Ve středu 24. dubna se zřítila továrna na oděvy Rana Plaza, sídlící na předměstí bangladéšského hlavního města Dháka. Mohla za to špatná kondice budovy, kterou i přes připomínky dělníků vedení ignorovalo. Na praskliny ve zdi vedení upozornil jeden ze zaměstnanců dokonce ještě den před pádem.
Rana Plaza je za posledního ani ne roku už několikátou bangladéšskou stavbou tohoto typu, ve které umírali lidé. V jedné z vyhořených, Tazreen Fashion Ltd., podle posledních odhadů zemřelo přes sto lidí, v Rana Plaza se těl zatím napočítalo přes šest set. I kvůli těmto strašným číslům momentálně na Bangladéš naléhá vedení Evropské Unie a USA, veřejnost i média, aby zvýšil normy pro provoz továren. Po Číně je totiž druhým největším výrobcem oděvů a doplňků.
Organizace Clean Clothes Campaign, která prohledávala trosky budovy Rana Plaza, našla štítky obchodů Mango, C&A, Benetton, Primark a dalších, jež však v Česku neprodávají, jako údajně například také Wal-Mart, který podle všeho vyráběl i v poslední spadlé továrně Tazreen Fashion Ltd. Firmy se ze začátku od celé události distancovaly, postupně (alespoň) začaly přiznávat nějakou spojitost. Ve skutečnosti však není ani nutné, aby tyto společnosti o pochybných praktikách svých dodavatelů z rozvíjejících se ekonomik třetího světa věděly. V dodavatelském řetězci, který vede kolem celé zeměkoule, se totiž dá schovat ledacos.
Doufejme, že se jedná o poslední kapku, díky které se snad začne něco dít s otrockou prací, vykořisťováním a nelidskými podmínkami při výrobě oděvů ve třetím světě. Nakonec totiž všechny tyto dílčí problémy spadají pod jeden velký.
Novodobé otrokářství? Denní rutina…
Španělská Zara je od začátku dubna vyšetřována kvůli podezření z využívání otrocké práce v její argentinské továrně. Děti i dospělí tam měli pracovat bez přestávek až 16 hodin denně a nesměli pracoviště opustit bez povolení. Podle Juana Gomeze Centuriona, ředitele argentinského vládního kontrolního úřadu, pracovní místa sloužila nelegálním zaměstnancům současně jako příbytek. Vyšetřování stále probíhá.
Nicméně nejde o první případ, Zara už jednou z podobného jednání nařčena byla. V roce 2011 bylo v továrně v brazilském Säo Paolu nalezeno asi dvacet Jihoameričanů, kteří žili v příšerných a nehygienických podmínkách. Španělský řetězec musel zaplatit pokutu ve výši 350 tisíc liber.
Další oblíbený řetězec, britský Topshop, byl z otrokářských praktik nařčen v roce 2007, kdy nechával vyrábět modely z řady navržené modelkou Kate Moss na ostrově Mauricius. Tam nabídkou vysokého platu společnost Arcadia, zahrnující například Topshop, Miss Selfridge či Burton, lákala pracovníky z Indie či Srí Lanky. Nicméně jejich plat nakonec dosahoval maximálně poloviny průměrného platu na ostrově, tedy v přepočtu šest až dvanáct korun za hodinu. Ještě předtím, než nastoupili do továrny, museli navíc zaplatit poplatek ve výši dvaceti tisíc korun. Samozřejmostí byly dlouhé směny i nelidské podmínky pro život. „Nespokojení“ dělníci byli posíláni zpět do rodných zemí, vyhazov hrozil i těm, kteří nenaplnili normu padesáti kusů za hodinu.
Společnost Arcadia patří siru Philipu Greenovi. Ten nemohl situaci uvěřit a tvrdil, že podle jeho inspektorů v továrnách na Mauriciu probíhalo vše v pořádku jenž nemohl situaci uvěřit a tvrdil, že do továren tak poslal inspektory. Podle jejich zjištění vše probíhalo v pořádku.
Prověřovat a podporovat
Obecně platí, že velké továrny jsou pro rozvojové země věcí kladnou. Ať už tamní zaměstnanci vyrábí cokoliv přes elektroniku po oděvy a doplňky, mají alespoň nějakou práci. Nesmí se však odehrávat za podmínek, které jsou i na místní poměry příliš nebezpečné, ponižující, zotročující či nebezpečné.
Například v Česku známý internetový obchod Asos se připojil k programu Ethical Trading Iniciative, organizace, která se různými způsoby snaží kontrolovat i propagovat správné podmínky zaměstnanců gigantických továren. V praxi a velmi zjednodušeně to znamená, že britský e-shop spolupracuje pouze se společnostmi, které svým zaměstnancům poskytují rozumná prostředí i podmínky práce.
Podobně mapuje situaci a kauzy zveřejňuje i zmíněná Clean Clothes Campaign, na jejíchž stránkách momentálně můžete podepsat petici pro zavedení bezpečnějších podmínek v Bangladéši. Celé znění a formulář najdete zde.
Totiž není to tak, že bychom měli požadovat zrušení velkých továren v rozvojových zemích. Není to ani tak, že bychom měli přestat nakupovat cokoliv z řetězců, protože ideální by bylo, kdyby byla podpora malých výrobců a továren v rovnováze.
Nezbytné je pouze značky před nákupem prověřovat. Tragédie v Bangladéši je neskutečně smutná, ale snad alespoň některým otevřela oči.
Foto: Clean Clothes Campaing
