Antonín Holý: Čech, jehož objev změnil léčbu HIV. Jeho molekuly přinesly miliardy i české vědě

Antonín Holý patří k nejvýznamnějším českým vědcům 20. století. Z pražské laboratoře přišel objev, který se stal základem léků používaných při léčbě HIV a hepatitidy B. Jeho vědecká práce zároveň vytvořila jeden z nejpozoruhodnějších příběhů českého technologického transferu: léčiva založená na jeho objevech přinesla Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR více než miliardu eur na licenčních příjmech.

Antonín Holý by 1. září 2026 oslavil 90. narozeniny. Zemřel 16. července 2012 ve věku 75 let, jeho práce však dodnes ovlivňuje medicínu i českou vědu. Léčiva vycházející z jeho objevů dnes pomáhají milionům lidí po celém světě při léčbě a prevenci HIV/AIDS a při léčbě chronické hepatitidy B.

Začínal v laboratoři v Praze

Holý vystudoval organickou chemii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1960 nastoupil do Ústavu organické chemie a biochemie Československé akademie věd. Právě tam strávil prakticky celou svou vědeckou kariéru. V letech 1994 až 2002 byl dokonce ředitelem ústavu.

Pro jeho další práci bylo zásadní setkání s belgickým virologem Erikem De Clercqem z Rega Institute při Katolické univerzitě v Lovani. Spolupráce začala v roce 1976 a postupně spojila chemický výzkum v Praze s biologickým testováním v Belgii. Právě tato spolupráce stála u zrodu řady antivirových látek.

Holý se soustředil na modifikované nukleosidy a nukleotidy a na začátku 80. let se jeho tým zabýval novou skupinou sloučenin – acyklickými nukleosidfosfonáty. Ty vykazovaly výraznou protivirovou aktivitu a otevřely cestu k dalšímu vývoji.

Tenofovir: molekula, která přišla ve správný čas

Jedním z nejzásadnějších výsledků Holého práce byl tenofovir. Když Holý v roce 1984 podával patentovou přihlášku na látku, která se později stala známou jako tenofovir, ještě nemohl tušit, jak významnou roli bude hrát v léčbě HIV. Virus HIV byl tehdy známý teprve krátce.

Další výzkum však odhalil mimořádný potenciál této molekuly. Na jejím vývoji následně spolupracovali Holý, De Clercq a tým americké společnosti Gilead Sciences, tehdy vedený Johnem C. Martinem. Z chemického objevu se postupně stal základ skutečných léčiv.

Prvním schváleným lékem obsahujícím tenofovir byl Viread, který byl v roce 2001 schválen pro léčbu HIV. Později se ukázalo, že je účinný také proti viru hepatitidy B. Tenofovir se stal součástí dalších kombinovaných léčiv, například Truvady a Atriply.

Je ale důležité používat přesné pojmy. Holý nevynalezl lék, který AIDS vyléčí. HIV podle Světové zdravotnické organizace stále nemá definitivní léčbu, která by infekci z organismu odstranila. Antiretrovirová léčba však dokáže množení viru potlačit a umožňuje lidem s HIV žít dlouhý a kvalitní život.

Z léčby HIV se stal globální fenomén

Dnes má tenofovir ještě širší význam než jen samotnou léčbu HIV. Patří také mezi látky používané v preexpoziční profylaxi, známé jako PrEP, která snižuje riziko získání HIV u HIV-negativních lidí. WHO mezi doporučené možnosti prevence řadí také perorální PrEP založenou na tenofoviru.

Tenofovir je zároveň významnou součástí léčby chronické hepatitidy B. Holého výzkum tak zasáhl dvě velká virová onemocnění, která zásadně ovlivnily medicínu posledních desetiletí.

Holého přínos přitom nekončí u tenofoviru. Mezi jeho úspěšné látky patří také adefovir a cidofovir. Právě cidofovir se stal základem léčiva Vistide, používaného mimo jiné při léčbě cytomegalovirové retinitidy.

Česku nevydělal miliardy on. Vydělala je jeho věda

Titulek ČT24 může na první pohled vyvolávat dojem, že Antonín Holý osobně zbohatl na svých objevech. Skutečnost je přesnější a možná ještě zajímavější.

Úspěch léčiv založených na tenofoviru přinesl Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR za období 2001 až 2025 více než jednu miliardu eur na licenčních příjmech. To odpovídá řádu desítek miliard korun. Peníze přitom nebyly pouze jednorázovým výnosem. Ústav je využívá pro další rozvoj výzkumu, modernizaci infrastruktury, podporu vědeckých týmů a vznik nových projektů.

Právě v tom spočívá jeden z nejpozoruhodnějších aspektů Holého příběhu.

Výsledek českého základního výzkumu vytvořil peníze, které se následně vracejí zpět do české vědy.

ÚOCHB tento systém označuje jako transfer technologií: výsledky základního výzkumu se převedou do praktického využití, získají komerční hodnotu a část výnosů umožní financovat další vědeckou práci.

Příběh nebyl jen o jednom člověku

Holého příběh se někdy vypráví jako legenda o osamělém českém géniovi, který objevil lék proti AIDS. Tak přesné to ale není.

Jeho úspěch vznikl díky mezinárodní spolupráci chemiků, virologů a farmaceutického průmyslu. Holý přinesl zásadní chemické objevy, Erik De Clercq se podílel na jejich virologickém hodnocení a Gilead Sciences následně pomohl převést výzkum do podoby léčiv dostupných pacientům.

Takové propojení základního výzkumu a průmyslového vývoje nebylo v době studené války jednoduché. Přesto právě ono nakonec umožnilo, aby molekuly vznikající v pražské laboratoři našly cestu k pacientům po celém světě. Akademie věd tento příběh označuje za jeden z nejvýznamnějších úspěchů české biomedicíny posledních desetiletí.

Cesta k úspěchu přitom málem skončila

Vývoj antivirových látek nebyl přímočarý. Holý s De Clercqem podali klíčové patentové přihlášky na acyklické nukleosidfosfonáty v letech 1985 a 1986. Licence na jejich využití byla následně prodána americké společnosti Bristol-Myers a v roce 1987 začaly preklinické zkoušky. Po fúzi Bristol-Myers se Squibbem v roce 1989 byl ovšem vývoj těchto látek zastaven.

Rozhodující bylo, že původní licenční smlouva obsahovala ustanovení, podle kterého se při zastavení vývoje měla práva vrátit ÚOCHB společně s výsledky a dokumentací. Objev tak nezmizel v šuplíku. Později se otevřela cesta k další spolupráci, která už vedla k vývoji léčiv společnosti Gilead Sciences.

Je to detail, který dobře ukazuje, že cesta od vědeckého objevu k léku může trvat desítky let a že rozhodující někdy nejsou jen samotné výsledky výzkumu, ale také způsob, jakým jsou chráněny a dále rozvíjeny.

Vědec, který zůstal v laboratoři

Antonín Holý získal řadu domácích i zahraničních ocenění, měl více než 60 patentů a stovky vědeckých publikací. Na jeho výzkumnou tradici dnes navazují další týmy ÚOCHB včetně jeho bývalých studentů a spolupracovníků.

Ústav zároveň pokračuje ve spolupráci s Gilead Sciences. Gilead Sciences Research Centre působí při ÚOCHB od roku 2006 a podporuje projekty zaměřené mimo jiné na virová, zánětlivá a onkologická onemocnění.

Holého odkaz tak není jen historickou vzpomínkou. Výzkumný směr, který pomáhal vytvořit, je součástí současné vědecké práce.

Miliardy jsou nakonec jen část příběhu

Na Antonínu Holém je fascinující, že jeho příběh spojuje několik světů, které se běžně oddělují. Československá laboratoř, základní chemický výzkum, mezinárodní vědecká spolupráce, farmaceutický průmysl, globální medicína a nakonec miliardové příjmy pro českou vědeckou instituci.

Jeho práce ukazuje, že vědecký objev nemusí zůstat jen publikací v odborném časopise. Za určitých okolností se může proměnit v léčivo, které používají pacienti na druhém konci světa – a současně vytvořit zdroj, z něhož může vyrůst další generace výzkumu.

Zdroje

Článek je založen na České televizi/ČTK, Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, Akademii věd ČR a Světové zdravotnické organizaci.

Hlavní foto: Ilustrace Antonína Holého vytvořená pro ÚOCHB jako hlavní vizuální motiv připomínky 90. výročí jeho narození (Ilustrace: Jaromír Švejdík)