Řemeslo je podstata všeho!

Díky módní návrhářce Petře Balvínové jsem se dozvěděla více o projektu s názvem „STOJÍM SI ZA NÍM“. Tento projekt upozorňuje na postupné a nešťastné zanikání uměleckých řemesel a pokouší se tyto krásné profese uchránit. Pokud módní časopisy, ať ty tiskové či internetové, chtějí mít v budoucnu o čem psát, je třeba čtenářům ukázat více než jen precizně nafocené modely nebo kabelky. Žádný z těchto kousků nevznikl mávnutím kouzelného proutku. Za každou kabelkou STOJÍ TÝM LIDÍ, kteří si své práce váží a ctí ji.

Osobně jsem měla možnost nahlédnout pod ruce hned několika řemeslníků, na kterých stojí úspěch značky stejně jako na návrháři samotném. Řemeslníci značky Gucci zavítali do konce do Prahy a zákazníkům svou tvorbu předvedli přímo v butiku. Jedním z ikonických znaků kabelek Gucci je bambusové “držadlo”. Tato typická držadla se upravují a tvarují pomocí tepla a poté vložením do speciální formy, aby drželo tvar. To vše se dělá ručně, a proto lze říci, že každé takové držadlo je naprostý originál, i když na první pohled vypadají kabelky v butiku shodně.

Když jsem vstoupila do dílny značky BUTI nedaleko Florencie, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v dobách dávno minulých. Nikde nevidíte žádnou moderní techniku, žádné stroje, které dělají veškerou práci za vás. Továrna je plná starých šicích strojů Singer, klasických razidel, obyčejných regálů, ve kterých najdete miliony krabiček s různými sponami a na stěnách visící řada papírových střihů kabelek. Všude kolem vás je kůže té nejvyšší kvality. Majitel firmy mě provedl celou továrnou a já pochopila, kolik výjimečných lidí mě obklopuje a proč jsou tyto kabelky tak drahé. Ono nejen vedení společnosti se dědí z otce na syna, ale i řemeslo jako takové. V továrně pracují rodinné klany, které léta mají své místo za šicími stroji. Šití kabelek je řemeslo, které se učíte několik let, než se stanete skutečným mistrem. U BUTI platí pravidlo, že ne 3 měsíce, ale 5 let zde musíte pracovat, abyste si mohli ušít sami svou první kabelku. Nad dokonalostí každého kousku dodnes dohlíží její zakladatel, otec nynějších majitelů, kterému je dnes přes 80 let. Denně chodí od 8 ráno do práce a často sám zasedne za šicí stroj nebo doladí poslední ruční steh na kabelce. Zkrátka, když se ctí tradice, je výsledek vždy dokonalý a precizní.

Mojí další zastávkou byly Benátky a sklárna, kde vznikají nádherné šperky Antica Murrina. Osobně jsem se pro tyto šperky nadchla již před léty a mám jich už docela slušnou sbírku. Sklárnu jsem navštívila v létě, kdy venku panovalo 38 stupňů. Paní Francesca (zástupkyně zahraničního obchodu) mě srdečně pozvala do sklárny a já s nadšením pozvání přijala. Mé kroky však vedly do hotového pekla. Teplota venku se mi po chvíli pobytu ve sklárně zdála zanedbatelná. Horko, které je uvnitř tzv. laboratoře se nedá popsat slovy. Uprostřed u malé pece a nad hořícím plamenem sedí mladík, typický Ital a tváří se naprosto spokojeně. Prý je na takové horko zvyklý. Poté rozjel před mýma očima řemeslný koncert. Vzal do rukou obyčejnou skleněnou tyč růžové barvy a podle načrtnutého návrhu vytvořil šperk, který mě zcela ohromil. Stačil mu k tomu jen onen plamen, kleště a nůžky. Jak snadné se to zdálo a jak těžké to bylo, když jsem ony kleště dostala do rukou jáJ. Nástroje jsem rychle předala zpět a nechala si vyprávět o naprostém soužití s návrhářkou této značky. Na kolekci s ní onen mladík pracuje od první chvilky. Tráví spolu hodiny a dny v laboratoři, kde společně tvoří nové a nové kolekce. Návrhářka má určité představy, ale bez svého skláře, který ji radí co je a co není možné, by kolekci nikdy nevytvořila.

Sklárna Antica Murrina

Po tomto setkání se s realitou jsem ještě více pochopila podstatu projektu “STOJÍM SI ZA NÍM”. Každé řemeslo je podstatné a má svou hodnotu a to nejen tu finanční!