Na náměstí Jana Palacha, kde stojí budova VŠUP, jsem jela nejistá. Po neskutečném zážitku ve Vídni, kde svoje skvělé práce prezentovali studenti školy Angewandte, a to včetně Češky Karolíny Juříkové, jsem nevěděla, jestli vůbec dokážu ocenit jednodušší tvorbu našich studentů, jestli to v porovnání s Vídní nebude málo.

Zatímco jsem na VŠUP vstupovala hlavními dveřmi, za nimiž jsem už mohla vidět davy nadšených návštěvníků, usmyslela jsem si, že nebudu naši tvorbu s tou vídeňskou porovnávat vůbec. Zkazila bych si zážitek a vám, čtenářům, článek. Možná bych totiž nenapsala nic. Tak jsem ale přemýšlet nemusela, nakonec jsem ve dvou oděvních ateliérech našla modely hodné té největší pozornosti.

Efekt zajistili Lay Sedláková a Filip Jakab

Ve čtvrtém patře, kde sídlí Ateliér módní tvorby Pavla Ivančice, mě upoutali zejména designéři Lay Sedláková a Filip Jakab. Nejspíše to zprvu způsobila zářivá barevnost, ale nadšení z jejich oděvů se při bližším zkoumání ještě zvýšilo.

Studenti Pavla Ivančice včetně Lay Sedlákové a Filipa Jakaba rozpracovávali ze zimního semestru přetrvávající téma „Kontrasty“. Široké zadání pojali oba designéři jinak, a přesto podobně. Objemné šaty Filipa Jakaba i barevné komplety Lay Sedlákové využívají různorodých materiálů i jejich kombinací. Zatímco Filip spojil na jednom ze svých modelů krajku a modrou i červenou koženku, Lay průhledným plastem překryla růžový tvíd. Jejich soubory jsou tak ideálním vzorem toho, kam se posouvá budoucnost módy, jak je důležité pracovat kromě střihu také s materiálem. Nezaujatého pozorovatele do očí praští extravagance, nadšence potom soulad zdánlivě nesladitelného.

Hry s materiálem ale bylo v Ivančicově ateliéru více. Pleteninou bavila Monika Nováková, s tvrdými tradičními materiály ve své precizně vypracované pánské kolekci Viktoria Yash, která ale zároveň myslela na střihový posun.

Průhlednost průhledného ateliéru Liběny Rochové

O patro níže než Ateliér módní tvorby se nachází Ateliér designu oděvu a obuvi vedený známou českou návrhářkou Liběnou Rochovou. Zatímco mě po vstupu do Ivančicova studia ohromila barevnost a textura zavěšených prací, v tom Rochové jsem málem všechny modely přehlédla. Ačkoliv byl zadaným tématem „Prsten Nirvana“ šperkařství Swarovski, stejně dobře by to mohla být „Průhlednost“.

Až na minimální výjimky totiž všichni studenti využili průsvitných materiálů, nebo si je alespoň k takovému účelu přizpůsobili. Karolína Karpíšková cíleně vytahovala z hedvábného kepru nitě tak, až vznikla řidší struktura, jejíž tvar evokoval tvář.

Na průhledných figurínách stvořila svoji práci Monika Kořínková, stážistka ze studia produktového designu. Povrch jejích tří silikonových siluet, vystavených jako sochy na mohutných podstavcích, připomínal přírodní krystaly, věrně tedy čerpal ze svého vzoru.

Jak název ateliéru napovídá, jeho studenti se věnují také výrobě bot. Přímo se na ni specializuje Eliška Kuchtová, která se nedávno vrátila ze stáže u značky Camper. Její pojetí tématu bylo trochu jiné – zaměřila se na krabičku prstenu Nirvana. Tak, jako se skládá jeho obal, měly se dát skládat i jednotlivé části boty, tedy podrážky a „vrchy“. K takovému výsledku se kvůli nedostatku času Eliška Kuchtová bohužel nedostala, ale přesto její výstavka složená z bílých vlněných a tělových kožených bačkůrek za zmínku stojí.

Zajímavou technologií zpracoval „torza“ ke svým průhledným kalhotám Ondřej Kinský. V podstatě na ně totiž vyvolal fotografie. Nenositelný model vyniká tedy hlavně konceptem, o nějž jde v Ateliéru designu oděvu a obuvi především.

Liběna Rochová ve svých svěřencích zřejmě pěstuje myšlenku, že koncept je hlavní součástí oděvu. To nelze zapírat, idea je důležitým prvkem i při prodeji hotových produktů. Jen koncept ale nestačí, a tak mi nestačí ani tvorba většiny jejích studentů, kteří použili ty samé střihové i technologické nápady, jaké módní studia VŠUP zaplnily už mnohokrát.

ARTSEMESTR léto 2013 trvá od 12. do 17. června 2013. Vstup je zdarma.

Foto: Ema Janáčková