Od afrických pralesů přes oceánské hlubiny až po amazonský deštný prales. Jejich příběhy spojuje odvaha, vytrvalost a přesvědčení, že příroda si zaslouží naši ochranu. Jane Goodall, Sylvia Earle nebo Wangari Maathai patří k ženám, které zásadně změnily způsob, jakým přemýšlíme o zvířatech, krajině i odpovědnosti člověka za planetu.
Ochrana přírody není jen otázkou vědeckých výzkumů, politických rozhodnutí nebo mezinárodních dohod. Za mnoha zásadními změnami stojí konkrétní lidé, kteří se rozhodli nevzdat. A mezi nimi najdeme ženy, jejichž práce dokázala změnit nejen přístup k ohroženým druhům, ale také životy celých komunit.
Některé se vydaly do africké divočiny za gorilami a šimpanzi, jiné bojovaly proti odlesňování, chránily mořské želvy nebo upozorňovaly na devastaci oceánů. Často pracovaly v prostředí, kde ženy neměly jednoduchou pozici a jejich hlas nebyl samozřejmostí.
Představujeme deset osobností, jejichž příběhy ukazují, že skutečná změna může začít jedním rozhodnutím.
1. Jane Goodall: Žena, která změnila náš pohled na šimpanze
Jane Goodall patří k nejvýznamnějším osobnostem moderní ochrany přírody. Britská primatoložka a ochránkyně zvířat se proslavila dlouhodobým výzkumem šimpanzů v národním parku Gombe Stream v Tanzanii.
V roce 1960 přijela do Afriky a začala pozorovat chování šimpanzů v jejich přirozeném prostředí. Její výzkum přinesl zásadní poznatek: šimpanzi dokážou vyrábět a používat nástroje. Pozorovala například, jak pomocí stébel trávy nebo větviček loví termity. Do té doby se schopnost používat nástroje považovala za výlučně lidskou.
Goodall se od tehdejších vědeckých zvyklostí odlišovala také osobním přístupem ke zvířatům. Jednotlivé šimpanze poznávala jako individuality, dávala jim jména a věnovala pozornost jejich sociálním vztahům i emocím.
V roce 1977 založila Jane Goodall Institute, který pokračuje ve výzkumu, ochraně přírody a podpoře místních komunit. V roce 1991 iniciovala také vzdělávací program Roots & Shoots, který motivuje mladé lidi k praktickým ekologickým projektům.
Jane Goodall zemřela v roce 2025. Její odkaz však pokračuje prostřednictvím organizací a iniciativ, které založila.
Více: Jane Goodall Institute | Roots & Shoots
2. Florence Merriam Bailey: Žena, která naučila lidi pozorovat ptáky jinak
Dnes je pozorování ptáků oblíbeným koníčkem milionů lidí. Jednou z osobností, které pomohly položit jeho moderní základy, byla americká ornitoložka a přírodovědkyně Florence Merriam Bailey.
V době, kdy se ptáci často zabíjeli kvůli vědeckému studiu, prosazovala jiný přístup. Ve své knize Birds Through an Opera Glass doporučovala pozorovat ptáky v jejich přirozeném prostředí pomocí dalekohledu, nikoli prostřednictvím střelby.
Její zájem o ochranu ptactva se projevil už během studií na Smith College v Massachusetts. Organizovala vycházky za pozorováním ptáků a snažila se odradit ženy od nákupu klobouků zdobených ptačím peřím.
V roce 1900 se podílela na prosazení amerického zákona Lacey Act, který zakázal obchod s volně žijícími živočichy získanými nelegálním lovem. V roce 1929 se stala první ženou zvolenou členkou American Ornithologists’ Union.
Její práce pomohla změnit nejen způsob studia ptáků, ale také vztah veřejnosti k jejich ochraně.
3. Leela Hazzah: Lvice, které nemusí být nepřítelem člověka
Egyptská bioložka Leela Hazzah zasvětila svou práci ochraně lvů ve východní Africe. Zaměřila se především na komplikovaný vztah mezi divokými zvířaty a místními komunitami v Keni a Tanzanii.
Konflikty mezi lidmi a velkými šelmami často vznikají v situacích, kdy lvi napadají hospodářská zvířata nebo se přibližují k lidským sídlům. Hazzah se rozhodla hledat řešení, které nebude založené na zabíjení zvířat.
V roce 2006 spoluzaložila projekt Lion Guardians. Jeho princip je pozoruhodný: příslušníci masajských komunit, kteří dříve mohli být zapojeni do lovu lvů, se stávají jejich ochránci.
Sledují pohyb šelem, upozorňují pastevce na jejich přítomnost, pomáhají hledat ztracená hospodářská zvířata a snaží se předcházet konfliktům.
Podle Discover Wildlife přispěla tato práce k trojnásobnému zvýšení populace lvů v oblasti Amboseli v Keni. Hazzah následně spoluzaložila také Pride Lion Conservation Alliance a organizaci Women for the Environment Africa, která podporuje větší zapojení afrických žen do ochrany životního prostředí.
Více: Lion Guardians | Women for the Environment Africa
4. Marina Silva: Hlas Amazonie v politice
Amazonie patří k nejvýznamnějším přírodním oblastem planety. Její ochrana se stala celoživotním tématem brazilské environmentální aktivistky a političky Mariny Silvy.
Pochází z oblasti amazonského pralesa a její životní cesta nebyla jednoduchá. Do šestnácti let byla negramotná, později však získala vysokoškolské vzdělání a vstoupila do veřejného života.
V letech 2003 až 2008 zastávala funkci brazilské ministryně životního prostředí. Významně se podílela na vzniku Amazon Fund, mezinárodní iniciativy, která financuje projekty zaměřené na omezení odlesňování a ochranu amazonského ekosystému.
Její působení je spojováno s výrazným poklesem odlesňování v Amazonii mezi lety 2004 a 2012. V roce 2023 se do funkce ministryně životního prostředí a změny klimatu vrátila.
Silva představuje důležitý příklad toho, že ochrana přírody nemusí zůstávat pouze v rukou vědců a aktivistů. Zásadní změny mohou vznikat také prostřednictvím politických rozhodnutí a dlouhodobé práce veřejných institucí.
5. Wangari Maathai: Když se ochrana přírody začne jedním stromem
Příběh keňské bioložky a aktivistky Wangari Maathai ukazuje, jak úzce spolu souvisí ochrana přírody, ženská práva a ekonomická soběstačnost místních komunit.
Když v Keni začalo ubývat lesů, následovaly problémy s erozí půdy, suchem a nedostatkem přírodních zdrojů. Maathai pochopila, že odlesňování není pouze ekologický problém. Přímý dopad má také na každodenní život lidí, zejména žen ve venkovských oblastech.
V roce 1977 proto založila Green Belt Movement. Hnutí původně podporovalo ženy na venkově v sázení stromů. Ty pomáhaly zpevňovat půdu, zadržovat vodu, zlepšovat dostupnost palivového dřeva a posilovat místní potravinovou soběstačnost.
Projekt postupně vyrostl v mezinárodně známou environmentální iniciativu. Podle údajů organizace Green Belt Movement se v rámci její práce podařilo vypěstovat desítky milionů stromů a zapojit tisíce žen do ochrany životního prostředí.
Wangari Maathai se věnovala také demokratickým právům a politice. Za svou práci získala v roce 2004 Nobelovu cenu míru jako první žena z Afriky.
Její odkaz připomíná, že i zdánlivě jednoduchá aktivita může mít zásadní společenský a ekologický dopad.
Více: Green Belt Movement
6. Sylvia Earle: Královna oceánských hlubin
Americká oceánografka a mořská bioložka Sylvia Earle patří k nejvýraznějším osobnostem světového výzkumu oceánů. Přezdívku Queen of the Deep si vysloužila díky desítkám let strávených pod hladinou.
Během své kariéry absolvovala více než sto expedic a strávila pod vodou přes 7 000 hodin. V roce 1964 se zúčastnila šestitýdenní expedice do Indického oceánu, kde byla jedinou ženou mezi sedmdesáti členy posádky.
O šest let později vedla čistě ženský tým vědkyň, které strávily dva týdny v podmořské výzkumné stanici Tektite II u Panenských ostrovů.
Její profesní dráha je plná prvenství. Stala se první ženou ve funkci hlavní vědkyně amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) a jako první žena získala pozici Explorer-in-Residence v National Geographic Society.
Dlouhodobě upozorňuje na nutnost chránit oceány, které jsou zásadní pro fungování života na Zemi. Založila také iniciativu Mission Blue, jejímž cílem je vytvářet celosvětovou síť chráněných mořských oblastí známých jako Hope Spots.
Více: Mission Blue
7. Margaret Murie: Žena, která pomohla ochránit divočinu Aljašky
Margaret Murie, přezdívaná babička amerického ochranářského hnutí, zasvětila svůj život ochraně divoké přírody Aljašky a amerického Západu.
Její vztah k přírodě se formoval už v dětství. Po svatbě s přírodovědcem Olausom Murie podnikla rozsáhlou výpravu aljašskou divočinou dlouhou přibližně 800 kilometrů. Právě tato cesta se stala začátkem její celoživotní práce.
V roce 1960 se podílela na vzniku Arctic National Wildlife Refuge na Aljašce, jedné z největších chráněných oblastí svého druhu ve Spojených státech.
Významnou roli sehrála také při prosazování amerického zákona Wilderness Act, který vytvořil legislativní rámec pro ochranu rozsáhlých území před průmyslovým využíváním a dalšími zásahy člověka.
Ani po smrti manžela v ochranářské činnosti nepolevila. Pokračovala v kampaních, veřejných vystoupeních a dopisech, kterými upozorňovala na význam zachování nedotčené přírody.
V roce 1998, ve věku 97 let, získala Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států.
8. Dian Fossey: Život zasvěcený horským gorilám
Americká primatoložka Dian Fossey patří k nejznámějším osobnostem ochrany horských goril. Její příběh je spojen s africkými Virungskými horami, kde se věnovala studiu jejich chování a sociálních vztahů.
S gorilami se poprvé setkala v roce 1963. Jejich život ji natolik zaujal, že se do Afriky vrátila a rozhodla se jim věnovat další roky svého života.
V roce 1967 založila ve Rwandě výzkumné centrum Karisoke. Postupně si získala důvěru goril a dokázala jednotlivé jedince rozpoznávat podle charakteristických rýh nad nosem.
Její výzkum pomohl změnit veřejné vnímání těchto zvířat. Gorily přestaly být v očích mnoha lidí pouze nebezpečnými divokými tvory a začaly být vnímány jako inteligentní a sociálně komplexní živočichové.
Velkým problémem se stal pytlácký lov. V roce 1978 založila na památku svého oblíbeného gorilího samce Digita organizaci Digit Fund, která financovala prot pytlácké hlídky.
Dian Fossey byla v roce 1985 zavražděna ve věku 53 let. Její práce však pokračuje prostřednictvím organizace Dian Fossey Gorilla Fund. V oblasti, kde působila, se populace horských goril během následujících let výrazně zvýšila.
Více: Dian Fossey Gorilla Fund
9. Lily Venizelos: Ochránkyně mořských želv ve Středomoří
Řecká ochránkyně přírody Lily Venizelos zasvětila svůj život ochraně mořských želv, zejména karety obecné, která se rozmnožuje na plážích Středozemního moře.
Její příběh začal na řeckém ostrově Zakynthos. V roce 1974 tam během nepříznivého počasí zakotvila rodinná loď v zátoce Laganas. Lily tehdy objevila krásnou přírodní oblast plnou ptáků, rostlin a květin.
Když se na místo vrátila v osmdesátých letech, zjistila, že se pobřeží výrazně proměnilo a začala zde vznikat turistická výstavba. Zároveň si uvědomila, že místní pláže slouží jako hnízdiště mořských želv.
Rozhodla se proto upozornit na jejich ohrožení a obrátila se také na mezinárodní instituce. Její úsilí přispělo k přijetí nových ochranných opatření v Řecku.
V roce 1999 se zátoka Laganas stala prvním řeckým mořským národním parkem. Venizelos stála také u zrodu organizace MEDASSET – Mediterranean Association to Save the Sea Turtles, která se ochraně mořských želv věnuje dodnes.
10. Saengduean „Lek“ Chailert: Žena, která bojuje za důstojný život slonů
Thajská ochránkyně zvířat a podnikatelka Saengduean Chailert, známá jako Lek, zasvětila svůj život ochraně asijských slonů.
K jejímu rozhodnutí přispěly zkušenosti se slony, kteří byli nuceni pracovat v těžbě dřeva. Jejich utrpení ji přivedlo k myšlence vytvořit prostředí, kde budou moci žít bez vykořisťování.
Na počátku devadesátých let provozovala mobilní kliniku Jumbo Express, která poskytovala zdravotní péči slonům v okolních vesnicích.
V roce 2003 se jí podařilo založit Elephant Nature Park, rozsáhlé útočiště pro slony zachráněné z turistického průmyslu a nelegální těžby dřeva.
Její přístup stojí na respektu k přirozeným potřebám zvířat. Návštěvníci slony pozorují z odstupu, bez vyjížděk na jejich hřbetech a bez nuceného kontaktu. Zvířata tak mohou žít v prostředí, kde nejsou vystavena běžným turistickým atrakcím.
Více: Elephant Nature Park
Odvaha, která mění budoucnost
Každá z těchto žen si vybrala jinou cestu. Jane Goodall změnila vědecké poznání šimpanzů, Sylvia Earle přiblížila světu tajemství oceánů, Wangari Maathai spojila sázení stromů s posilováním postavení žen a Leela Hazzah ukázala, že ochrana velkých šelem může fungovat společně s potřebami místních komunit.
Jejich příběhy spojuje něco podstatnějšího než samotná ochrana ohrožených druhů. Ukazují, že vztah člověka k přírodě není předem daný a že změna může začít u jednotlivce, vědeckého poznatku, lokální iniciativy nebo odvahy postavit se zavedeným pravidlům.
A možná právě to je jejich největší odkaz: planeta nepotřebuje pouze další velká prohlášení. Potřebuje lidi, kteří jsou ochotni pro její budoucnost skutečně něco udělat.
Zdroje:
- Jane Goodall Institute
- Roots & Shoots
- Lion Guardians
- Green Belt Movement
- Mission Blue
- Dian Fossey Gorilla Fund
- Discover Wildlife – 10 women who changed the world
