Uběhly necelé dva roky od zřícení továrny na oděvy Rana Plaza, která navždy pohřbila přes šest šest bangladéšských obyvatel. Právě Bangladéš je ihned po Číně druhým největším výrobcem oděvů, a je veřejným tajemstvím, že zde nechávají své oblečení šít značky jako je Mango, C&A nebo Primark.
Od té doby uběhla řada měsíců, byly podepsány různé dohody o zvyšování bezpečnosti v továrnách, probíhají pravidelné inspekce nebo bezpečnostní výcviky. Na to všechno dohlíží organizace Clean Clothes Campaign, v jejích silách ale není spletité vztahy mezi značkami, výrobci a organizacemi kontrolovat.
Clean Clothes Campaign také v minulém roce zveřejnila zajímavý výzkum, ze kterého vyplývá, že obdobné, tedy naprosto nedůstojné a nehygienické pracovní podmínky charakterizující tzv. sweatshopy se v posledních letech nenápadně přemisťují z Asie už i do Evropy, resp. Turecka nebo Itálie, kde si své modely nechává šít například značka Prada, Dior či Armani.
Vraťme se ovšem zpátky do Asie, konkrétně do Kambodži. Právě tato země se stala na celý jeden měsíc bydlištěm tří norských blogerů – Anniken, Fridy a Ludwiga, kteří se přijeli seznámit s místními podmínkami sweatshopů a vyzkoušet si práci v továrnách.
Koncept, označovaný předním norskými novinami Aftenposten jako reality show, nese název SweatShop – Dead Cheap Fashion. Dokument má pouze čtyři série (doplněné o anglické titulky), během nichž se ovšem z usměvavých (a možná až příliš naivních) mladých lidí stanou během několika dní chodící a plačící trosky, které si najednou začínají uvědomovat tvrdou realitu dnešní doby.
Postupně se seznamují s místními obyvateli, jejich obydlím, místními trhy a cenou jídla. Vyzkouší si celodenní práci v továrně, kde od rána do večera provádí naprosto shodné úkony a mohou si odskočit tak maximálně na oběd, který tvoří rýže a zavánějící ryby. Poznávají opravdovou hodnotu peněz, ale i další životní hodnoty, kterých si možná do té doby nebyli vůbec vědomi.
Po skončení reality show, se Anniken a Frida setkaly s předními zástupci H&M a žádaly o zlepšení pracovních podmínek ve svých továrnách. Nejsem si ovšem jistá, že dvě blogerky (které se mimochodem opět vrátily ke svému stereotypu hromadění trendy věcí, prodlouženým vlasům a řasám) mohou nějakým způsobem tuto alarmující situaci změnit. Ale ano, aspoň se o to malým dílem pokusily. A už jen to, že nějaký takový projekt vůbec vznikl a dostal se do širokého povědomí, posouvá otázku sweatshopů blíž lepší budoucnosti.
Foto: Pinterest, WWD
