a situace se výrazně změnila.
Dnes patnáctiletá dcera nastupuje na střední školu, což znamená vyšší výdaje – jízdné, školní pomůcky, školní výlety, volnočasové aktivity, sportovní soustředění a další položky, které se postupně nasčítají. Matka veškeré výdaje na výchovu a péči nad rámec výživného hradí ze svého a otec se na tomto nijak nepodílí, ale protože náklady na péči a výchovu dcery rostou, matka si přeje od otce dostávat vyšší výživné. Otec se zvýšením nesouhlasí. Jak takovou situaci řešit?
Právě na podobné případy míří změna právní úpravy v oblasti výživného na nezletilé dítě. „Soud už v prvním rozhodnutí o výživném může zohlednit i budoucí změnu odůvodněných potřeb dítěte, pokud ji lze rozumně určit, a nastavit tak budoucí navýšení. Není to automatická valorizace, ale práce s předvídatelnými životními milníky. Cílem je zabránit tomu, aby rodiče museli změnu výživného pokaždé řešit u soudu,“ vysvětluje Lukáš Duffek, expert na rodinné právo z ROWAN LEGAL. Zároveň jde o způsob, jak předcházet zbytečným sporům mezi rodiči.
Novinka je součástí tzv. rozvodové novely rodinného práva, jejímž ústředním cílem je omezit konflikty a motivovat rodiče ke spolupráci. Nová úprava klade důraz na vzájemnou dohodu rodičů a řešení sporů soudní cestou ponechává jako krajní prostředek.
Kdy úprava postupného navyšování výživného dává smysl?
Jak lze takové budoucí navyšování rozumně určit? K tomu by mohla alespoň částečně pomoci doporučující tabulka Ministerstva spravedlnosti, která stanoví postupné navyšování výživného dle věku a životní etapy dítěte.
„Nejedná se o striktní určení způsobu navyšování výživného, ale o pomocné vodítko, které soudy již nyní při rozhodování v praxi často zohledňují. Podmínky jsou v každé rodině samozřejmě jiné, a i to se do určování výživného logicky promítne,“ říká Duffek.
Otázkou je, jak moc dopředu lze odůvodněné změny potřeb dítěte předvídat a které změny lze považovat za rozumně určitelné. Dle názoru některých odborníků by zohledňování budoucích změn mělo být pouze v řádu týdnů nebo měsíců – například pokud soud rozhoduje o výživném v únoru a dítě od září čeká nástup na základní nebo střední školu, může soud rovnou stanovit, že se od září výživné zvýší.
„V praxi se často setkáváme se situacemi, kdy rodiče mezi sebou mají dlouhodobý konflikt a je potřeba, aby se co nejvíce eliminovaly případy, kdy se budou muset v budoucnu znovu na výživném domlouvat. V takových případech nová úprava nevylučuje možnost zohlednit delší časový horizont, aby rodiče neměli prostor pokračovat ve vzájemných sporech. To znamená, že už při prvním stanovení výživného se můžou zohlednit milníky v životě dítěte, jako je nástup do první třídy základní školy, přechod na druhý stupeň nebo přechod na střední školu. Toto by mohlo výrazně snížit množství konfliktních situací mezi rodiči,“ dodává Duffek.
Jsou ale situace, které se předem naplánovat nedají — typicky výrazné zdravotní výdaje nebo skokové změny příjmů některého z rodičů. Na takové případy navýšení dopředu nestačí a výše výživného se bude muset řešit klasicky podle změny poměrů, zpravidla znovu před soudem.
Nejde jenom o peníze, ale i o klid v rodině
Změna může nejen vést ke snížení konfliktních situací mezi rodiči, ale též může mít i nezanedbatelný psychologický přínos. Rodiče si totiž přes výživné často řeší staré křivdy. Pokud je ale budoucí navýšení přede jasně nastavené a navázané na konkrétní situace v životě dítěte, ubývá prostoru pro další spory v rodině. Změna definovaná jasnými pravidly, nikoli „vybojovaná“ v konfliktu, posiluje pocit, že nastavené řešení je férové pro všechny. Aby nový institut opravdu fungoval, je potřeba počítat i s jeho limity.
„Praxe se bude teprve usazovat, a ne u všech rodin bude dávat smysl plánovat navýšení na roky dopředu. Zároveň platí, že navýšení výživného dopředu neznamená, že by nebylo možné podat návrh na změnu výše výživného, pokud by došlo k jiné podstatné změně poměrů — například pokud by dítě nastoupilo na soukromou školu se školným, pokud by si druhý rodič výrazně polepšil v zaměstnání, nebo by naopak o zaměstnání přišel. To jsou změny, které není vždy možné dopředu předvídat,“ doplňuje Duffek z ROWAN LEGAL.
Praktická rada na závěr: V řízení o určení výživného nebo jeho změně využijte nové možnosti, kterou zákon přináší — při hodnocení odůvodněných potřeb dítěte se nově přihlíží i k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Zamyslete se proto nad tím, jaké předvídatelné milníky dítě čekají — například nástup do školy, přechod na vyšší stupeň nebo střední školu, dojíždění, dražší kroužky apod. K tomu si připravte přehled výdajů, které s takovými změnami typicky přicházejí. Pokud s druhým rodičem dokážete najít shodu, předložte soudu dohodu ke
schválení, která toto navýšení zohledňuje, případně postupné navyšování výživného navrhněte určit soudem.
A nezapomeňte: výživné nesouvisí jen s výdaji na dítě. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Soud tedy posuzuje celkovou situaci obou stran, včetně toho, kolik péče každý z rodičů dítěti reálně věnuje — ne jen kdo komu posílá peníze.
