Kurator není obyčejný butik. Sami zakladatelé hoho označují za „Obchod s kurátorskou činností“. Instalacím nechávají skládat hudbu a české návrháře nechávají pracovat i na speciálním projektu Kurator Basic, kdy si mají poradit s jedním základním kouskem oblečení (na podzim 2013 – jaro 2014 je to bílá košile, minulou sezonu šlo o tričko s krátkým rukávem).

O Kuratoru i značce Belka, kterou vede společně s Andreou Lojkáskovou, jsme si s Martinou Malou povídali minulý týden. Kromě upřímné výpovědi o byznyse i konceptech jsme se ale chtěli přesvědčit, zda oblečení z Kuratoru skutečně sluší. Návrháře Radku Hortovou, Janu Mikešovou a projekt Belka jsme oblékly a následně vyfotily na české módní blogerce Adéle Mazánkové.

Název Kurator souvisí s tím, jak váš obchod funguje. Jedná se v podstatě o typ jakési prodejní galerie, kolekce nabízíte formou instalací. Proč ne zcela „obyčejný“ butik?

Je to dané více faktory. Jedním z těch výrazných pak je, že máme k dispozici prostory o výměře patnácti metrů čtverečních, což je málo místa na to, abychom stále nabízeli vše, co máme rádi.

Logickým vyústěním je tedy dělat krátkodobé – dočasné – instalace, které se točí, přináší novinky a alespoň část toho, co nás baví a co bychom i jako zákazníci v Praze rádi viděli. Chceme, aby byl Kurator živý.

Každou instalaci uvádíte „vernisáží“. Jak na ně reaguje veřejnost, zákazníci?

Do této chvíle jsme zaznamenali řadu milých a pozitivních ohlasů. Vernisáže bereme jako neformální setkání s našimi zákazníky, s lidmi, kteří nás chtějí podpořit, nebo podporují prezentované návrháře. Je to pro nás všechny v podstatě chvíle s přáteli.

Některé vernisáže doplňujeme živým DJ setem, který může ale nemusí korespondovat s aktuálním podcastem, který pro každou instalaci tvoří jiný DJ a který je volně stáhnutelný na našich webových stránkách. U příležitosti prezentace a koktejlu Belka to byl například skvělý V! (Vitězslove Šichtař), kterého si nesmírně vážíme a hudbu kterou vytváří naprosto milujeme. I na to naši hosté reagují nadšeně, respektive jsme negativní reakce záhadně neměli možnost slyšet.

A co reakce návrhářů? Začínali jste s myšlenkou, že byste rádi nabízeli kolekce, které nejsou jinde. Pak máte svůj projekt Kurátor Basic…

Nevím, jestli je správná formulace, že chceme nabízet to, co není jinde, protože se mi zdá, že je všude všechno. Jednou z našich podmínek pro spolupráci je požadavek na alespoň částečnou exkluzivitu, v reálném stavu to znamená, že 80 % produktů a oděvů, které jsou v nabídce u nás, ve stejnou dobu nepořídíte v centru Prahy nikde jinde.

Někteří designéři s tím problém nemají vůbec – můžu snad říct, že ve většině případů pro to mají pochopení. Určité procento návrhářů tento přístup ale nezajímá, což je samozřejmě přirozené a pochopitelné. To stejné platí i pro Kurator basic, někteří se do něj zapojují okamžitě, jiní z různých důvodů ne.

Jaké české návrháře tedy zatím Kurátor nabídl?

Viděli jsme tu Alešbáry, Zuzanu Veselou, Lenny Trlicovou, Petru Ptáčkovou, začínala tu nová pánská značka Fiorina Fury Zdeňky Imreczeové a Petra Foltery. Vystavena zde byla také část vítězné kolekce Markéty Šohajové, která vyhrála soutěž Start-Up na Mercedenz-Benz Prague Fashion Weekend 2013 v kategorii módní doplněk.

Aktuálně tu máme Janu Mikešovou, Radku Hortovou, Annu C a značku Belka, která je tu úplně doma – stojím za ní já a Andrea Lokjásková. Co se týče doplňků, v rámci poslední instalace tu byly boty Elišky Kuchtové (Cutulum), které u nás pro velký úspěch zůstanou až do 20. listopadu. Nabízíme i české a slovenské šperkaře, či ručně vázané deníčky Paragraph.

 

_MG_1601

Šaty/Vesta – Radka Hortová; Boty – Eliška Kuchtová (Cutulum)

 

Má Kurátor vyhraněný styl? Podle čeho vybíráte nové značky a designéry?

Nemám pocit, že bychom měli určitý vyhraněný styl. To je jasně vidět i v tom, jaké značky se tu střídají. Začínali jsme se zmíněnou pánskou minimalistickou Fiorinou Fury, potom tu byla Petra Ptáčková, což je skok úplně jinam. Teď jsou to zase uklidněné modely od Radky Hortové a Belky. Rádi bychom zákazníky překvapovali, chceme ukazovat, že existuje široká škála stylů.

A podle čeho se rozhodujeme? Pro mě je nejdůležitější kvalita. To, že někdo umí udělat pěkný střih, není všechno. I já osobně – jako zákazník – nechci kupovat něco pouze pěkného, nebo zajímavého, když to bude špatně ušito. Mám pocit, že když většina národa slyší „česká móda“, tak má husí kůži, vybaví si nevkusné, rozpárané, nekvalitně udělané věci. Ale tak to vůbec nemusí být.

Zajímá mě ale samozřejmě také koncept kolekce a její vizuální soudržnost /nesoudržnost. Pátrám po příběhu, který za značkou stojí.

Můžeš říct, jaký návrhář zaznamenal zatím největší úspěch? Je nějaká věc, případně druh oděvu, který Češky nakupují nejradši?

Záleží na tom, jestli se bavíme o komerčním úspěchu, nebo o kladných reakcích na návrháře. Je totiž obrovský rozdíl v tom, kdy se po věci zaprášilo, a kdy lidé chodili a modely sice chválili, ovšem nikdy by si je nekoupili, protože se jim zdály příliš extravagantní, případně na ně neměli prostředky.

Z komerčního hlediska nejvíc funguje minimalismus. České ženy nejsou ještě moc „ženy“, preferují maskulinní věci, jdou na jistotu. Co se týče líbivosti, největší úspěch měla každopádně Petra Ptáčková. Kdokoliv přišel do obchodu, přeskočil vše ostatní a okamžitě zamířil k jejím šatům. Bohužel ne každý měl odvahu na to, aby si je skutečně pořídil.

Kromě českých značek tu máte i zahraniční. Proč jste nechtěli zcela český sortiment?

Popravdě ani nevím, přijde mi to totiž tak nějak přirozené. V zásadě by mi přišlo dokonce škoda českou a zahraniční módu dohromady nedat. V porovnání se značkami, s nimiž jsme se setkali na zahraničních veletrzích a přehlídkách, víme, že esteticky i myšlenkově jde o zcela srovnatelné věci. Rozdíly se pak objevují až když se začneme bavit o tom, že Češi nejsou připraveni na reálný prodej, nemají nachystané velikosti, potřebné množství a tak dále.

Je také zajímavé sledovat rozdíly mezi přístupem českých klientek a cizinek. Cizinkám je v zásadě jedno, z jaké země je autor oděvu, či nakolik je známý. O české módní scéně nic neví, takže je to ani neomezuje ve výběru. Zajímá je hlavně použitý materiál, jak dobře je věc ušitá a zda-li jim sedí. České ženy jsou občas příliš limitovány právě místem původu značky, tím že o daném autorovi či značce ještě neslyšely nebo nečetly, a kritéria, které řeší cizinky na prvním místě, přichází mnohdy až na druhém či třetím.

Kromě Kurátoru máš s Andreou Lojkáskovou značku oblečení Belka. Jak jste se daly dohromady?

Já jsem dělala docela specifické šperky a Andrea tvořila jednoduché, minimalistické oblečení. Chtěla jsem naše práce spojit, tušila jsem, že by dohromady mohly fungovat. Kontaktovala jsem tedy Andreu a skutečně jsme se spojily. Poprvé jsme se chtěly prezentovat na designSUPERMARKETu, ovšem to nešlo, jako dvě autorky jsme nemohly dostat jedno prodejní místo. Řekli nám, že musíme vystupovat pod jednou značkou. A tak jsme seděly v kavárně na Letné, pod stolem ležel můj malý bílý pes, kterého mám ze Slovenského útulku. Tam jí říkali Belka a my tady přidali jen háček nad e, takže je z ní Bělka. Podívaly jsme se s Andrejkou na ni, pak na sebe a bylo nám jasné, že značku pojmenujeme Belka.

Na designSUPERMARKET jsme tedy nakonec pod jednou značkou skutečně šly, avšak stále zvlášť s oblečením a šperky. Lidé reagovali velmi kladně, a tak jsme chtěli projekt nějak rozvést, pokračovat dál. Začaly jsme tedy tvořit šaty společně…

 

_MG_1436

Šaty – Projekt Belka; Kabát – Radka Hortová

 

Máte nějak rozdělený tvůrčí proces? Jak probíhá vaše spolupráce?

Řešíme spolu úplně všechno, není to co/kdo. Na rovinu ale řeknu, že střihům rozumí a realizuje je tím pádem Andrea. Studovala je, pracuje s nimi i pro jiné firmy, moje doména to rozhodně není. Na druhou stranu, tím, že nejsem limitovaná vědomím, co všechno nejde, často vymýšlím věci, nad jejichž realizací potom musíme dlouho přemýšlet. Společně jsme ale schopné na to přijít. Každá jsme sice jiná a chceme občas jiné věci, ale výsledek evidentně funguje. Alespoň podle zpětné vazby, které se nám dostává.

Máte nějak definovanou „svojí ženu“, svojí zákaznici? Jaká je filosofie projektu Belka?

Samozřejmě každý chce tvořit pro ženu sebevědomou, energickou, pro ženu, která ví, co chce. To je ale podle mne tak trochu ohrané klišé. Každá žena ráda slyší, že je supermankou 21. století. My bychom prostě rády oblékaly ženu, která je ráda ženou, která bude v Belce žít a bude z toho mít radost.

Určitě můžeme říct, že do kolekcí Belky promítáme to, co samy milujeme, tedy věci pohodlné, plnící svoji funkci, které překonají několik sezón.

My jsme Kurátor navštívily v poslední den zatím poslední instalace a už víme, že se chystá nová. Můžeš prozradit, co tu bude?

Budeme tu mít malý výběr dvou značek z Japonska. Tou první je Coohem, značka mladého návrháře Kena Oe, který se spojil s manufakturou Yonetomi Seni. Je to jedna z nejznámějších Japonských manufaktur vyrábějících exkluzivní pletáž, vůbec první, která začala vyrábět pletené tvídy. Název značky Coohem pak vychází z označení speciální pletařské techniky, která je typická právě pro oblast Yamagata, odkud Ken pochází. Tato technika se jmenuje Kou-hen. Ken Oe experimentuje s tím, co vše pletáž unese, a jeho huboká znalost pletařské techonologie společně se špičkovým technologickým zázemím Yonetomi Seni, a novými materiály, dělá z Coohem zcela výjimečnou záležitost.

Druhá japonská značka se jmenuje Nicholson & Nicholson. Tak jako Coohem i ji jsme objevili na Fashion Weeku v Paříži. Vedou ji dva mladí návrháři, kteří ji rozvíjí po malých krůčcích. Baví mě jejich precizní jednoduchost a kvalita použitých materiálů. Je to něco, v čem člověku prostě musí být dobře.

Dále přijde nová zimní kolekce Anne Willi, plná opět jednoduchých, střídmých, a dobře udělaných kousků s drobnými detaily. Po pár měsících se sem vrátí značka Lote a přestaví zde několik zimních kabátů. A tím se vracíme zase na začátek k samotnému konceptu Kuratoru – rádi bychom vytvořili svoji malou „rodinu“, okruh autorů a značek, jejichž tvorbu budeme konstantně mapovat a s nimiž se v Kuratoru bude možné vždy setkat.

Děkujeme Martině Malé, Bistru 19, Zuzaně Drachovské a Adéle Mazánkové.

Foto: Zuzana Drachovská, interiéry Daniela Dostálková
Prostory: Bistro 19 & Kurator
Modelka: Adéla Mazánková / www.inadequatecliche.net/
www.kurator.cz