Na jubilejním 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary převzal Jesse Eisenberg Cenu prezidenta festivalu. Herec, který se proslavil jako Mark Zuckerberg v The Social Network, dnes patří k nejvýraznějším tvůrcům své generace. Vedle filmových úspěchů ale letos zaujal i mimořádným lidským gestem – daroval ledvinu člověku, kterého nikdy nepoznal.
Někteří herci sbírají ocenění. Jiní inspirují svými rolemi. Jesse Eisenberg dokáže obojí. Letos navíc přidal ještě něco navíc – čin, který neměl nic společného s kamerami ani červeným kobercem.
Na 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary převzal Cenu prezidenta festivalu, čímž se zařadil mezi osobnosti světové kinematografie, které Karlovy Vary dlouhodobě oceňují za mimořádný přínos filmu. Přesto působil stejně jako vždy – nenápadně, skromně a s lehce rozpačitým úsměvem, který se stal jeho poznávacím znamením.
Právě tato obyčejnost je možná tím, co z něj dělá výjimečného herce.
Muž, který změnil tvář Marka Zuckerberga
Pro většinu diváků zůstane Jesse Eisenberg navždy spojený s filmem The Social Network (2010), ve kterém ztvárnil zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga. Jeho výkon mu vynesl nominaci na Oscara, Zlatý glóbus i cenu BAFTA a ukázal, že introvertní, nervózní a intelektuálně ostré postavy mohou být stejně fascinující jako tradiční hollywoodští hrdinové.
Od té doby vytvořil desítky nezapomenutelných rolí. Objevil se ve filmech Zombieland, Now You See Me, The Double, The End of the Tour nebo Resistance, kde ztvárnil slavného francouzského mimického umělce Marcela Marceaua.
Nikdy se přitom nenechal zaškatulkovat. Vedle komerčních hitů pravidelně natáčí autorské filmy, píše divadelní hry, eseje i scénáře.
Oscarový scenárista
V posledních letech se stále výrazněji prosazuje také jako scenárista a režisér.
Jeho film A Real Pain patřil mezi nejlépe hodnocené snímky roku a přinesl mu nominaci na Oscara za původní scénář. Příběh dvou bratranců putujících po stopách rodinné historie v Polsku ukázal Eisenberga jako mimořádně citlivého vypravěče, který dokáže spojit humor, existenciální otázky i rodinné trauma do jednoho nenápadného, ale hluboce lidského filmu.
Dar, který nezískal žádnou cenu
Zatímco většina letošních titulků psala o jeho festivalových úspěších, Jesse Eisenberg udělal něco, co dalece přesahuje svět filmu.
Na konci roku 2025 podstoupil operaci a daroval jednu ze svých ledvin úplně cizímu člověku.
Nešlo o příbuzného ani přítele. Rozhodl se stát takzvaným altruistickým dárcem, tedy člověkem, který zachrání život někomu, koho nikdy nepozná.
Sám později přiznal, že rozhodování pro něj nebylo nijak dramatické.
„Okamžitě mi bylo jasné, že to chci udělat. Připadalo mi to jako naprosto samozřejmá věc.“
K transplantaci nakonec došlo v prosinci. Paradoxně ledvina nedoputovala k původně vybranému příjemci, který těsně před operací onemocněl. Lékaři ji proto poslali jinému pacientovi na čekací listině. Eisenberg nikdy nezjišťoval, komu přesně pomohla.
Herec opakovaně upozorňuje, že mnoho lidí vůbec netuší, že mohou být živými dárci orgánů.
Podle něj existuje mnoho lidí, kteří by ledvinu darovali, kdyby věděli, jak celý proces funguje a jak bezpečný dnes je.
Několik měsíců po zákroku popsal své zkušenosti velmi otevřeně. Po dvou týdnech se vrátil do běžného života, jezdil metrem a po několika dalších týdnech znovu sportoval i nosil svého syna v náručí.
Skromnost jako životní styl
„Můj život je úplně stejný jako před operací“
Přestože patří mezi nejuznávanější herce své generace, Jesse Eisenberg se dlouhodobě vyhýbá hollywoodskému pozlátku. V rozhovorech otevřeně mluví o své úzkosti, introverzi i tom, že se nikdy necítil být klasickou filmovou hvězdou.
Možná právě proto jeho letošní gesto působilo tak silně. A ještě dodal větu, která možná vystihuje jeho osobnost lépe než jakákoli filmová role:
„Mám pocit, že jsem trochu vyrovnal misky vah mezi tím, co jsem v životě dostal, a tím, co jsem mohl vrátit.“
Na letošním karlovarském festivalu tak nebyl Jesse Eisenberg oceněn jen jako mimořádný herec, scenárista a režisér. Přijel do Varů jako člověk, který dokázal, že skutečné hrdinství nemusí vznikat před kamerou. Někdy stačí jediné rozhodnutí – a jeden dar, který někomu změní celý život.
Návrat ke kořenům, které poznamenal holokaust
Když letos přebíral na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary Cenu prezidenta festivalu, nebyla to pro Jesseho Eisenberga jen další zastávka na festivalové mapě. Střední Evropa pro něj představuje místo, odkud pochází jeho rodina – a kam se v posledních letech stále častěji vrací nejen pracovně, ale i osobně.
Jeho předkové pocházeli z Polska. Během druhé světové války musela část rodiny uprchnout před nacistickou okupací, zatímco další příbuzní holokaust nepřežili. Právě poznávání rodinné historie zásadně ovlivnilo jeho pohled na vlastní život i tvorbu.
V Karlových Varech o tom mluvil velmi otevřeně: „Je šílené přemýšlet nad tím, co předtím prožívali mí prarodiče. Museli uprchnout před nacisty.“
Právě z těchto úvah podle něj vyrostla i potřeba dělat filmy, které mají hlubší přesah než pouhou zábavu.
Opravdová bolest nebyla jen film
Rodinné kořeny se výrazně promítly také do jeho oscarově nominovaného filmu Opravdová bolest (A Real Pain). Příběh dvou amerických bratranců putujících po Polsku za odkazem své babičky není jen road movie, ale také osobním vyrovnáváním se s historií židovské rodiny, která přežila holokaust.
Eisenberg opakovaně přiznal, že právě během příprav filmu začal svou rodinnou minulost studovat mnohem intenzivněji. Cesta po Polsku pro něj nebyla jen filmovým výzkumem, ale i osobním hledáním identity.
Za týden budu Polákem
Silný okamžik přišel i během převzetí Ceny prezidenta festivalu. Jesse Eisenberg divákům prozradil, že se jeho dlouhá cesta za rodinnými kořeny symbolicky završuje. „Příští týden získám polské občanství. Chci se téhle své stránce víc věnovat a trávit tady víc času. Evropskému filmu toho tolik dlužíme. V Americe je stále těžší točit filmy, které mám rád, a proto jsem opravdu vděčný, že tu mohu být a za týden se stát jedním z vás Evropanů.“
O polské občanství požádal už v roce 2024. Vysvětloval, že nejde jen o administrativní krok, ale o snahu znovu navázat spojení se zemí svých předků a symbolicky uzavřít příběh rodiny, kterou válka roztrhala.
Zdroj: Kviff.com/ instagram, Reflex.cz, Idnes.cz
