LAJF: Existenciální komedie o životě, který se nedá „refreshnout“

Film LAJF režiséra Jiřího Stracha a scenáristy Marka Epsteina je současným příběhem o člověku, který má zdánlivě všechno – stabilní práci, vztahy i zázemí – a přesto se v jeho životě začne objevovat zvláštní prázdnota. Realita se mu postupně rozostřuje, každodenní situace přestávají dávat smysl a on začíná pochybovat, jestli svůj život skutečně žije, nebo ho jen „odehrává“.

Snímek pracuje s motivem vnitřního vyhoření a ztráty identity v moderním světě. Jde o příběh člověka, který se ocitá na hranici mezi tím, co je skutečné, a tím, co si sám vytváří ve své hlavě. LAJF tak balancuje mezi realitou, nadsázkou a jemně absurdní rovinou.

O čem film je?

Pětice velmi rozdílných postav se setkává v anonymním městě a vyráží na cestu ve starém, nespolehlivém autě. Kam jedou a proč, není zpočátku jasné. Ve stísněném prostoru vozu se postupně odhalují jejich charaktery i minulost – dominantní a ironická Bertoldová, traumatizovaný podnikatel Kamil, problematický recidivista Troškár, nedůvěřivý řidič Gábor a uzavřená mladá Pepé. Napětí mezi nimi roste a samotné auto se stává tichým svědkem i součástí jejich příběhu.

Jiří Mádl, Sophia Šporclová, Božidara Turzonovová, Ivo Gogál, Jan Kolařík Photo © Česká televize / Ivo Dvořák

Civilní drama s prvky ironie

Podle recenzí se LAJF vyhýbá okázalosti a velkým dramatickým gestům. Místo toho staví na drobných situacích a postupném rozpadu jistot hlavní postavy. Server TotalFilm upozorňuje, že film funguje především díky své nenápadnosti – humor je tlumený a přirozeně přechází do vážnějších poloh, aniž by působil násilně.

Podobně i Deník zdůrazňuje, že snímek není klasickou komedií, jak by mohl název napovídat, ale spíše hořkou výpovědí o dnešní době. Humor zde slouží spíš jako obranný mechanismus než jako hlavní cíl.

Scénář, který stojí na detailech

Silnou stránkou filmu je scénář Marka Epsteina. Dialogy působí přirozeně a věrohodně, často zachycují běžné situace, ve kterých se ale skrývá hlubší význam. Postavy nejsou stylizované – naopak působí velmi realisticky, což zvyšuje celkovou autenticitu.

Jak vyplývá z hodnocení na ČSFD, právě tato civilnost je pro část diváků největší předností, zatímco jiní mohou vnímat pomalejší tempo jako slabinu.

Režie Jiřího Stracha: jistota bez efektů

Jiří Strach zde nesází na vizuální efekty ani výraznou stylizaci. Režijní přístup je střídmý, soustředěný na herce a atmosféru. Kamera zůstává nenápadná, často pouze pozoruje, čímž podtrhuje pocit každodennosti.

Právě tato jednoduchost ale umožňuje vyniknout tématu – postupnému odcizení a ztrátě kontroly nad vlastním životem.

Přijetí a hodnocení

Film vzbudil spíše střídmé, ale respektující reakce. Na ČSFD se pohybuje kolem průměrného hodnocení, což odpovídá i mediálním ohlasům.

Verdikt ICONIQ

LAJF je tichý, civilní film o velmi hlasitém tématu.



Sdílet

Facebook
Twitter
LinkedIn