Známe to asi všichni, přichází konec června, atmosféra ve městě a v práci se uvolňuje. Slunce proniká žaluziemi kanceláře a všichni řeší, kam okolo červencových svátků pojedou. Kdo se sejde s kým ve Varech, jestli jsou pláže na Sardinii přeplněné, do kterého parku se jít válet, případně kam vzít děti na zmrzlinu. S koncem srpna jakoby všechny tyto věci zmizely ve stresu z nového školního roku. Proč přelom tohoto období tak prožíváme, a to i když už dávno nejsme školou povinní?