Každý ročník se na MBPFW těším. Každý ročník je trochu jiný. Letošní například změnou lokace v průběhu dění. To je velmi nezvyklý postoj, který skrýval mnoho nejistot i důvodů, proč to tak organizátoři vymysleli. Nakonec to podle mě byl skvělý tah na bránu, kterému jen ten den nepřálo počasí. Zima dala nejvíce zabrat publiku, které se logicky právě tyto dny pokoušelo o co nejlepší a nejzajímavější outfity čítající krátké rukávy, mini sukně a nohy bez punčoch. Po první přehlídce se z natěšených dam staly modré promrzlé figurky, které se snažily zahřát jakkoli a čímkoli. Nicméně přehlídky v tak velkém prostoru vynikly na výbornou a užít si je museli rovněž hosté v druhých řadách. Budova Ziba v sobě skrývá mnoho tajemného, ale skatepark pro české designéry byla zdařilá volba i v kontrastu s prezentovanými kolekcemi.
O jednotlivých kolekcích bylo napsáno již dost. Kompletní představily každý model jednotlivého designéra, a tak z tohoto pohledu není co dodat. Všechny tyto recenze byly vytvořeny redaktory, kteří se módě věnují většinou profesionálně. Na modely se koukají z hlediska kreativity, materiálu i samotné inspirace. Často jsou zaujatí ke svým favoritům a každý má odlišný názor podle vlastního vkusu.
Mně se však nečekaně naskytl pohled z jiné perspektivy, který mě donutil začít o určitých věcech přemýšlet jinak. Nedělní den bývá pro mě vždy velmi rodinný. Děti mi ani v době módních týdnů nehodlaly nic odpustit, a tak se rozhodly nebýt s babičkou, ale udělat mi doprovod do Ziba. Své místo jsme měli v první řadě, takže jak se říká, vše z první ruky. Syn se nejistě rozhlížel po prostoru, ale jeho výraz zůstal klidný. Známka toho, že vše je v pořádku. Zkouška ozvučení ho trochu zneklidnila, ale nic zajímavého nenásledovalo. Při náhlém a rychlém nástupu hostů se z první řady posunul do druhé, aby si zachoval svůj nedotknutelný prostor. Po zhasnutí světel se vrátil zpět vedle mě a nervózně čekal, co se bude dít. Na molo vyšla první modelka a Maty vše komentoval slovy “podivné”. V autistickém slovníku však lze přeložit “zajímavé”. Byly to modely Michala Kovacika, následované svatební kolekcí Petry Balvínové. Maty oněměl, což se stává jen, když ho něco mimořádně zaujme. Celou přehlídku nespustil z modelek oči, což autisté dokáží jen ve výjimečných případech. Takže svatební kolekci Tiqe dáváme výbornou.
Po dlouhé přestávce strávené na čokoládovém dortu jsme se vrátili zpět do první řady se slibem, potom už vážně jedeme domů. Vydržet další nápor hostů byl pro Matyho výkon hodný Usaina Bolta na stovce. Zvládl to a docela se i těšil na další přehlídku. Ta ho však zcela pohltila a ohromila. Jeho emoce nabraly rychlého spádu a to od prvního momentu, kdy zaznělo bití lidského srdce. Pravidelně znějící tóny jsou pro lidi trpící autismem vražedné. Na molo vyšla modelka v rytmu srdečního tepu předvádějící šaty ODIVI. Maty zůstal tzv. paf. Další ranou byl DJ, který stál přímo u nás a vytvářel tóny ničící Matyho sluch. Vše dovršil zpěvák, který pro mě úchvatně zpíval a celou přehlídku fantasticky dokresloval. Nicméně u mého syna příliš neobstál. Vše se zdálo být velmi chaotické a Maty to dával na sobě patřičně znát. Poslední modely jsem chtěla pobyt v sále vzdát a rychle s ním uprchnout za dveře, ale vše bylo tak neskutečně silné, že jsem ho donutila zůstat a schovala 11letého kluka v náručí. Následovalo defilé a přehlídka Moniky Drápalové, která Matyho vrátila do relativního klidu.
Při návratu domů autem nezavřel pusu. Jeho láva slov nebrala konce a on všechny své emoce vypouštěl jako tekoucí proud vody, který nelze zastavit. To mě prostě nenechalo klidnou a uvědomila jsem si, jak samotná kolekce bez patřičné prezentace nic neznamená. Ještě večer v bezpečí jeho pokoje jsem se snažila s ním o tom mluvit, což je další svízelná věc, protože to, co prožije, je v mžiku nedůležité. Jeho názor mě ale zajímal, protože díky postižení, kterým trpí, mu psychologové zjistili absolutní genialitu v oblasti designu. Má neskutečné 3D vidění, talent na design, architekturu, tvoří celé stavby a denně hodnotí mé outfity a bývá velmi kritický. Chtěla jsem jeho názor znát. Vědět, co si dokázal z celého odpoledne odnést. Autisté totiž vidí věci takové, jaké jsou, tvrdí odborníci a já po tolika letech žití s jedním z nich to jen potvrzuji.
Nejhlubší dojem na něj rozhodně udělala přehlídka ODIVI, ale ze samotné kolekce si příliš neodnesl. Nejvíce mu utkvěly v mysli šaty od Petry Balvínové, které pro něj sice chvílemi příliš odhalovaly, ale vyvolaly v něm pocity naprostého klidu a čistoty a o tom by přeci svatební šaty měly být. Kolekce Moniky Drápalové ho jedním slovem bavila. Modely Michala Kovacika byly podivné, ale to neznamená v žádném případě, že špatné. Suma sumárum prohlásil, že by rád příště šel znovu a to je chvála, kterou tihle lidé velmi šetří. Málokdy se vrací na místo, kde jim nebylo dobře. Co více dodat? Těšíme se na příště a děkujeme za další výjimečný zážitek.
Foto: MBPFW; Soukromý Archiv
