Celý projekt fotografování odhaleného zákulisí módních přehlídek vnikl velmi spontánně. Z náhodného setkání se s přáteli vznikla série fotografií, která zachycuje esenciální náhled do světa, kde se rodí to, co potom módou posedlá veřejnost adoruje a čemu vehementně tleská, aniž by tušila, co se děje za oponou. Marek Musil není prvoplánově drsný a netouží zachytit jakýkoli zmatek či dokonce skandál, ale jen se tiše dívá, neruší a dokumentuje s nenuceným přesahem umělecké výpovědi.
Módní přehlídky jsou obecně dva koexistující, přesto odvrácené světy. Z toho prvního se vám tají dech a druhého se účastní jen vyvolení. Fotit modelky na mole a dech beroucí kolekce vyžaduje zručnost, oko a prvotřídní techniku. Fotografovat ten druhý svět vyžaduje především odvahu, odstup a empatii. Jedno bez druhého by nebylo a obecenstvo si to jen zřídka uvědomuje. Kde by byl designér bez stylistek, kadeřníků, maskérů nebo jen asistentů, kteří mu donesou šálek čerstvé kávy? Zachytit skutečnou atmosféru oddělené zóny závěsem, dveřmi nebo zdí není možné bez pokory k ostatním a bez citu vnímat dění kolem sebe.
Zachytit realisticky, ale s půvabem zákulisí módních přehlídek, je často nevděčné. Troufnout si na to mohou jen ti nejlepší. Nicméně slovo “nejlepší” v tomto případě dostává zcela odlišnou dynamiku. Fotograf musí zaznamenat obnažený moment, kterému snadno uvěříme a nedokonalost, která má svůj půvab. Přesně to Marek Musil dokázal a vytvořil soubor zákulisních fotografií MEAT MARKET.
“Lascivní svět módy, módních přehlídek speciálně, je svět sám pro sebe. Rozumět mu je něco jako rozumět pokeru. Pravidla jsou triviální, ale jemné nuance toho, co se odehrává pod povrchem, jsou jenom pro insidery. Jako všechny kreativní věci, má i móda svůj rub a líc, glam i odvrácenou stranu. Nebo možná spíše než odvrácenou, tak jen tu obyčejnou a pochopitelnou tvář, která někdy může šokovat, jindy jen slouží k tomu, oddémonizovat dogma a sundat masku přehrávané důležitosti. Vždycky mě tohle prostředí s nadměrnou koncentrací ženské krásy zajímalo. Mockrát jsem se motal kolem i stál u samotného vchodu do módního pekla, ale nikdy se neodvážil naplno vkročit. Možná, že kombinace obojího – strachu i vzrušení – je to, co pohání lidi uvnitř i vně svébytného masomlýnku k tomu být lapen, participovat, nechat se vysávat, nebo i třeba v roli samotných aktérek pokládat svoje tělo na pohanský oltář módy. Třeba. Na každý pád, je to svérázná disciplína lidské prostituce, o tom není sporu. Maso. Syrové maso na předehřátém talíři se zlatým reliéfem”, říká fotograf Marek Musil.
Foto: Marek Musil