Navíc jsem se na okamžik zastavila a splnila často okolím dávanou otázku…víte, jak se žije mimo Prahu? Tak jsem se na to v jižních Čechách soustředila. A stále s jistotou platí, že Praha je stát ve státě. Vše mimo ní je skutečně stále velmi rozdílné a to nemluvím jen o módě. Místní gastronomie mě donutila i na dovolené raději dětem vařit, jelikož omáčky s velkou dávkou masoxu nebo bramborová kaše z prášku nás zrovna nenadchly. V ulicích měst narazíte na málo zajímavých outfitů, ale snaha o jistý styl tu rozhodně pomalu a jistě je. Spíše možnosti k nákupům jsou zde omezenější. Na druhou stranu tu z lidí čišela nevídaná pohoda a to se o Praze nedá příliš často říci. Nicméně suma sumárum nevidím důvod, proč bychom my Pražáci nedokázali pochopit, že i jinde je chleba o dvou kůrkách a je jen na každém z nás, jak si na ty dvě kůrky vyděláme a jak svůj život zhodnotíme.
Po návratu do resortu jsem se zamyslela nad rekreanty, kteří většinou přijeli z Prahy nebo Středních Čech. Nemohla jsem se místních dam a slečen nevšímat. Musím s lítostí konstatovat, že chvílemi rozdíl mezi Prahou a zbytkem Čech se hodně zúžil. Stále vévodí opálení do černa, barevné extrémně dlouhé gelové nehty nejlépe doplněné o ornamenty a večerní róby vhodné spíše na ples než na dětské hřiště. Proč se snažíme na dovolené za každou cenu vypadat, jako když jsme u moře a večer jdeme na kolonádu? Proč si prostě neoblékneme krátké sukýnky a bavlněná trička, která ke stylovým žabkám budou vypadat ležérně a rozhodně stále módně? Proč musíme tak moc tlačit na pilu a dělat ze sebe to, co nejsme? To je tak typicky české až to bolí.
Bytí bez internetového připojení mě vrátilo zpět k tiskovým časopisům. Pár jsem si jich na místní benzinové pumpě zakoupila a po večerech začetla. Byla jsem v šoku, jak se úplně ve všech dozvíte, že se české celebrity oblékly do růžové a Kamila Nývltová to příliš nevychytala. Zuzka Bělohorcová prý dle jednoho magazínu čeká holčičku, ale podle jiného to vypadá na chlapečka. O kauze Džambulka nemá cenu se vůbec zmiňovat…to je očividně téma stále bezedné. Takže koupit si na dovolenou několik časopisů s nadějí, že budu mít celý týden co číst, je velmi naivní. Prolétnete je všechny během jediného večera, protože vítězem je v podstatě ten první, který vezmete do ruky. Ty další jen prolétnete a zjistíte, že jsou stejné jako ten první a vrátíte ho do tašky a odnesete do tříděného odpadu. Není tedy jen vinou internetu, že tisková média ztrácí svá čísla prodejnosti, ale především jejich obsahem.
Jedno téma mě však přeci jen zaujalo. V poslední době se roztrhl pytel s rozhovory s panem Babišem. Po nedávném článku naší redaktorky Emy mě tyto rozhovory obzvláště zaujaly. Pár citací pana Babiše i novinářky, která s ním onen rozhovor udělala jsem nucena reagovat.
“Ti šikovní a schopní tu rezignovali”. Když se podíváme na tento národ jako celek a na Pražský hrad, kde vládne diktatura, není se čemu divit, že ti schopní rezignují. Tvrdě pracují, snaží se něco změnit, ale pak ta většina, která čeká, že někdo jiný za ně něco udělá, zvolí člověka, který je celému světu jen pro smích.
“Andrej Babiš má rozhodně vkus. Je to vidět nejen na budovách a areálech, které mu patří, ale i na oblékání”. Je velká škoda, že vkusný je jen on sám. To, co nabízí nám je otřesné od designu jeho e-shopu Modissiomo.cz počínaje po jeho obsah konče. Pak se pan Babiš nemůže divit, že člověk má chuť rezignovat.
“Bohatým lidem se nevěří, že charitu dělají nezištně”. Myslím, že k tomu jsem oprávněna mnohé říci. Založila jsem sdružení Šance pro Matěje, které podporuje děti se speciálními potřebami integrovat do státních škol s osobními asistenty. Oslovila jsem dva velmi bohaté pány, aby pomohli často mimořádně inteligentním dětem ke vzdělání. Jeden z nich otálel celý rok, než se přestal ozývat a druhému jsem nestála ani za vyjádření. Takže ano, nevěříme. Pokud to není nadace spojená s významnou českou celebritou, tak tito bohatí nemají zájem pomáhat. A přitom se často jedná o děti, které jednou pro tyto pány budou pracovat a jejich majetek zmnohonásobovat.
Takže co napsat závěrem. Týden dovolené po česku po Česku mi hodně dal a zároveň ubezpečil, že rezignovat by byla ta největší chyba. Věřím, že i náš on-line magazín lidem hodně dává a může pomoci mnohé změnit.
Foto: Soukromý archiv