Oděvy, které tvoří mladá česká návrhářka Jindra Jansová, se nemusí zalíbit každému. Jak ale sama říká, její nekompromisnost ji dovedla k zákaznicím, jichž si váží. Svoji poslední kolekci tato absolventka UMPRUM předvedla letos v září a jde o podobný soubor, jako byl ten předchozí – řada na jaro/léto 2014. Oběma dominují netradiční – pro Čechy možná nelíbivé – materiály a perfektní krejčovina, kterou ovládá sama Jindra.
O tom, že “nehezké” materiály skutečně sluší, jsme se přesvědčily s bloggerkou Adélou Mazánkovou.
Během podzimní sezóny jste byla velmi aktivní, zúčastnila jste se fashion weeků, Designbloku a naposledy i Designsupermarketu. Proč tolik akcí?
Je to teprve rok, co jsem dokončila školu, takže si musím vyzkoušet, co mi sedí, zjistit, jaká akce je pro mě nejlepší. Navíc návrhář (asi jako každý začínající podnikatel) musí první dva, tři roky fungování hodně pracovat, ukazovat se, najít si publikum. Ale samozřejmě má taky účast na každé ze jmenovaných akcí svůj „hlubší důvod“. Na jednom z pražských fashion weeků jsem byla proto, že jsem tam vloni vyhrála soutěž pro mladé designéry a k výhře patřilo i letošní molo. Designsupermarket je pro mě zase srdcová záležitost, mám ráda lidi, kteří za ním stojí – je na nich vidět velké nadšení. Volba Designbloku byla především kvůli designérům, kteří jsou s ním spojeni. Velice si vážím pracovitosti a přístupu k designu mnoha z nich.
Co je z pohledu designéra lepší – ukázat se na veletržní akci typu Prague Fashion Weekend nebo na prodejním festivalu, jako je Designsupermarket?
Za prvé to není o tom, co je lepší, ale co je pro koho lepší. Znám designéry, jejichž práce vypadají skvěle v obchodech, skvěle se prodávají, ale na přehlídce je to prostě málo. Naopak jiní návrháři to molo potřebují – zaujmou přednesem, vytvoří skvělou iluzi, na kterou následně lákají zákazníky. A pak jde i o to, na jakou klientelu designér míří. Bohatá dáma z vysoké vrstvy asi na Designsupermarket nepůjde. Základem pro designéra je tedy pochopit sám sebe, na každém typu akcí potom najde vnímavé publikum.
A co vy? Co vám vyhovuje víc?
Baví mě oboje a navíc pro mě není důležitý jen způsob prezentace, ale také lidé, se kterými se přitom setkávám a spojuji. Neupínám se k jednomu způsobu předvedení a experiment nebo nový druh spolupráce jsou pro mě novou, zajímavou zkušeností.
Aktuálně se prezentujete s kolekcí na podzim/zimu 2013. Stojí za ní nějaký příběh?
Vždy říkám, že nejsem designérem jedné kolekce a za půl roku úplně jiné, která by předchozí popřela. Stále pracuji na svém tématu, což je domov. Ač většina lidí na Českou republiku nadává, já mám naše kulturní dědictví moc ráda. Tudíž nejnovější kolekce je volným pokračováním příběhu, který jsem načrtla už ve své první řadě Basic. Nastal ale určitý posun, tentokrát jsem přidala materiály, které máme my, Češi, spojené s určitou nelíbivostí. Pro mě jsou ale krásné, evokují mi dětství, domov. Často vyloženě hledám něco, o čem si ostatní myslí, že to nemůže fungovat, že to nebude dobré. Snažím se vyvrátit předsudky, které jsme si vytvořili.
Vaše první kolekce se tedy jmenovala Basic, což je označení, které návrháři používají pro něco jednoduchého, základního, nositelného…
Ano, ale já jsem určitě to označení nepoužila v tomto smyslu. Nemám „basicovou“ řadu a pak „woman“ řadu. Pracovně svoji první kolekci nazývám „Nula“, šlo mi o uvědomění si toho, kým jsem – jaké téma mě zajímá jaké druhy a typy oděvů mě zajímají – jaký základ má moje tvorba. Snažila jsem se vytvořit kolekci, o kterou se mohu opřít i za pár let – nadčasovou, vyjadřující můj úhel pohledu.
Říkala jste, že pracujete s určitou „nelíbivosti“, což není v Česku standard. Místní návrhář jde radši na jistotu, jeho tvorba je velmi ženská, případně dívčí. Jaké jsou vaše reálné zákaznice?
Přiznám se, že nad klientkami jsem ze začátku vůbec nepřemýšlela. Možná naivně jsem si říkala, že si ji ženy, kterým je má tvorba určená, najdou. I přesto jsem měla– a stále mám – štěstí na zákaznice. Jsou to naprosto nádherné, kultivované, vzdělané ženy s urovnaným náhledem na život. Je jim od 35 do 60 let a vědí, co chtějí, komunikují s vámi. Už jen to, jaké mají šperky, brýle, jaká mají gesta, co je zajímá… Mé šaty jsou názorově silné, a tak přitahují silné, sebevědomé ženy. Nakonec jsem ráda, že mě nekompromisnost dovedla k mým současným klientkám.
Do kolekcí se vám hodně promítají pánské prvky, bylo to vidět zejména v té minulé, kde jste čerpala z technologie pánského saka. Nepřemýšlíte někdy nad tvorbou pánské módy?
Zatím ne. Mé kolekce jsou sice řemeslně zpracované pánskou krejčovinou, i když se jedná o dámské šaty, ale v tom také vidím velké kouzlo. Klasické řemeslné zpracování máme spojené s pánskými saky, která nosí důležití, sebevědomí muži. A jak jsem řekla, takové jsou i mé ženy. Pánské zpracování mi na nich tedy přijde naprosto vhodné.
Kde jste se učila pánskou technologii?
Prošla jsem si vyšší školou oděvního návrhářství a UMPRUM, ale většinu jsem se naučila samostudiem. Koupila jsem si pánské sako, rozebrala jsem ho a pochopila celou logiku. Řemeslo mě nesmírně baví a baví mě i vymýšlet různá technologická řešení. Pravdou je, že se člověk musí naučit zákonitosti řemesla, aby je mohl porušovat a vytvářet nová řešení s náležitou logikou.
O čem bude vaše příští kolekce?
Barvy, materiály a čas vám momentálně neřeknu, ale po tom maratonu sprintovou rychlostí v posledním roce jsem si uvědomila, že se chci zacílit na větší projekt. Ráda bych se spojila s lidmi, kteří mě už dlouho oslovují svoji tvorbou. Poslední dva roky jsem pracovala na tom, abych si ujasnila, kým jsem já, a teď mám chuť na větší spolupráci.
–
Děkujeme Jindře Jansové, Adéle Mazánkové, Zuzaně Drachovské a La Gallery Novesta.
Foto: Zuzana Drachovská
Prostory: La Gallery Novesta
Modelka: Adéla Mazánková / www.inadequatecliche.net/
Oblečení: Jindra Jansová kolekce S/S 2013 a F/W 2013
