Zemřel muž, který změnil svět lidí s tmavou pletí. Zemřel Nelson Mandela. Psát o tomto muži je zcela zbytečné. Asi není mnoho lidí, kteří by o něm nevěděli téměř vše. Jednu myšlenku ve mně však přeci jen vyvolal. Čím to, že politických vězňů je na světě celá řada a přesto se slavnými po celém světě stanou jen ti vyvolení. Nemusíme chodit příliš daleko. I u nás se symbolem politického bezpráví stal jediný muž, a to Václav Havel. I babička mého muže byla vězněna a ctila své zásady až do konce života a přesto, kdo o ní co ví. Jak se člověk stane vyvoleným? To je myslím otázka, na kterou má každý svou vlastní odpověď. Smrt Nelsona Mandely je jistě smutná zpráva, na druhou stranu dožil se nádherně vysokého věku navzdory tomu, co si v životě musel projít a to je myslím obdivuhodné a není třeba smutnit, nýbrž se radovat, že po něm zůstane na světě mnoho změněno, a že k němu osud byl ve finále velmi štědrý.
Názor našich politiků je jistě velmi rozdílný od toho mého. Vzdát holt a uklonit se památce tak významné osobnosti je pro naše pány politiky “vopruz”. Letět za peníze daňových poplatníků jim příliš nevoní a poslat tam pana prezidenta je i podle nich předem zaručený průšvih. Opět jsme slavní po celém světě a opět velmi “pozitivně”. Jedno se těmto rádoby politikům nedá upřít, a to jejich upřímnost. Z pana Mandely se na zadek určitě neposadí a pan prezident by určitě ostudu udělal. Takže, o tom, že jsme národ buranů, není pochyb ani v těch nejvyšších patrech.
A aby toho nebylo politicky málo, tak pan prezident vše dovršil tím, že se rozhodnul nepokračovat v mnohaleté tradici novoročních projevů a raději svému národu předá vánoční poselství. Už teď se bojím, co z jeho “nevymáchaných” úst vypadne a jak moc krásu Vánoc pokazí. Ale v blízkosti jistě bude jeho manželka, která ho bude obhajovat a nás nazývat lidmi, kteří nemají pochopení pro nemocného muže. Nemáme, on ho totiž rovněž nemá.
V neděli večer skončila další talentová soutěž na televizi Prima, kterou vyhrál zpěvák Miroslav Sýkora. A opět se ukázalo, jak velcí burani my Češi jsme. Ihned se spustila diskuze na téma, že vyhrál chudák na úkor výjimečného psa. Bože, co na to říci. Ano, jsme národ pejskařů, ale souhlasím s Lucií Bílou, je nutné dát přednost lidem. A člověku, jako je pan Sýkora, o to více. Starat se o 20 psů bylo svobodné rozhodnutí Aleny Smolíkové a psů, kteří chytají létající věci a skáčou do vzduchu, jsou plné parky. Miroslav Sýkora však nemohl nic dělat, aby zabránil rozvodu svých rodičů. Bylo to jejich rozhodnutí, jehož následky nese on sám. Navíc, opravdu ukázal talent, který navzdory koktání rozvíjí a chce ukázat světu. Takže nevyhrál žádný chudák, ale někdo, kdo si i přes svůj nedobrovolný handicap jde za svým cílem.
A na závěr tu mám něco pro zoufalé cestující v MHD, kterých v době adventu ještě narůstá. Chcete si vyhranit svůj prostor, do kterého vám opravdu nikdo nevstoupí? Pak si pořiďte čtyři pásy bodlin, které pro vás sestrojil kutil Siew Ming Cheng. Tyto pásy jednoduše nasadíte na horní část těla a pak už jen klidně stojíte v metru či tramvaji. A pokud se obáváte žaloby spolucestujících, nemusíte. Hroty jsou vyrobeny z ohebného plastu, takže nezpůsobí žádné škody spolucestujícím.
Začátek adventu nás neukázal v tom nejlepším světle. Zkusme to rychle změnit a přát sobě i těm druhým jen to nejlepší.
Foto: Profimedia.cz
