Na začátku byla žena

Termín vysoká krejčovina se začal používat již v 18. století. Francouzská módní návrhářka Rose Bertiny, jež vytvářela modely a klobouky i pro tehdejší královnu Marii Antoinettu, bývá považována za vůbec první osobu, která do francouzské kultury přinesla haute couture. Za otce vysoké módy je pak obecně považován angličan Charles Frederick Worth, který v 19. století v Paříži otevřel vůbec první módní dům specializující se na luxusní haute couture oděvy. Zámožné klientky z vyšších vrstev, které si od něj nechávaly zhotovit šaty, musely přijet do Paříže, vybrat si látku, zvolit barvu a poté nechat změřit míry, aby byly modely šité čistě na míru. Mezi jeho nejznámější zákaznice patřily například francouzská císařovna Evženie de Montijo, rakouská císařovna Alžběta Bavorská neboli Sissi či princezna Pauline von Metternich.

Vliv Christiana Diora

Na konci 19. a v první polovině 20. století přichází na scénu módní domy jako Dior, Patou, Poiret, Vionnet, Fortuny, Lanvin, Chanel, Mainbocher, Schiaparelli a Balenciaga, z nichž některé existují dodnes. V minulosti se vytvářelo každou sezónu přes sto modelů, v dnešní době je jich pouze pár desítek, protože módní domy nemají ze zakázkových kousků takové příjmy jako při výrobě konfekčních kolekcí a ready-to-wear. Christian Dior se zapsal do povědomí jako jeden z nejvlivnějších světových návrhářů na světě. V poválečné době kladl důraz na ženské křivky (úzká ramena, zúžený pas, zdůrazněná prsa a dlouhá široká sukně), což s notnou elegancí vyobrazoval i ve svých kolekcích.

Příchod Coco Chanel

Gabrielle ‘Coco’ Chanel udávala tón haute couture od druhé poloviny 20. století. Přetvářela pánské střihy na pohodlné dámské oblečení pro volný čas. Své kreace jako tvídová saka, námořnické kalhoty, svetry a pletené vesty prezentovala většinou sama na sobě, což se ukázalo jako ta nejlepší forma propagace. Stala se také patronkou exkluzivního uzavřeného klubu zákaznic vysoké módy, který má pouze několik stovek členů po celém světě. Samotný klub i členové jsou obestřeni tajemstvím a podmínkami členství jsou například určité majetkové poměry, vlastnictví několika haute couture modelů, účast na módních přehlídkách nebo vysoké příspěvky na charitu.

Oficiální kroky

V roce 1973 vznikla francouzská federace s názvem Fédération française de la couture, du prêt-à-porter des couturiers et des créateurs de mode neboli French Federation of Fashion, Ready-to-Wear Couturiers and Fashion Designers. Zahrnuje celkem tři oblasti, které jsou zaměřené na vysokou módu, dámské RTW a pánské RTW kolekce. V roce 2017 se název federace změnil na jednodušší Fédération de la haute couture et de la mode neboli Federation of haute couture and fashion. Kromě praktičtějšího označení jde i o přesnější aspekt, haute couture je totiž termín, který přímo patří Francii a podléhá zákonu.

Požadavky haute couture

Označení haute couture je chráněno zákonem Chambre Syndicale de la Haute Couture. Komise sídlící na ministerstvu průmyslu každoročně sestavuje exkluzivní seznam módních domů, které tento termín smí používat. Pravidla jsou jasně dána; v pařížské dílně musí pracovat alespoň patnáct zaměstnanců na plný úvazek a každou sezónu (jaro/léto a podzim/zima) musí představit novou kolekci sestávající nejméně z 35 jednotlivých modelů pro denní i večerní nošení.

Módní hierarchie

I tak ale existuje jistá hierarchie ohledně daného označení, jež má tři stupně. Na prvním jsou značky kategorie ‘oficiální’, sídlící přímo v Paříži, např. Dior, Chanel a Yves Saint Laurent. Druhý stupeň pokrývají ‘přizvané’ značky nefrancouzského původu, mezi něž patří Valentino, Versace nebo Armani. Třetí neboli ‘hostující’ kategorie je vyhrazena začínajícím talentům. Mezi nimi aktuálně září labely jako Georges Hobeika, Zuhair Murad nebo Ralph & Russo, jimž se dostalo velké pozornosti v nedávné haute couture sezóně.