Za jedním extrémem často přichází druhý. Věřme, že tentokrát nastane výjimka potvrzující pravidlo a my budeme moci jarní kolekce i dál nosit a mít dobrou náladu, kterou toto příznivé počasí s sebou přináší. Je paradoxní, že píši o jarních kolekcích a přitom celý únor i začátek března ovládly už ty podzimní, které nabídly světové módní týdny. Jeden z nich byl pro Iconiq obzvláště zásadní a to ten v Paříži.
Zatímco já si užívala pohostinnosti vinohradské ortopedie, naše redaktorka a fotografka Kamila Písaříková si užívala pohostinnosti Rafa Simonse, kterého nám vylíčila jako výjimečného muže a také Rihanny, které se po celou dobu přehlídky neztratil úsměv z tváře. Hned jsem se o tyto zážitky sdílené přes mobil a internet podělila se sestřičkami v nemocnici, které k mému překvapení byly módně velmi znalé. Uvědomila jsem si, že móda začíná lidi v Čechách stále více zajímat, to je dobrá zpráva a pro nás v redakci i další velká výzva, jak tyto lidi zaujmout.
Přivedli mě hned na několik myšlenek, které jsem obratem na nemocničním lůžku začala zpracovávat a zadávat IT, grafičce a redaktorkám. Není divu, že mi od nich hned přišla zpětně zpráva, jestli nechci náhodou po operaci raději odpočívat. Ale právě v nemocnici jsem zjistila, jak špatně mi tato činnost jde. Svět kolem vás se ani na okamžik nezastaví a vy máte pocit, že s ním stále musíte držet krok. Na druhou stranu ale zjistíte, že i bez vás všechno jde. Iconiq i nadále chrlil denně články, navštívil zákulisí přehlídky Dior, nováček redakce Jana vyzpovídala návrháře Vladimíra Staňka (v pondělí se můžete těšit na finální rozhovor), grafička Majda zjišťovala u svých spolužaček, jakou mají právě tento týden náladu a módní redaktorka Monika sledovala 24 hodin denně všechny módní týdny, které pro vás recenzovala. Já jim za to všechno touto cestou moc děkuji.
Je tedy nejvyšší čas uznat, že odpočívat někdy lze a postradatelní být můžete. Ono se to nezblázní, ale vy možná ano, když trochu nezpomalíte. Takže březnový editorial se netýká módy, jak by se od šéfredaktorky módního magazínu očekávalo, ale je poučný a varovný pro nás všechny workoholiky, kteří se neumíme na moment zastavit a raději okopávat zahrádku. Aha, to já vlastně po operaci ramene nemůžu. Jsem to ale nepoučitelná, tak proč se snažím poučovat vás. Zkrátka a jednoduše dělejte, co vás baví a pokud to je být workoholikem, tak buďte, ale pokud vám tělo začíná stávkovat jako to moje, tak zkuste vzít třeba dobrou knížku a sedněte si ven s kávou a zjistěte, zda vrahem je opravdu zahradník a zda mu sluší značka Prada.
Krásný a nekonečně slunečný březen!
Foto: Kamila Písaříková, soukromý archiv
