To se pokusil zjistit redaktor britského Vice. V článku, který vyšel minulý týden, popisuje svou cestu od „nikoho“ až po člena módní elity. A celá cesta trvala pouhé tři dny.
Oobah Butler vsadil na sebevědomí a známé rčení „Když se někam chceš dostat, chovej se, jako bys tam už byl.“ Jako svou novou identitu zvolil neexistujícího návrháře, pod jehož jménem se prodávají levné džíny. A jméno Georgio Peviani svůj účel splnilo skvěle. „Došel jsem do Palais Brongniart, ale na recepci mě zastavili a nechtěli mě pustit dál bez identifikace,“ píše Butler. „Beze slova jsem jim na stůl hodil vizitku Georgio Peviani. Paní se chvíli francouzsky dohadovala se svou kolegyní a po chvíli mi s omluvou přinesla akreditaci.“
Butler se díky své nové identitě dostal na přehlídku Vivienne Westwood, honosné večírky, a dokonce i soukromou prezentaci nejnovější kolekce Veronique Leroy. A možná tomu nahrál normcore trend, ale jeho oblečení slavilo mezi módními insidery úspěch. „Líbí se mi ta struktura, ty tvary,“ řekla mu nákupčí z Milána. „Vidím, že jste se nad tím knoflíkem opravdu zamyslel. A ty iniciály!“ „Georgio Peviani“ se během pár dnů sice nestal úplnou senzací, ale své místečko na slunci si vydobyl. Podařilo se mu zmást i jednu z nejvlivnějších současných módních osobností, Alexu Chung.
Redakce Vice je podobnými projekty, které se tradiční formě módy tak napůl vysmívají, známá. Co tento experiment o módě vlastně vypovídá? Rozhodně to, že spousta samozvaných „odborníků“ odborníky vůbec nejsou. Ale to, že je vysoká móda občas povrchní a falešná, není žádnou novinkou. A lze snad někomu vyčíst, že se mu líbí neotřelé a nové věci? Něco co na molech nevidí? Když mezi nejžádanější značky patří Vetements a Supreme, není divu, že se zadařilo i Pevianimu. Ale snad nám to ukazuje, že bychom možná neměli brát módu pořád tak vážně, a spíše než k jako k vědní disciplíně k ní přistupovat jako ke hravému experimentu.
