Místo, kde se konaly dvě přehlídky Dior Haute Couture Automne-Hiver 2013-2014, se tajilo do dne, kdy ateliér Christian Dior rozesílal kurýrem pozvánky. Na mě čekala obálka v hotelu pod bedlivým dozorem slečny recepční.

To místo se nedalo přehlédnout. Při výstupu z metra poblíž  Place Vauban zářil v dálce několikametrový nápis Dior. Za ním se skromně krčila budova Invalidovny, která je běžně dominantou okolí.

Vyjímečnost akce se nedala přehlédnout. Plno policistů, taxíků i přihlížejících. Každou chvíli přivážela auta s tmavými skly hosty v elegantních róbách s výraznými šperky a kabelkami, dámy i slečny ochotně pózovaly fotografům a sdělovaly módním redaktorkám značky svých dokonalých outfitů, bot i doplňků. Nejčastěji jmenovanou značkou byl Dior. Dvě dámy zvolily stejné šaty z poslední kolekce a tak se držely stranou. Inu, setkání by na stránkách magazínů nemuselo vypadat dobře. Tři políbení na perfektně nalíčenou tvář, společné foto a hned dovnitř.

Když přijel někdo známý nebo oblíbený, v hloučku fotografů nastal organizovaný chaos a pokřikování..”ici madamme ici”..každý chtěl ulovit nejlepší záběr. Odpolední slunce pražilo a odráželo se na vyhřátý chodník, nejvyšší čas jít dovnitř.

Přehlídkový sál byl tmavý a příjemně klimatizovaný. Ve vzduchu voněly parfémy přítomných dam i pánů a různorost národů se mísila se světovými jazyky. Mimo francouzštiny a angličtiny jsem zaslechla italštinu, arabštinu i japonštinu. Seděli jsme kolem velkého sloupu v šesti řadách nad sebou a slečny i pánové produkční nás usazovali na místa, kde čekaly desky s informacemi o dané kolekci. Vše ručně a perfektně napsané.

Místo pro fotografy a média bylo naprosto zaplněné, ale zdálky vypadalo organizovaně a nezvykle klidně. Fotografové čekaly, stejně jako my ostatní.

Podél celého sálu se promítala videoprojekce expozice s prázdnými místnostmi Dior. V momentě, kdy začala hrát hudba se změnila na květinové pozadí promítající vždy aktuální část kolekce s modelkami.

Modelky byly profesionální, multikulturní a neuvěřitelně vysoké. Proplouvaly jako gazely kolem celého sálu za hudební produkce Michela Gauberta. Z té hudby jsem měla husí kůži, skvěle dotvářela dynamickou atmosféru celé události. Než jsem se stačila nadechnout, modelky nastoupily na defilé, dynamické a energické jako celá show.

Po potlesku se začali všichni zvedat a odcházet. Já bych tam seděla a dívala se ještě klidně hodinu. Podle reakcí novinářů a hostů kolem mě byly názory smíšené a různorodé. Na jednu stranu bych v tom nehledala komplikované vysvětlení. Bylo to skvělé. Čisté, energické, bez zbytečných kudrlin a efektů. Móda. Čistá, propracovaná do detailu. Já bych si ráda na ty šaty sáhla. Pohladila látky, zblízka prohlédla materiály, barvy, celé je potěžkala a vykoukala do detailů.

Tamní atmosféra mě pohltila, okouzlila, nadchla i dala velký úkol. Informovat o módních akcích profesionálně, fundovaně a se zaujetím, prostě do toho dát to nejlepší, stejně jako jsem měla možnost vidět tu, v Paříži.

 

 

 

Foto: Kamila Písaříková