Módu jsem milovala už jako malá holka, kdy jsem k smrti nesnášela oblečení po své sestře, která je o 7 let straší, takže módně jsem zůstávala oproti vrstevníkům několik sezon pozadu. Možná i to mě přivedlo k tomu, že jsem si už na základní škole oblečení upravovala střiháním, naťukáváním cvočků, ohrnováním kalhot. Návrhářkou jsem se kvůli nulovému výtvarnému talentu nestala, ale o módní styl jsem se zajímala vždy. Začalo to klasickou Burdou a skončilo časopisem Vogue.
Věkem se mění i osobní styl. Já jsem se v průběhu let měnila dost výrazně. Paradoxně jsem postavu měla mnohem horší před dětmi než po nich, takže v mládí jsem byla vyznavačkou kalhot, které na mě nyní uvidíte je v podobě džínů a to ve volných chvílích po boku mých dětí, které ještě stále drží heslo, co není špinavé, jakoby nebylo moderní. V pracovních dnech mě nejčastěji zastihnete v šatech, kterých jsem se stala doslova sběratelkou, a když si řeknu, už jich mám dost, každou sezonu nějaké přibydou. Nechodím jen do luxusních butiků, ale přiznám se, že nejraději mám značky Valentino, Tara Jarmon a po nástupu Jasona Wu do Hugo Boss jsem zcela propadla této značce.
Šaty Hugo Boss
Asi by bylo divné, kdybych nepřiznala svou vášeň pro boty. Když jsem z botníku vybírala své nejoblíbenější, zjistila jsem, že všechny se drží jedné značky a to Gucci. Vysvětlení je snadné. Jsou překrásné, nadčasové, ale hlavně naprosto nositelné. V těchto botách zkrátka noha nikdy nebolí. Nicméně mám jeden kousek, který se nedá prakticky moc nosit, ale díky nostalgii a příběhu se jich asi nikdy nezbavím a věřím, že předám v budoucnu své dceři. Jedná se o manolky. Koupila jsem si je těsně před odletem z Anglie, minutu před uzavřením ateliéru po několika hodinovém hledání. Díky mé nadšenosti, zvědavosti a naprosté urputnosti se ten večer pracovní doba prodloužila o další hodinu. Myslím, že jsem zanechala v butiku a ateliéru zároveň výraznou stopu, jelikož jsem se prostě musela zeptat na zcela vše o mistrovi a jeho práci a nezapomněla zmínit, že můj dědeček byl vášnivý švec a péči o boty mi vštěpoval po celý život i tatínek, který každou neděli čistil boty a krém byl cítit v bytě ještě po dobu několika následujících dní.
K botám patří bezesporu kabelky. I zde mám hluboký příběh jedné z nich. Při návštěvě továrny Buti kousek od Florencie jsem pochopila význam kabelky jako takové i její vysoké ceny. Prošla jsem celou výrobou, viděla jsem, jak taková kabelka vzniká od svého počátku. Seznámila se se zakladatelem značky, tehdy 85 letým panem Buti, který denně do továrny chodil a dohlížel na každý kousek. Na konci návštěvy mi sám předal kabelku, kterou ještě na speciální brusce přede mnou začistil se slovy, že právě tento model před týdnem vyhrál cenu na veletrhu ve Florencii.
Kabelka růžová Michael Kors, kabelka Buti, boty Gucci
Již brzy se na Pařížské otevřou brány butiku Tory Burch. Jsem její fanynkou už dlouho a nebudu tajit (jsem na to velmi hrdá), že mám podíl na tom, že tato značka bude v Praze. Její psaníčka v černé a bílé barvě patří k mým favoritům.
Tory Burch psaníčka
Šperky u mě hrají vcelku malou roli. Prstýnky téměř nenosím, náramky jen zřídka. Šaty ráda doplňuji náhrdelníky, které ale nijak zvlášť vysokou hodnotu nemají. Preferuji spíše originalitu než cennost. Miluji benátské sklo nebo dřevěné barevné mohutné kousky značky Monies. Nicméně absolutní srdcovou záležitostí asi navždy zůstanou dva malé náhrdelníky, které mi vyrobil můj syn. Jejich hodnota je jedním slovem nevyčíslitelná.
Made by Maty (syn)
Když se na ty své fotografie koukám a měla bych ještě dodat své favoritní barvy, tak mi z toho asi nejčastěji vyjde růžová a tmavě modrá. Ze vzorů převládají květiny, které já musím mít stále kolem sebe na své zahradě, v interiéru ve vázách i na oblečení, jak je z každé mé instagramové fotografie patrné.
Šaty Valentino, Valentino, Tara Jarmon
Foto: Petra Ficová; Soukromý archiv
