Alan Babický o golfu

Alan Babický sbíral golfové úspěchy jako hráč. Pak jako trenér a hráčský agent. Mezi jeho žáky byla spousta známých osobností. Navíc spoluorganizoval přes dvě stovky golfových turnajů a je dlouholetým lektorem systému vzdělávání České profesionální asociace. A nyní se stal ambasadorem automobilové značky Citroën.

Je možné se v golfu přetrénovat?
Určitě ano. A je to častá chyba pro naše zeměpisné šířky při nezvládnutém vzrušení z nadcházející akce a nedostatku sebevědomí či nesprávném pojetí přípravy. Jednou jsem si to poměrně bolestně způsobil na kvalifikační škole na Challenge Tour v roce 2005 a od té doby si dávám pozor. Nicméně trvalo dalších tak pět let, než jsem přesně pochopil, co a jak ten můj konkrétní systém potřebuje. Dneska už mi to z časových důvodů de facto nehrozí. Nicméně u každého je to trochu jiné. Někdo potřebuje zápřah a potřebuje trénovat do večera před akcí, třeba Alex Čejka. A někdo si dá před prvním kolem den volna, třeba Phil Mickelson. Ať tak či onak, hráč a jeho manažer nebo kouč musí vědět, co dělají a proč. V našich luzích a hájích existuje taková nepravdivá legenda, že pocitoví hráči nemusí mít tolik repetic.

Když se řekne široké české veřej-nosti golf, vybaví se jim většinou jen tři jména. Vy, Alex Čejka (i když za Česko nehraje) a Klára Spilková. Čím myslíte, že nemáme víc golfových osobností, které by znali i lidé mimo „golf“?
Odpověď je schematicky velmi jednoduchá. Golf nedostává prostor v negolfových médiích, adekvátně své členské základně, výsledkům, významu a dalším skutečnostem. Jsou sporty, které jsou daleko méně úspěšné, hraje je méně lidí, a přesto se o nich píše častěji, mají sponzory atd. A hlavně, „normální“ lidé ho berou za normální a přístupný. Když se na to podíváte ad absurdum, tak česká golfová reprezentace stojí výše na světovém žebříčku zemí než třeba fotbalová. A přesto národ žije fotbalem a má pocit, že patříme do světové špičky. Bylo tady pár obecně známých osobností, které golf mohl využít pro svou propagaci, ale neudělal to. Třeba Roman Šebrle byl naprosto ideální kandidát.

Proč?
Protože za historickým nárůstem obliby a popularitou golfu třeba ve Skandinávii stála kdysi osoba Tumby Johanssona, který byl veleúspěšný hokejista a obecně známá osobnost a po své skončení kariéry se vrhnul na osvětu a popularizaci golfu. Roman po vstup do soutěžního golfu dostal tak akorát tsunami posměchu od golfistů kvůli médii zkreslenému vyjádření, že by rád vyhrál olympiádu v golfu, což on takto neřekl, a i kdyby tak co… A po startu na prvním profi turnaji ještě jako amatér málem dostal od federace distanc, protože si na svetr dal dvě nálepky reklamních partnerů, což třeba v Romanově atletice není problém…

Jste dvojnásobným vítězem na Senior Golf Tour Europe, byl velký rozdíl přejít do seniorské ligy?
Jsem v kontaktu s Alexem Čejkou a ten říká, že na seniorské túře je nesrovnatelně přátelštější atmosféra. A že je to vlastně parta cestujících kamarádů. Já jsem si dlouho myslel na kariéru v seniorské kategorii. Z mnoha důvodů, hlavním asi bylo, že jsem začal s golfem až skoro ve třiceti letech, pracovní povinnosti, ekonomická zátěž. Na hlavní túru jsem tehdy neměl dostatečnou délku ran, ostatní kvalitativní parametry by bývaly celkem ušly. Senioři hrají kratší hřiště. A tak jsem si začal vzadu v hlavě myslet na seniorskou kategorii. Chtěl jsem mít děti odrostlé v padesáti letech, což je model, který je v zahraničí poměrně rozšířený. Někdo, kdo má předpoklady a „má hotovo“ v občanském životě, se vrhne na seniorskou kategorii. Nakonec je všechno jinak, jak už to někdo v životě mívá.

Jak často nyní hrajete golf?
Adekvátně povinnostem. Nicméně nesnáším nevynucené technické chyby, a to mě nutí do tréninku. No a když mi to jde v tréninku, tak se mi chce hrát. A když hraju, tak chci vyhrát. A ať to dopadne, jak chce, mě to dá motivaci do tréninku.

Jste autorem pohybového programu pro golfisty dance2golf, v čem spočívá tento program?
Vybral jsem z taneční průpravy cviky a oblasti, které jsou pro golfistu relevantní a sestavil je do metodické řady tří dovednostních úrovní. Koordinace, intuice, izolace, dynamická rovnováha, svalová paměť, rytmus neboli tempo. Ve zkratce zábavná pohybová průprava s hudbou. Golfová metodika už dnes pokrývá všechny složky funkce organismu, až na jednu: umět se hýbat a pracovat a komunikovat s tělem. Kdejaký parametr ve švihu, síla, výbušnost, výdrž, hlava, výživa a další jsou dopodrobna rozebrány armádami odborníků. Ale nikdo se nevěnuje tomu, jaký signál váš mozek pošle ke kterému ze svalů, a jaký signál dostane zpět. Nikdo například necvičí pohybovou intuici a poslední komnatu „softwaru“. A tak se většina hráčů bez dohledu trenéra postupně zhoršuje anebo si na hřišti neumí poradit. Všechno je rozebráno do posledního detailu, jen ne samotná schopnost mozku řídit a komunikovat se svým tělem. 

Prostě pohybová průprava?
Ad absurdum, nejde přece přijít z ulice a začít se učit baletní sólo, které předvádí třeba Baryšnikov nebo Bubeníčci a rovnou s hudbou. Nelze se učit lyžařský oblouk v brankách. A stejně tak nelze přijít z ulice učit se švih a přitom se snažit ještě zasahovat míč a přitom chtít mít švih jako Woods. Je třeba mít pohybovou průpravu, intuici, schopnost zlepšit svůj pohyb, cit pro tempo, cit pro analýzu svého pohybu atd. A kolegové z ostatních sportů po tom také volají. Myslím, že přišla správná doba. Před pár měsíci mi říkal Jarda Jágr, že pohybová průprava malých hokejistů není dobrá. Prostě ten sportovec ví, co má dělat, ale neumí k tomu tělo buď vůbec, nebo dostatečně rychle dotlačit.

Vy sám jste trénoval půl roku s trenérskou legendou jménem Hank Haney, bývalým trenérem Tigera Woodse. Jak došlo k vaší spolupráci?
Měl jsem ho tady v České republice jako hosta na své akci International GolfWeek v roce 2006 a on mě na oplátku pozval na studijní pobyt k sobě do akademie na Hilton Head.

Jak vypadal váš trénink?
Byl jsem tam jako pomocný trenér nebo asistent, chcete-li. Bud jsem učil, nebo jsem jen stál a poslouchal, když on někoho učil. A studoval tuny materiálů. A k tomu ale desítky hodin debat na všechna možná témata. Neměl jsem rodinu ani partnerku a u nás zrovna byla zima.

Co na tom bylo nejzajímavější?
Naučil jsem se nebýt frustrovaný, že se žákovi něco nedaří, to jsem tehdy ještě neuměl. Protože jsem jako bývalý tanečník a choreograf nebyl moc zvyklý, že nějaký relativně jednoduchý pohyb (typu drž ramena dole) někomu hodně a hodně dlouho nejde a bral jsem to na sebe, že mu neradím správně. Hank přecházel minely i slavných jmen se stoickým klidem a nevydařené pohybové pokusy proměňoval o nádech později v dobré rady. Naučil jsem se od něj dávat po každé ráně klientovi okamžitou zpětnou vazbu. Intelektuálně pro mě nejzajímavější byla samozřejmě práce s největšími hvězdami, které trénoval.

Bylo tam něco, co vás šokovalo?
Nešokovalo, ale byl jsem unesen tím, jak se někdo dokáže teoreticky orientovat v metodice švihu napříč filozofiemi. Dneska už mi to jde taky, což nutně potřebuji pro analytickou práci během komentování na Eurosportu nebo při výuce mladých profesionálních trenérů, což je práce, za kterou jsem vedení České PGA nesmírně vděčný a která mě maximálně odborně naplňuje. To při angažmá u International Sports Management, což je velká a slavná hráčská agentura, těch šoků bylo prvních pár měsíců a let poměrně hodně. Především jak hodně věcí kolem hráčů, túr a turnajů funguje ve skutečnosti jinak, než se u nás obecně traduje. A v jak ohromné míře detailu řeší hráči svoje jednotlivé konkrétní rány.

Haney měl v USA celkem problémy kvůli údajným sexistickým a rasistickým urážkám, jaký on je vlastně člověk?
Inteligentní. Dokonalý odborník na golf. Lidsky padni, komu padni. Pragmatický. Hodně jako Tiger, řízne a projde. A nehledí na nic a nikoho. Tiger si, jako nejlepší hráč světa prakticky od 18 let, mohl dovolit se chovat takto ihned. Vlastně nevím, jestli se k tomuto přístupu Hank dopracoval nebo jak s ním dokázal prokličkovat na cestě vzhůru. Všichni tihle dnes nejslavnější trenéři byli „poměrně normální“ trenéři někde v klubu, ale jednoho dne přišel hráč, často na doporučení společných přátel, a říká, pojď, potřebuju poradit s tímhle… A jakmile se ocitli na piedestalu, jsou najednou v pozici, že všichni naslouchají. Pravdou je, že poměrně ostrý a sebevědomý přístup je v USA běžný standard, zatímco u nás je klackem do ruky všem typům nepřátel, oponentům a chlebodárcům.

A ty kontroverze?
Haney v rádiové show řekl, že neví, kdo je v první desítce právě probíhajícího ženského turnaje na LPGA, protože ženský golf nesleduje. Ale s nádechem žoviálního sarkasmu dodal, že to je určitě někdo z Koreje s příjmením Lee (poměrně velké množství korejských hráček má stejná příjmení – pozn red.). Na sociálních sítích ho jako první významná napadla Michelle Wie a pak zástup dalších osobností a samozřejmě se zvedla „týdenní vlna kritiky“ klávesových bojovníků a bojovnic. Následně mu rádio SiriusXM s ohledem na vnější tlak show zrušilo. Doba je holt taková. Paradoxně v tom turnaji vyhrála hráčka jménem Lee a další dvě hráčky s příjmením Lee a Li byly v top 10. Tiger ho nepodržel, protože byl naštvaný za věci, které Hank napsal do knihy Big Miss o jejich spolupráci. A tak se nad Hankem trochu zavřela mediální hladina.

Měli jsme v minulém čísle článek o nejlepších golfových trenérech světa. Co je podle vás nezbytné kritérium pro dobrého trenéra?
Dokonale znát metodiku jednotlivých typů švihu, který fundament ovlivňuje co, kde by mohla být příčina při té či oné ráně, a zdroje, odkud jednotlivé myšlenky pocházejí a jak jsou provázané. Dále biomechaniku těla v rotačním pohybu, trochu fyziky a musí mít pohybovou představivost, kritické myšlení, nakoukáno, načteno a napřemýšleno, co a proč je tak, jak je u jednotlivých škol a slavných švihových pojetí.
Aby byl lokálně vidět, musí mít štěstí na talent. Aby se prosadil v systému, nesmí být nekonformní nebo příliš upřímný. Aby se stal mezinárodně uznávaný, potřebuje dostat hráče na túru, umět anglicky a také být z nějaké respektované a rozvinuté golfové země. A dneska ještě ke všemu potřebuje přítomnost a expozé na sítích a v odborném tisku.

Kromě golfu se věnujete i marke-tingu, vysvětlíte nám, jak jste se podílel na kampani Pepsi se Cin-dy Crawford. Podle LinkedIn jste za ni získal Pepsi Oscara. Jaká byla vaše role v této kampani? A co to bylo za ocenění?
Po zisku titulu MBA z Rochester Institue of Technology jsem v polovině devadesátých let pracoval jako marketingový manažer v Pepsi, nejdřív v USA, pak v ČR. Měl jsem na starosti mimo jiné relaunch Pepsi Light v ČR a na Slovensku. V sérii reklam účinkovala Cindy Crawford, která byla jejím ambasadorem. No a moje lokální exekuce byla údajně nejlepší na světě, jak podle parametrů, tak podle nárůstu prodejů. Dostal jsem tzv. Pepsi Oscara.

Co to je?
Nevím, jestli ještě existuje, ale bývalo to celosvětové ocenění za nejlepší výkon v různých kategoriích práce. Oficiálně tedy za nejlepší lokální exekuci kampaně na Pepsi Light ze všech zemí světa, kde má Pepsi pobočku. Součástí mojí odměny bylo mediální setkání na tiskovce v Londýně a večeře se Cindy Crawford a ještě lístky na světovou premiéru Interview s upírem. Vezl jsem s sebou dva české novináře, psalo se o tom, ale sociální sítě ještě neexistovaly… Seděli jsme se Cindy v řadě za Tomem Cruisem. Absolvoval jsem asi půlkilometrový červený koberec na West Endu v Londýně. Krásný zážitek.

Baví vás víc marketing, nebo golf?
Střídá se to, u jednoho si odpočinu od druhého. Marketing v České republice je dnes už poměrně svízelná záležitost ve srovnání s léty minulými. Doby velkých mezinárodních rozpočtů a období, kdy ve vedení stáli velezkušení experti s nadhledem, jsou pryč. Pro většinu opravdu velkých „marketingových“ značek je český trh příliš malý. Takže buď nemáte dost peněz v rozpočtu, nebo zadavatel razí místní heslo „marketing budeme dělat, až si na něj vyděláme“. A nebo si jako mnoho českých podnikatelů myslí, že marketing jsou jen ty barvičky a obrázky a že to umí přeci každý, on nejvíc, na to najmeme někoho po škole za pár korun. A finálně, s malými dětmi si nemohu dovolit odejít sám pracovat do zahraničí a přesídlovacích nabídek je dnes už opravdu hodně málo.

Stal jste se novým ambasado-rem značky Citroën, jezdíte s C5 X s hybridním pohonem, jste fanouškem hybridních pohonů? V čem vidíte výhody a nevýhody těchto pohonů?
Podpory a úlevy pro elektrifikované vozy, třeba v podobě parkování v centru Prahy, jsou pro mě opravdu neocenitelná pomoc. Zároveň věřím, že se lidstvo musí věnovat péči o svou planetu. Je samozřejmě zatím škoda, že ani na baterii, ani na benzin – kvůli zmenšené nádrži – neujede hybrid opravdu velké množství kilometrů. V mojí běžné týdenní praxi cesty nad 500 km na jeden zátah a víc přece jen musím častěji tankovat a na dlouhé dobíjení přes den zatím nemám čas.

A co říkáte masážním sedadlům Advanced Comfort?
Nejen sedačky, ale celkově výbava Citroënu C5 X je absolutně nad moje očekávání. Sedačky s nastavitelnými profily, topením, větráním a asi deseti masážními programy jsou absolutní pecka pro moje potřeby…

Máte tři děti, vejdete se všichni do auta?
Jedno ještě užívá sedačku, ale hravě se dozadu vejdou všechny tři. Hlavně se mi do kufru vejde pět bagů. Ale dokonce jsem tam nacpal i dva tahací vozíky…

A už učíte vaše děti také golfu?
Snažíme se jim dát obecnou pohybovou průpravu, týmovou i individuální. Vycházíme z premisy, že pro spoustu povolání se mohou rozhodnout až v třeba patnácti letech, ale když budou chtít být profíci v tenisu nebo golfu a do patnácti na to nesáhnout, tak už bude pozdě. Takže dělají víc věcí. Dvě dcery se ještě věnují hudbě. Můj tatínek byl výjimečný hudebník a věříme, že geny se někde projeví. Jedna dcera má velký hlasový rozsah a hezkou barvu a obě zpívají v Kuhnově dětském sboru. Devítiletý syn miluje golf. Jako malý to vzal do ruky a šlo mu to hned, takže to zatím rozhodně nevypadá špatně. Prostě nechceme, aby nás v dospělosti proklínali, že jsme je nepodpořili při rozvoji daného talentu, a tak ho u každého hledáme. 

A co podle vás český golf nejvíc potřebuje?
Aby si lidé mimo něj k němu našli cestu. Abychom hledali talenty v široké mase dětí a ne tam, kde rodiče hrají golf nebo mají peníze. Aby Česká republika neměla dojem, že golf je sezónní sport. Aby se investoři a majitelé areálů nesnažili hledat českou cestu, která nás po dvaceti letech dovedla tam, kde s golfem jsme, ale spíš se podívali, jak a co funguje desítky let v zahraničí. Aby do doby, než každý areál bude mít dostatek domácích členů, nehleděli majitelé na provoz jen meritokraticky, ale strategicky správně a dlouhodobě. Po skončení tzv. korporátní éry golfu v ČR je třeba se vrátit k jeho kořenům a začít se velkoryseji a se strategickým nadhledem věnovat klubu, členům, dětem a ne slevám, reciprocitám a kreditním schématům. Marketing golfu a služeb v daném areálu je marketingová investice, která se osvícenému areálu v dnešním stavu českého golfu vrátí až za několik let.