Co mají společného Walter White, cynická britská hrdinka Fleabag a zaměstnanci americké kanceláře Dunder Mifflin? Patří k postavám seriálů, které zásadně ovlivnily podobu televizní zábavy. Nový žebříček The New York Times ukazuje, které tituly si získaly největší uznání mezi herci, scenáristy, producenty a dalšími lidmi z televizního průmyslu. A výsledek není jen oslavou velkých dramat. Výrazně bodují také komedie, které české publikum někdy zná méně, než by si zasloužily.
Televizní seriály už dávno nejsou pouhou oddechovou zábavou na večer. Z některých se staly kulturní fenomény, které ovlivňují způsob, jakým vyprávíme příběhy, vnímáme společnost i přemýšlíme o morálce, moci a mezilidských vztazích. Právě tuto proměnu se rozhodl zachytit americký deník The New York Times ve svém rozsáhlém projektu věnovaném stovce nejlepších seriálů 21. století.
Do hlasování se zapojilo 516 osobností a profesionálů z televizního světa. Nešlo tedy o klasickou diváckou anketu, ve které rozhoduje popularita na internetu, ale o výběr lidí, kteří se na vzniku televizních pořadů podílejí, píší o nich nebo jejich vývoj dlouhodobě sledují. Výsledkem je žebříček, který nabízí zajímavý pohled na to, co televizní průmysl považuje za skutečně výjimečné dílo.
Perníkový táta na vrcholu. Proměna obyčejného člověka v tragického hrdinu
První příčku obsadil seriál Perníkový táta (Breaking Bad), který vytvořil Vince Gilligan. Příběh středoškolského učitele chemie Waltera Whitea, jenž se po diagnóze rakoviny rozhodne vyrábět metamfetamin, patří k nejvýraznějším televizním dramatům posledních desetiletí.
Na začátku stojí muž, který má pocit, že promarnil svůj potenciál, nedokáže finančně zabezpečit rodinu a ztrácí kontrolu nad vlastním životem. Postupně se však jeho snaha zajistit blízkým budoucnost mění v posedlost mocí, penězi a uznáním. Walterova proměna je jedním z hlavních důvodů, proč seriál dodnes vyvolává tak silné reakce.
Bryan Cranston dokázal postavu zahrát tak, aby v ní diváci současně rozpoznávali zranitelného člověka i někoho, kdo se stále častěji dopouští neomluvitelných rozhodnutí. Aaron Paul jako Jesse Pinkman přináší do příběhu další rozměr: jeho postava není jen Walterovým partnerem, ale také jedním z nejvýraznějších morálních protipólů hlavního hrdiny.
Význam seriálu nespočívá pouze v napětí a nečekaných zvratech. Každá volba má následky, které se postupně vrství, a divák sleduje, jak se původně pochopitelná motivace mění v ospravedlňování stále závažnějších činů. Právě precizní práce s charakterem, důsledky a vyprávěním pomohla Perníkovému tátovi získat první místo.
Deset nejlepších seriálů podle The New York Times
První desítka nabízí překvapivě vyváženou kombinaci dramat a komedií. Vedle příběhů o zločinu, politice a mocenských hrách se do ní dostaly také seriály, které staví na trapných situacích, absurdním humoru nebo pozorování každodenního života.
- Perníkový táta (Breaking Bad) – proměna učitele chemie v obávaného výrobce drog.
- The Wire – Špína Baltimoru – vrstevnatý portrét města, policie, politiky a institucí.
- Šílenci z Manhattanu (Mad Men) – obraz reklamního průmyslu a proměňující se americké společnosti.
- Boj o moc (Succession) – nemilosrdný souboj členů mediální dynastie o kontrolu nad rodinným impériem.
- Potvora (Fleabag) – odvážná tragikomedie o vztazích, smutku a sebedestrukci.
- Hra o trůny (Game of Thrones) – fantasy sága o moci, válce, loajalitě a zradě.
- Viceprezident(ka) (Veep) – politická satira o ambicích, kariérismu a absurditě mocenského prostředí.
- Studio 30 Rock (30 Rock) – komedie ze zákulisí televizní zábavy.
- Larry, kroť se (Curb Your Enthusiasm) – komediální pohled na společenské konvence a každodenní konflikty.
- Atlanta – žánrově neobvyklý seriál propojující hudební průmysl, společenský komentář a surrealistické situace.
Pořadí vychází z výsledného žebříčku The New York Times zveřejněného v září 2026.
Proč druhé místo patří seriálu The Wire
Druhé místo obsadila The Wire, seriál Davida Simona zasazený do Baltimoru. Na první pohled jde o kriminální drama, jeho záběr je ale podstatně širší. Policie, drogový obchod, školství, místní politika i média zde tvoří propojený systém, v němž individuální rozhodnutí narážejí na hluboce zakořeněné institucionální problémy.
Na rozdíl od řady tradičních kriminálek nesází seriál pouze na odhalování pachatelů a uzavírání jednotlivých případů. Ukazuje, jak fungují instituce, proč se opakují stejné chyby a jak obtížné je změnit pravidla hry, která vyhovují těm, kdo z nich mají prospěch.
Právě tato společenská šíře pomohla The Wire vybudovat pověst jednoho z nejrespektovanějších dramat televizní historie. Jeho pozice v žebříčku potvrzuje, že televizní tvorba může fungovat nejen jako napínavá zábava, ale také jako dlouhodobá analýza společnosti.
Mad Men: elegantní svět, ve kterém není nic tak jednoduché
Třetí příčka patří seriálu Mad Men, který diváky zavádí do newyorského reklamního prostředí 60. let. V centru stojí kreativní ředitel Don Draper, muž s mimořádným talentem, komplikovanou minulostí a schopností prodávat představy o štěstí, úspěchu i dokonalém životě.
Seriál je proslulý důrazem na dobovou výpravu, kostýmy a vizuální styl. Pod elegantním povrchem ale rozkrývá nejistotu identity, genderové nerovnosti, závislosti i proměnu americké společnosti. Reklama se zde stává metaforou světa, v němž se lidé snaží vytvořit co nejpřitažlivější obraz sebe sama.
Mad Men dokazuje, že velké televizní drama nemusí stát na neustálých zvratech. Někdy stačí přesně napsané dialogy, promyšlené postavy a schopnost zachytit atmosféru celé epochy.
Succession: rodinné vztahy jako válka o moc
Čtvrté místo obsadil seriál Succession, který sleduje rodinu Royových a její boj o kontrolu nad rozsáhlým mediálním impériem. Vztahy mezi členy rodiny jsou poznamenané rivalitou, manipulací a neustálou potřebou získat uznání dominantního otce Logana Roye.
Seriál, jenž vytvořil Jesse Armstrong, propojuje rodinné drama s ostrou satirou bohatství, médií a mocenských elit. Jeho postavy často působí směšně, současně však dokážou být nebezpečné. Jejich konflikty ukazují, jak snadno se osobní nejistota mění v boj o kontrolu nad ostatními.
Succession si získal pozornost také díky precizně napsaným dialogům, hereckým výkonům a schopnosti udržet diváka v napětí, přestože hlavními zbraněmi postav bývají slova, intriky a obchodní rozhodnutí.
Fleabag: komedie, která se nebojí bolesti
Páté místo patří britskému seriálu Fleabag, v českém prostředí známému také pod názvem Potvora. Phoebe Waller-Bridge v něm vytvořila hlavní postavu, která se za pomoci sarkasmu, provokací a přímého oslovování diváka snaží zvládnout komplikované vztahy i vlastní vnitřní chaos.
Za komediálními situacemi se skrývá příběh o vině, osamělosti, zármutku a neschopnosti otevřeně mluvit o tom, co člověka skutečně trápí. Seriál střídá humor s okamžiky, které jsou překvapivě bolestné, a právě tato kombinace mu dává mimořádnou sílu.
Fleabag zároveň ukazuje, jak může krátký seriál s relativně úsporným formátem nabídnout mimořádně komplexní portrét člověka. Jeho úspěch je důkazem, že současná televizní tvorba dokáže bourat hranice mezi komedií a dramatem bez toho, aby ztratila vlastní identitu.
Hra o trůny: fantasy, která změnila televizní událost
Šesté místo obsadila Hra o trůny (Game of Thrones), adaptace knižní ságy George R. R. Martina. Seriál přinesl rozsáhlý fantasy svět plný politických aliancí, válek, dynastických sporů a postav, jejichž osud nebyl nikdy zcela jistý.
Význam Hry o trůny přesahuje samotný žánr. Dokázala vytvořit globální diváckou událost, při níž se jednotlivé epizody stávaly předmětem rozsáhlých diskusí a teorií. Zároveň ukázala, jakou produkční úroveň může televizní seriál nabídnout, pokud jde o výpravu, vizuální efekty a rozsah vyprávění.
Přestože závěrečná řada vyvolala mezi fanoušky značné spory, její místo v první desítce připomíná, jak výrazně seriál ovlivnil podobu televizní zábavy v éře streamingu.
Sitcomy, které si zaslouží větší pozornost
Jedním z nejzajímavějších rysů žebříčku je úspěch komediálních seriálů. Do první desítky se dostaly Veep, 30 Rock, Curb Your Enthusiasm a Atlanta. Každý z nich pracuje s humorem jinak, společné ale mají přesné pozorování lidského chování a ochotu ukazovat postavy bez idealizace.
Veep: politika bez hrdinů
Veep sleduje Selinu Meyer, političku, která se snaží prosadit v prostředí plném kariéristů, intrik a neustálých krizí. Seriál se nesoustředí na vznešené politické ideály, ale na zákulisní boj o vliv, veřejný obraz a vlastní postavení.
Jeho humor stojí na rychlých dialozích, slovních útocích a postavách, které dokážou proměnit i zdánlivě bezvýznamnou situaci v katastrofu. Satira je ostrá právě proto, že její hrdinové bývají často mnohem více zaměstnaní vlastním egem než skutečnými problémy lidí, které zastupují.
30 Rock: televizní průmysl sám sobě terčem
30 Rock přenáší diváky do zákulisí fiktivního televizního pořadu. Tina Fey, která seriál vytvořila a zároveň v něm hrála hlavní roli, využívá zkušenosti z televizního prostředí k satirickému pohledu na producenty, celebrity, vedení společností i samotný proces výroby zábavy.
Výsledkem je komedie plná rychlých vtipů, absurdních situací a narážek na popkulturu. Její humor často míří současně na televizní průmysl i na divácká očekávání, která tento průmysl živí.
Curb Your Enthusiasm: když se z maličkosti stane katastrofa
Larry David ve svém seriálu hraje stylizovanou verzi sebe sama. Jeho postava se opakovaně dostává do konfliktů kvůli společenským pravidlům, nevyřčeným očekáváním a situacím, které by většina lidí přešla bez povšimnutí.
Právě z drobných nedorozumění a společenských trapasů vzniká komedie, která dokáže být nepříjemná, absurdní i velmi přesná. Seriál ukazuje, jak křehká může být společenská harmonie, když někdo odmítá předstírat, že všechno funguje tak, jak má.
Atlanta: seriál, který se nevejde do jedné škatulky
Atlanta, vytvořená Donaldem Gloverem, sleduje mladého Earnesta a jeho snahu prosadit se v hudebním průmyslu po boku rappera Paper Boie. Základní příběh ale slouží pouze jako výchozí bod pro mnohem širší vyprávění.
Jedna epizoda může fungovat jako realistické drama o penězích a společenském postavení, jiná jako absurdní komedie nebo téměř surrealistická noční můra. Seriál se nebojí měnit tempo, atmosféru ani způsob vyprávění.
Právě jeho žánrová neuchopitelnost je jedním z důvodů, proč se v žebříčku umístil tak vysoko. Atlanta ukazuje, že současná televizní tvorba nemusí respektovat tradiční hranice mezi komedií a dramatem.
Jak žebříček vznikal a co vlastně měří?
The New York Times požádal stovky osobností z televizního průmyslu, aby vybraly až deset nejlepších seriálů, které měly premiéru od 1. ledna 2000. Mezi hlasujícími byli herci, scenáristé, producenti, tvůrci seriálů i další lidé spjatí s televizní tvorbou.
Výběr se neomezoval pouze na hrané seriály. Do úvahy přicházely také dokumenty, reality show, soutěžní pořady, talk show a další televizní formáty. Výsledné pořadí vzniklo kombinací původních hlasů a dalšího porovnávání jednotlivých titulů.
Důležitá je také hranice stanovená pro výběr: seriál Rodina Sopránů (The Sopranos) se do ankety nedostal, protože měl premiéru už v roce 1999. Neznamená to, že by jej redakce považovala za méně kvalitní. Jednoduše nesplňoval podmínky tohoto konkrétního žebříčku.
Výsledek proto nelze chápat jako univerzální nebo definitivní seznam nejlepších seriálů všech dob. Je to obraz vkusu a profesního úsudku vybrané skupiny lidí. Právě v tom ale spočívá jeho hodnota: nabízí možnost porovnat tituly, které formovaly televizní tvorbu od začátku nového tisíciletí.
Který seriál byste na první místo zařadili vy?
Vítězství Perníkového táty není nijak překvapivé. Seriál spojil silný herecký výkon, mimořádně promyšlený scénář a postupnou proměnu hlavního hrdiny v příběh, který funguje i dlouho po svém finále. Přesto je na žebříčku možná nejzajímavější něco jiného: uznání, kterého se dostalo komediím.
Fleabag, Veep, 30 Rock, Curb Your Enthusiasm i Atlanta dokazují, že seriál nemusí být velkolepým dramatem, aby měl zásadní kulturní význam. Dokáže ho získat i díky přesnému pozorování každodennosti, odvaze experimentovat a schopnosti pojmenovat věci, kterým se jiná tvorba raději vyhýbá.
Žebříček The New York Times tak není jen seznamem titulů, které stojí za zhlédnutí. Je také připomínkou, že televizní seriály se staly jednou z nejvýraznějších forem současného vyprávění. A pokud jste některý z těchto titulů dosud minuli, možná právě teď nastal ideální čas to napravit.
Zdroj: The New York Times – The 100 Best TV Shows of the 21st Century; doplňující informace o pořadí a metodice hlasování ověřeny podle zveřejněného žebříčku a souvisejících materiálů.
