Německá návrhářka Jil Sander předvedla svoji první kolekci v roce 1968. Postupem času vybudovala klasiku pro ženy nemající čas na složité kombinování, ale přesto toužící po skvělé krejčovině a výborných střizích. Ze začátku používala pánské materiály, které ještě podpořily už jinak androgynní vzhled. Mistrovským dílem vyhledávaným celá 80. i 90. léta se stal perfektně střižený a maximálně minimalistický kalhotový kostým doplněný bílou košilí.

V roce 1999 ale svoji značku prodala italské společnosti Prada, kde se nepohodla s vedením a následně odešla. Pokusila se sice vrátit, ale bylo to marné – neshody přetrvávaly. Nakonec se Sander na pár let usadila v Japonsku, kde tvořila pro značku Uniqlo. Kritici se shodují, že jí změna prostředí prospěla.

O vizáž jejího brandu se staral od roku 2006 Raf Simons, jenž nastolil po dvou nemastných kolekcích, vyprodukovaných bez pevného vedení, příjemnou změnu založenou na uctění tradiční „sanderovské“ filosofie, ovšem s nutným přídavkem vlastní iniciativy.

Ona vlastní iniciativa se však postupem času stala výraznou a ve výsledku i pro značku charakteristickou. Výrazné barvy, narůstající objemy, složitější řasení, dravější kalhotové kostýmy, hry s bílou košilí – Raf Simons přizpůsoboval vše, čeho chtěla během vlastní produkce dosáhnout Jil Sander, současné ženě.

Kolekce na podzim/zimu 2013 byla pro ztracenou a podruhé nalezenou Jil Sander návratem k úplným prvopočátkům. Přestože nelze ignorovat aktuální vkus zákaznic, tudíž Sander nemohla přeskočit vše, co Simons vybudoval, vrátila se o několik sezón zpět a představila ucelenou kolekci založenou pouze na objemu, barevných plochách a nezpochybnitelně dokonalé technologii.

Lesk, který se po zářijové milánské přehlídce naprosto vytratil, se nyní opět vrátil. Zimní řada je mnohem průbojnější a atraktivnější. Napomáhá jí k tomu i aplikace zlatých pruhů, kterými německá návrhářka dokázala, že ani opulentní tón nenaruší při správném zacházení minimalistický vzhled.

Slavná módní kritička Suzie Menkes napsala, že letošní Milano je celé o využívání textur. Ani v případě kolekce Jil Sander tomu není jinak – do boje nasadila prakticky všechny tradičně zimní materiály včetně kůže a kožešiny. Německá návrhářka se nebála ani barev a vzorů – neexperimentovala s nimi ale tak jako Simons. Vsadila na jistou kostku.

Vskutku zajímavé je řešení tvarování. Viditelné záševky odšité z lícu jsou na některých kabátech umístěny přímo uprostřed, čímž plní funkci estetickou i ryze praktickou. Hra s tvarováním, která ovlivnila celou kolekci, je důkazem toho, že pojem „minimalismus“ neznamená jednoduché šití, a zároveň poskytuje každému módnímu nadšenci obrázek toho, že i samotná technologie může být uměním – v tomto případě se už jedná o sochání pomocí jehly a nitě.

Ať už pod Simonsem nebo pod Sander, v Itálii předváděná značka svoji klientelu zřejmě nikdy neztratí. Zato se s jistotou ztrácí pochyby o tom, zda byl Simonsův přestup do módního domu Dior a návrat Jil Sander do vlastního brandu tím pravým řešením.