Hned úvod festival byl jakýmsi historickým milníkem, po téměř třiceti letech vybočil ze svých zajetých zvyklostí, režisérkou zahajovacího snímku Hlavu vzhůru totiž byla žena. Navíc se jednalo o snímek spadající do žánru sociálního dramatu, což je také obvyklé. Stejně tak trochu neobvyklá je i skladba soutěžních snímků, které jsou hlavně neanglicky mluvené. Britský zástupce v soutěži dokonce chyběl úplně, což se stalo poprvé od roku 2008.
Naopak premiéry komerčně nejočekávanějších filmů, jako Šílený Max: Zběsilá cesta nebo Iracionální muž od Woodyho Allena, byly odsunuty na vedlejší kolej. A které snímky na festivalu zaujaly nejvíce? Například film Carol v hlavní roli s Cate Blanchett jíž sekunduje Rooney Mara, který vypráví příběh o lesbickém vztahu dvou žen v 50. letech. Dalším snímkem, který nenechal nikoho chladným byl Saulův syn z prostředí koncentračního tábora. Mimo soutěž se pak nejvíce mluví o režijním debutu herečky Natalie Portman. Ta celých deset let sháněla prostředky na natočení filmu podle knihy Amose Oze Příběh o lásce a tmě, až se jí snímek, který je celý v hebrejštině, podařilo natočit. A podle odborníků se jí vstup do světa režie opravdu povedl.
Vlnu debat nerozvířily jen samotné snímky, ale také jejich vznik. Příkladem je snímek Sicario o americkém boji proti mexickým drogovým kartelům. V hlavní roli drsného snímku se objevila herečka Emily Blunt, chybělo ale málo a postavu drsné agentky FBI hrál muž. Jak přiznal sám režisér, tvůrci snímku jej několikrát žádali, aby byla role přepsána a hlavním hrdinou byl muž, tak, jak to bývá ve většině snímků. Opět se tak rozhořela diskuze na téma sexismus ve filmovém průmyslu, kterou ještě více rozdmýchala kauza z nedělního promítání filmu Carol.
Ano, mluvím o takzvané kauze „Shoegate“, kdy několik žen, které neměly na nohou boty na vysokém podpatku, nebylo vpuštěno do sálu na promítání filmu Carol. Tato kauza se stala velkým zklamáním nejen pro ony návštěvnice, ale také pro mnoho celebrit, které chování pořadatelů tvrdě odsoudily. Pravidla oblékání podle všeho nejsou uvedena nikde v pravidlech, ale i přes to na nich pořadatelé tvrdě trvají. Nic proti tomu, Cannes si drží určitou laťku luxusu a noblesy, což je dobře, a alespoň se jim tam neprohánějí polonahé rádoby hvězdičky, dychtící po příležitosti objevit se na stránkách bulvárních magazínů. Měřit ale výšku podpatků, mi přijde už opravdu moc.
