Tak jednoduše definovatelný narcisismus ale není. Doba, ve které žijeme, přeje individualismu a zahleděnosti do sebe samotných. Největší podíl na tom mají právě sociální sítě – sebeprezentace je najednou běžnou součástí našich životů. Jak ale poznat, kdy jsme jen zdravě sebestřední a kdy už jsme narcisté? A dá se to změnit?

Jen okolo dvou procent populace je patologickými narcisty, což je vážná nemoc, většina z nás se ale setkává s pouze některými narcistickými rysy. Ty mohou podle Broadly v menší míře dokonce pomoci například v zaměstnání, vyšší sebevědomí a extroverze totiž také patří k narcistním vlastnostem. Když se ale charakteristiky stanou trvalým vzorem, který vede k narušování vztahů, z veskrze pozitivních vlastností se stane problém. Zjednodušeně řečeno, pokud nám naše sebeláska a sebevědomí brání v empatii a zájmu o potřeby ostatních, je čas se tím začít zabývat.

Ukázkovým příkladem je přidání fotky na Instagram nebo na Facebook – pokud obsesivně sledujete přibývající lajky a neustále kontrolujete, jestli někdo přidal komentář či reakci, je dost možné, že narcistní tendence máte. Stejně tak, pokud je váš telefon plný selfies nebo jestli máte potřebu na sociální sítě sdílet každý aspekt svého života. Asi není těžké uhodnout, že i přeceňování svých vlastních úspěchů, posedlost mocí a využívání ochoty ostatních patří k vlastnostem narcisty.

Pokud jste v tomto článku došli až sem, pravděpodobně sebe nebo někoho ve vašem okolí ve výše jmenovaných záležitostech poznáváte. Rozeznání problému je prvním krokem ke změně. A pokud o ni stojíte, můžete začít například tím, že budete méně mluvit a více poslouchat. Najděte někoho, kdo si více cení mezilidských vztahů, ne vlastního úspěchu. Zkuste s ním trávit čas a zajímat se o jeho náhled na svět.

Určitá míra sebestřednosti je v životě rozhodně potřeba, o tom není pochyb, možná ale zjistíte, že když občas na úkor vlastního plánu pomůžete někomu, kdo to zrovna potřebuje, naplní vás to radostí. Místo toho, abyste přidali další fotku na Instagram, zavolejte kamarádovi a zeptejte se ho, jaký měl den. Ale v konverzaci jen nečekejte, až se dostanete ke slovu, zkuste zážitky ostatních opravdu vstřebávat a pěstovat v sobě empatii. Vy sami potom budete mít silnější pouto se svými přáteli, kteří nefalšovaný zájem o jejich osobu určitě ocení. A budou vám to rádi oplácet.

PS: Všechno výše napsané se snadno řekne. Můžete si však být jistí, že i autorka tohoto článku se při psaní a udílení rad sama přesvědčila o tom, že by se jimi měla řídit především ona. Zbývá tedy doufat, že sama sebe i vás alespoň trochu navedla na správnou cestu!