Film LAJF režiséra Jiřího Stracha a scenáristy Marka Epsteina je současným příběhem o člověku, který má zdánlivě všechno – stabilní práci, vztahy i zázemí – a přesto se v jeho životě začne objevovat zvláštní prázdnota. Realita se mu postupně rozostřuje, každodenní situace přestávají dávat smysl a on začíná pochybovat, jestli svůj život skutečně žije, nebo ho jen „odehrává“.
Snímek pracuje s motivem vnitřního vyhoření a ztráty identity v moderním světě. Jde o příběh člověka, který se ocitá na hranici mezi tím, co je skutečné, a tím, co si sám vytváří ve své hlavě. LAJF tak balancuje mezi realitou, nadsázkou a jemně absurdní rovinou.
O čem film je?
Pětice velmi rozdílných postav se setkává v anonymním městě a vyráží na cestu ve starém, nespolehlivém autě. Kam jedou a proč, není zpočátku jasné. Ve stísněném prostoru vozu se postupně odhalují jejich charaktery i minulost – dominantní a ironická Bertoldová, traumatizovaný podnikatel Kamil, problematický recidivista Troškár, nedůvěřivý řidič Gábor a uzavřená mladá Pepé. Napětí mezi nimi roste a samotné auto se stává tichým svědkem i součástí jejich příběhu.
Civilní drama s prvky ironie
Podle recenzí se LAJF vyhýbá okázalosti a velkým dramatickým gestům. Místo toho staví na drobných situacích a postupném rozpadu jistot hlavní postavy. Server TotalFilm upozorňuje, že film funguje především díky své nenápadnosti – humor je tlumený a přirozeně přechází do vážnějších poloh, aniž by působil násilně.
Podobně i Deník zdůrazňuje, že snímek není klasickou komedií, jak by mohl název napovídat, ale spíše hořkou výpovědí o dnešní době. Humor zde slouží spíš jako obranný mechanismus než jako hlavní cíl.
Scénář, který stojí na detailech
Silnou stránkou filmu je scénář Marka Epsteina. Dialogy působí přirozeně a věrohodně, často zachycují běžné situace, ve kterých se ale skrývá hlubší význam. Postavy nejsou stylizované – naopak působí velmi realisticky, což zvyšuje celkovou autenticitu.
Jak vyplývá z hodnocení na ČSFD, právě tato civilnost je pro část diváků největší předností, zatímco jiní mohou vnímat pomalejší tempo jako slabinu.
Režie Jiřího Stracha: jistota bez efektů
Jiří Strach zde nesází na vizuální efekty ani výraznou stylizaci. Režijní přístup je střídmý, soustředěný na herce a atmosféru. Kamera zůstává nenápadná, často pouze pozoruje, čímž podtrhuje pocit každodennosti.
Právě tato jednoduchost ale umožňuje vyniknout tématu – postupnému odcizení a ztrátě kontroly nad vlastním životem.
Přijetí a hodnocení
Film vzbudil spíše střídmé, ale respektující reakce. Na ČSFD se pohybuje kolem průměrného hodnocení, což odpovídá i mediálním ohlasům.
„Chtěl jsem to nechat bez komentáře, ale kvůli nízkému hodnocení měním názor. Bylo to výborné jak po stránce scénáře tak herecké. Výborná černá komedie s velmi dobrými dialogy a v našich končinách netypicky výborné pointě,“ hodnotí uživatel Rockerman na ČSFD.
Verdikt ICONIQ
LAJF je tichý, civilní film o velmi hlasitém tématu.
