Málokdo i v dnešní době dokáže správně odpovědět na otázku, jak se na džínách nezákonně vyrábí žádoucí vintage vzhled, který často záměrně připomíná stylovou obnošenost. Jedná se o techniku pískování, při níž se povrch kalhot upravuje proudem písku, který tryská pod vysokým tlakem. Jedná se o bělící techniku, kdy se látka obrušuje proudem jemného křemičitého písku a dalších sloučenin. Dříve se tento postup využíval v důlním a stavebním průmyslu. Vzniká velké množství prachu obsahujícího oxid křemičitý. Pokud není během práce použito ochranných pracovních nástrojů (masek), stává se tato sloučenina nebezpečná pro plíce. Její usazování může v budoucnu (uvádí se pouhých 6 měsíců!) způsobit různé zdravotní potíže – kašel, bronchitidu, silikózu a v nejhorším možném případě i smrt.

O prvních případech onemocnění s názvem silikóza se začalo hovořit v roce 2005 na území Turecka. Na tuto nemoc neexistuje žádný lék a nemocné čekají v mnoha případech dýchací komplikace s následkem smrti. Oficiálně bylo pískování v Turecku zakázáno bohužel až o čtyři roky později, což znamenalo desítky mrtvých a tisíce nemocných lidí.

S pískováním se lze setkat v ilegálních dílnách asijských (Bangladéš, Čína, Turecko) a amerických zemích (Mexiko, Brazílie, Argentina), v nichž jsou zaměstnáni mladí přistěhovalci pracující za minimální mzdu. A ano, přesně z těchto míst putuje zmiňované zboží i k nám do Evropy.

Jednou z organizací, jež vede veřejnou kampaň proti zákazu této techniky již od roku 2010, je Clean Clothes Campaign (CCC). CCC oslovila více než 40 evropských firem včetně C&A, Esprit, Metro, Mango a Gucci, které pískování zakázaly. K nim se postupem času přidávají na seznam další – Vero moda, Replay, Levi Strauss i H&M. To stejné se ovšem netýká značek jako New Yorker, Orsay či italských luxusních brandů Dolce&Gabbana, Versace či Roberto Cavalli.

V české Společnosti pro Fair Trade vznikla v roce 2010 kampaň „Ušili to na nás“. Její snahou je donutit českou vládu schválit zákaz dovozu „ošoupaných“ džínů, ale i jiného oblečení, u kterého lze prokazatelně říci, že při jeho výrobě/úpravě došlo k porušení lidských práv.

Dobrým znamením je, že se firmy stále častěji snaží pískování nahradit technikou, která by neměla absolutně žádný negativní vliv na zdraví jedince. Využívá se laserového paprsku, strojového či ručního broušení.  Otázkou ovšem zůstává, zda budou v budoucnu firmy ochotny investovat mnohem více financí do těchto nových technologií nebo budou nadále šetřit na úkor lidských životů. Značnou část této problematiky máme ale v rukou trochu i my, spotřebitelé. Už mnohokrát jsme byli v různých situacích svědky toho, že občanská iniciativa a soustředěný tlak časem přináší své ovoce.

Foto: www.motherjones.com