Když se z rekonstrukce stane umění. Vladimir 518 objevuje novou tvář Nové scény Národního divadla

Pro inscenaci Moc bezmocných byla vytvořena velkoformátová malba na dřevěné obložení baletního sálu Nové scény. | Zdroj obrázku: Vladimir 518

Zaprášená zrcadla, odhalené kabely, vytrhané obklady a stopy po minulosti. To, co by za běžných okolností zůstalo pouhým stavebním nepořádkem, se stává inspirací pro novou vizuální podobu Činohry Národního divadla. Výtvarník a hudebník Vladimir 518 proměňuje fragmenty rekonstruované Nové scény v originální obrazy, které propojují architekturu, fotografii a současné divadelní umění.

Rekonstrukce budovy obvykle znamená především hluk, prach a postupné odstraňování starých vrstev. Pro Vladimira 518 se ale právě tento okamžik stal mimořádnou tvůrčí příležitostí. Místo hotových divadelních kulis hledá inspiraci přímo v prostorách Nové scény Národního divadla, která od března 2026 prochází rozsáhlou rekonstrukcí.

Architektura, která vypráví i během své proměny

Nová scéna je jednou z nejvýraznějších pražských architektonických staveb druhé poloviny 20. století. Její charakteristická podoba, spojená s architektem Karlem Pragerem, patří k nepřehlédnutelným součástem pražského kulturního prostoru.

Právě její specifická estetika Vladimira 518 dlouhodobě přitahuje. Během rekonstrukce se mu ale otevírá úplně jiný pohled na architekturu. Z prostoru postupně mizí původní vybavení, odkrývají se konstrukce, povrchy a detaily, které běžný návštěvník divadla nikdy neměl možnost vidět.

Odhalené kabely, poškozené zrcadlové plochy, vytrhané obklady nebo zapomenuté nápisy získávají nový význam. Nejde už jen o pozůstatky stavebních prací, ale o svébytné vizuální kompozice. Právě v jejich nedokonalosti, náhodnosti a pomíjivosti vzniká estetika celé kampaně.

Zajímavý je především samotný princip práce s prostorem. Umělec nevytváří nové prostředí od nuly, ale reaguje na to, které už existuje. Využívá jeho aktuální stav a zachycuje okamžik, který se po dokončení rekonstrukce už nebude opakovat.

Šest inscenací, šest vizuálních příběhů

Vladimir 518 propojuje fotografické záznamy, výtvarné zásahy a grafické zpracování. Výsledná estetika pracuje s kontrasty, strukturami a atmosférou místa. Každý zachycený detail přitom může nabídnout jinou interpretaci – od syrovosti stavebního procesu až po poetiku zanikajících interiérů.

Celý projekt ukazuje, jak může současná vizuální komunikace divadla překračovat tradiční podobu plakátu. Místo ilustrací, které pouze doprovázejí jednotlivé inscenace, vzniká koncept založený na skutečném prostoru a jeho proměně.

Vladimir 518 o vizuálu k inscenaci:

Nová scéna čeká na novou kapitolu

Generální rekonstrukce Nové scény byla zahájena 24. března 2026 a podle Národního divadla potrvá dva roky. Jejím cílem není změnit charakteristický vnější vzhled budovy, ale přizpůsobit její technické a provozní zázemí současným požadavkům divadelního provozu.

Po dokončení nabídne Nová scéna variabilní multifunkční sál s kapacitou až 500 míst, moderní divadelní technologie a proměnlivou akustiku. V sousední budově vznikne další komorní divadelní sál, zkušebna a prostory pro edukační programy. Počítá se také s novou kavárnou v přízemí.

Zachovány mají zůstat důležité architektonické prvky, mezi nimi zelené serpentinové obklady, točité schodiště, světelný objekt Pavla Hlavy a Jaroslava Štursy nebo charakteristický skleněný plášť z přibližně čtyř tisíc skleněných prvků od Stanislava Libenského.

Když má i pomíjivost svou estetiku

Projekt Vladimira 518 je zajímavý ještě z jednoho důvodu. Připomíná, že architektura není pouze výsledkem dokončené stavby. Je to také proces, ve kterém se jednotlivé vrstvy odkrývají, mizí a znovu vznikají.

Rekonstrukce, která by mohla být vnímána jako období dočasné ztráty původního charakteru místa, se tak mění v samostatnou tvůrčí kapitolu. Umělec zachycuje něco, co je ze své podstaty pomíjivé – atmosféru prostoru mezi jeho původní a budoucí podobou.

A právě v tom spočívá největší síla celé kampaně. Neidealizuje minulost ani nepředbíhá budoucnost. Dívá se na Novou scénu v okamžiku, kdy se její podoba mění, a nachází krásu v detailech, které by jinak snadno unikly pozornosti.

ICONIQ pohled:

Je osvěžující vidět, když se kulturní instituce nebojí hledat vizuální identitu mimo tradiční reklamní postupy. Projekt Vladimira 518 ukazuje, že inspirace nemusí vznikat v ateliéru ani na dokonale připravené scéně. Někdy stačí pozorně se dívat na místo, které právě prochází změnou. A objevit v něm příběh, který by po dokončení rekonstrukce už nebylo možné vyprávět.


Zdroje a související informace:

author avatar
Kateřina Vodrážková Šéfredaktorka ICONIQ.cz
Kateřina Vodrážková je šéfredaktorkou magazínu ICONIQ.cz a časopisu builder. V médiích působí od roku 2009 a specializuje se na redakční tvorbu, digitální obsah a mediální komunikaci. Vystudovala mediální komunikaci na UJAK v Praze a hospodářskou politiku a správu na VŠE. Na ICONIQ.cz se věnuje tématům módy, krásy, wellbeing, kultury, designu a moderního životního stylu.

Sdílet

Facebook
Twitter
LinkedIn