No jenže.
Na první pohled se tvářím jako obyčejný cool mladý člověk, který má všechny ty socsítě takzvaně pod palcem a stejně jako všichni ostatní si třikrát denně fotí svoji stravu na instagram, nejprve si vtip tweetne a až potom se mu zasměje a tak vůbec žije podle oblíbeného motta „Co nepostneš, jako by se nestalo“. Ve skutečnosti ale vůbec nemám ponětí, co dělám, a držet krok s ostatními mileniály mě stojí neskutečné úsilí. Pečovat o svůj internetový obraz je totiž práce na plný úvazek. Jen si to pojďme projít podrobně.
Facebook je dávno za zenitem. Všichni cool & in lidi ho už používají jenom na chatování a odesílání zcela očividně nevhodných reakčních smajlíků. To mě mrzí.
Občas mě chytne nostalgie a musím se přemáhat, abych na facebooku nezveřejnila status o třech odstavcích jako za starých časů. Postupně mažu své vylité srdce pomocí tlačítka „backspace“ a s láskou vzpomínám na rok 2009.
Twitter je podivuhodná věcička. V USA je to must-have, u nás ho zatím stále používají jen vybraní intelektuálové a bohužel i dost politiků. Přibližně jednou za měsíc mě chytne nutkání pobavit svých 92 followerů zábavnou historkou ze života, jenže poté, co ji vítězoslavně naťukám do bílého políčka s nápisem „What’s happening“, všimnu si obvykle, že jsem o pár znaků „přeťápla“. Většinou tak o 200.
Sociální síť #1. Neskutečně mě baví prohlížet si všechny ty dokonale estetické fotky z dovolených (#unwind), nákupů (#ootd), obědů, večeří, svačin (#foodporn), návštěv posilovny (#nopainnogain), večírků (#workhardpartyharder) a líných večerů doma (#treatyourself #comfy). Bohužel, většinou odkládám telefon div ne v slzách a můj #nofilter život mi přijde tak ubohý a nudný.
Nehledě na to, že když už se mi přihodí nějaká situace, která by si fotku na instagramu zasloužila, jako na potvoru se mi zrovna vybije mobil nebo dojdou data. Část mě pořád trochu doufá, že se jednou stanu slavnou igerkou, ale představa je to v mém případě, obávám se, dost naivní.
Snapchat
Nechápu, nestíhám, nemám data.
99% času zapomínám, že existuje. Vzpomenu si na něj, až když hledám návod na DIY blahopřání a říkám si: „To je divné, že google nic nenašel, musí přece existovat nějaká taková věc, kde bych mohla najít nápady jiných lidí… Aha.“
Linked-in
Tváří se jako kariérní nástroj, ale o to je zákeřnější, nevěřte mu, je to zlo. Když si tu založíte profil, všichni vaši potenciální zaměstnavatelé a kolegové si ho najdou a uvidí:
- Vaši pět let starou fotku
- Že jste v roce 2012 pracovali v kavárně
- …
- Že jste pravděpodobně umřeli, protože od té doby tu nepřibylo nic nového.
Abych to zkrátila. Jsem za možnosti digitálního věku neskonale vděčná a v žádném případě bych neměnila. Zároveň tu přede všemi přísahám, že nikdy nebudu odsuzovat nové vymoženosti, jen doufám, že mě s nimi někdo naučí i zacházet.
