Žaneto, dočetla jsem se, že pocházíte z umělecké rodiny. Jak moc velký vliv měla na vaše současné povolání?

Určitě velký, protože už moje babička vždycky dbala na krásu. Byla to Slovenka, malířka, nádherná žena, která měla velmi elegantní styl. Už jako malá jsem vypadala jako ze žurnálu, protože mi kupovala spoustu nádherných oblečků. Moje maminka byla to samé, takže u nás jsme vždycky dbali i na vzhled a to se pak samozřejmě promítá do vašeho života.

Co vlastně přesně znamená být osobní stylistkou, jaká je vaše náplň práce a co můžete zákazníkovi nabídnout?

Já osobně vnímám tuto práci jako pomoc, jak si vybrat správné oblečení, jak mít nový pohled na sebe. Prodávám klientkám nový styl. Ale také vnímám, že jde o jakýsi psychologický rozbor osobnosti, protože to jak vnímáte své tělo, se promítá do oblečení. U každé ženy méně či více.

Mojí náplní práce je poukázat na všechny krásné prvky, které žena má, protože ta je většinou už nevidí. Před pár dny jsem měla klientku ze Slovenska, žije tady se svou rodinou a její postoj byl úplně odlišný. Byla krásná a věděla to, byla si jistá sama sebou, a věděla, co chce. To je ale jedna z dvaceti a navíc Slovenka. České ženy jsou spíš zakomplexované, podceňují se, bojí se změn. Ale když už změna nastane, tak jsou šťastné, ale to je dlouhý proces, který vidím v kabince, když zkoušíme oblečení a bavíme se spolu. Snažím se naladit na klientku a vnímat ji, poukázat na to, co je naprosto zbytečné řešit a zaměřit se na to, co je podstatné. Vždycky jsem měla k psychologii blízko a vnímám to jako svoji přednost v této práci. Co nabízím je hlavně změna – styl, oblékání, přístup sama k sobě. Ženy často řeknou, to ne, v tom mám velký zadek. Za chvíli ale slyším, není to tak špatné a za půl hodiny už nechtějí do těch širokých džín, které měly na sobě, když přišly. Je to vše v hlavě a také o zvyku.

Můžete nám prosím nastínit, jak probíhá schůzka se stylistkou?

Sejdeme se s klientkou v nákupním centru v daný termín, který si telefonicky nebo emailem naplánujeme. Bavíme se, ptám se na spoustu otázek. Sleduji ji, vnímám a snažím se jí porozumět. Pak si řekneme budget, kolik se utratí a za co, abychom měly plán. Poté se vyráží do obchodů, vše vedu já. Celé to trvá tři a půl hodiny. A v tomto čase probíhá celý proces, změny, hledání, nalezení, hodně si povídáme, rozebíráme barvy, styly atd. Některé klientky si přijdou jako z filmu Pretty Woman, protože je pořád obskakuju, akorát nemám kreditku, abych jim to ještě vše zaplatila.

Musí pro tuto práci mít člověk nějaké speciální vlohy (empatie, umění komunikace, takt, apod.) nebo se dá vše naučit praxí?

Asi každá práce se dá nějak naučit, ale pokud chcete být opravdu dobrý v tom, co děláte, musíte mít talent a musí vás to bavit. Takto jsem začínala a stále mě to baví. Jinak bych stylistku nedělala. Není to jen o tom, ukázat oblečení, ženě se musí líbit, co vyberu. Musí se v oblečení cítit dobře i po tom, co přijde domů.

S jakými typy žen/mužů se nejčastěji setkáváte (ať už se jedná o věk, povolání, styl)?

Většinou jsou to ženy, které se samy sobě nelíbí. Styl – širší džíny, tričko, košile a klasický svetr. Ale jsou i ženy, které jsou jiné, samozřejmě. Manažerky, ředitelky, které nosí business styl a chtějí něco šmrncovnějšího, studentky, které si neví rady atd. Muži, většinou podnikatelé, kteří mi jednou za půl roku zavolají, a nakoupíme na další půl rok. To je úplně jiná kapitola, muži toho moc nenapovídají a jsou většinou spokojení sami se sebou. Jde to rychle.

Co považujete za hlavní problém v šatnících mužů a žen a na co byste ráda upozornila?

Nekupovat toho příliš hodně. Člověk utrácí a utrácí, a pokud to je bez cíle, jakože se nám právě líbí tato šála a doma jich mám už 15, tak je to zbytečné. Všichni mají šatník, ze kterého nosí ani ne polovinu. Proč? Protože zbytečně utrácíme. Někdy stačí mít dvě kvalitní košile, než jich mít pět nekvalitních. Neumíme kombinovat a přemýšlet prakticky.

Stalo se vám někdy, že jste se setkala s neúspěchem a vaše konstruktivní nápady prostě neprošly nebo jste jedním ze šťastlivců a máte pouze spokojené zákazníky?

Začala jsem dělat tuto práci i proto, že každá druhá klientka mi napsala smsku o tom, jak skvěle se cítí, a že moc děkuje. Až mi to přišlo „podezřelé“J. Trochu přeháním, ale úspěch nebo spíše radost od klientek přicházela častěji.

Já se vždy snažím vcítit do klientky, ať je jakákoliv. Můj cíl je pomoct jí. Ať už mě to stojí všechnu moji energii. Opravdu mi záleží na tom, aby klientka odcházela s jiným pohledem. Cítím až jakoby určitou zodpovědnost, když se na mě obrátí.  Párkrát se stalo, že jsem si na konci nakupování nebyla jistá, jestli byla klientka spokojená. Pochybovat je lidské a myslím, že do jisté míry je to i naše pokora, taková vyváženost, která je nutná. Nikdo není dokonalý a někdy to prostě nevyjde. Pamatuji si na pár případů, kdy jsem cítila, že to není ono. Byla v tom ale hodně psychika, cítila jsem z klientek smutek a najít nový styl v tomto stavu je náročné. Nikdy netlačím klientky do něčeho, co se líbí pouze mě. Prodávám jim vlastně také svůj pohled. Protože já vidím to, co ony ne a některé ženy to neuvidí nikdy, protože jim třeba nesednu. Nebo proto, že to vidět ani nechtějí a jejich problém je mnohem hlubší.

Co děláte ve svém volném čase, kde hledáte inspiraci, čtete třeba módní magazíny na internetu nebo preferujete ty tištěné?

Ve volném čase zpívám, sportuji, čtu bibli – to mě vždy uklidní, věnuji se také svému příteli, časopisy spíše prohlížím. Mám vizuální paměť, takže si prohlídnu, co je právě „in“ a mám to uložené v hlavě, pak se mi to tam nějak poskládá a rodí se inspirace. Spíše asi dávám přednost tištěnému časopisu. Někdy si je taky kupuji jen tak na stůl jako dekoraciJ.

Máte své životní motto?

Radostné srdce hojí rány – Bible, kniha Přísloví. Respektive když to převedu na moji práci. Krása člověka vychází ze srdce. A když máme radost a žijeme v pokoji, tak se to projeví na naší tváři a na celkovém stylu. I kdybych poradila, jak se nejlépe obléknout, tak ta opravdová krása musí vycházet zevnitř. Bez hloubky je to zákonitě plytké a zůstáváme jen prázdnými nádobami.

Foto: Soukromý archiv stylistky