Má první otázka letošního roku zněla, zda mám či nemám psát další editorial neboli několik slov od šéfredaktorky. Zajímají má slova vůbec někoho? Chtějí čtenáři číst myšlenky, názory, vzkazy či “moudra” někoho, koho vůbec neznají? Nakoukla jsem, jako obvykle, do tabulky čtenosti a návštěvnosti. Můj vánoční editorial byl třetím nejčtenějším toho týdne. Když si uvědomíte, že během jednoho týdne vyjde v průměru 24 článků, nestojím si zrovna špatně.
A tak v prvé řadě chci vám čtenářům poděkovat za přízeň a slíbit, že i v roce 2015 udělám já i celá redakce vše proto, abyste nám zůstali věrní. Konec roku 2014 byl pro nás zlomový. Získali jsme důvěru a do firmy CFIG, která magazín Iconiq.cz publikuje, vstoupil nový obchodní společník. Je tedy zřejmé, že plány pro rok 2015 jsou velmi ambiciózní a čeká nás hodně zajímavé práce a vás pestré čtení.
V lednu odstartujeme nový projekt, do kterého jsme přizvali přední české blogerky. O měsíc později nás čekají světové módní týdny, kterých se redaktorky včetně mé maličkosti osobně zúčastní a zprostředkují vám své zážitky i inspiraci, jak bude vypadat letošní podzim a zima. Všichni se na toto období těšíme. Hodláme totiž monitorovat fashion weeky i mimo módní mola a ukázat vám, že tyto týdny nejsou jen o povrchní kráse, ale skutečném umění, talentovaných lidech a atmosféře, která ve vás mnoho zanechá.
Konec roku snad každého donutí tak trochu bilancovat. Z chyb se snažíme poučit a díky předsevzetím je měnit. Já osobně si už dlouho předsevzetí nedávám. Ne proto, že bych neměla, co na sobě měnit, ale všechna, které znám, k životu nepotřebuji. Nekouřím, piju jen velmi příležitostně, hubnu už od svých 13 let, sportuju, kdy čas dovolí, pracovat více už nedokážu a své špatné lidské vlastnosti ve svých téměř čtyřiceti letech určitě nezměním. Ale právě můj věk mi dává jedno předsevzetí. Tento rok vstoupím oficiálně mezi čtyřicátnice, a tak jedno předsevzetí přeci jen mám, nezbláznit se z toho a tzv. krizi středního věku ve zdraví přežít.
Svůj vánoční editorial jsem pojala jako vzkaz a přání. A co si popřát do nového roku? Tradiční přání je zdraví a s tím musím jen souhlasit. Ale bez trošky toho štěstí to taky nejde moc lehce. Peníze jsou nutností, bez kterých v dnešním světě nepřežijete a já se synem o tom můžeme vyprávět. Bez lásky je život nudný, i když často milovat znamená trpět. Stres je příčinou řady nemocí, ale na druhou stranu nás žene dál a pomáhá dobývat mety, na které klidem a leností dosáhnout prostě nelze.
Takže v novém roce vám ze srdce přeji pevné zdraví, špetku štěstí, nadité bankovní konto, moře lásky, patřičnou dávku stresu, ale především mnoho krásných chvil s těmi, bez kterých si život neumíte představit.
Foto: Profimedia.cz; Pinterest.com; soukromý archiv