Příběh a sláva značky Chanel jsou postaveny na revoluci v oblékání, kterou zapříčinila její zakladatelka Gabrielle “Coco” Chanel. Jako každá mimořádně kreativní osoba, i francouzská návrhářka měla svoji temnou stránku. A jedním z nejtajemnějších koutků příběhu této velké designérky je její chování za druhé světové války.
Podle všeho totiž Coco Chanel spolupracovala s nacisty. Nejen, že měla smýšlet podobně jako jedna z jejích největších lásek, 2. vévoda z Westminsteru, o jehož protižidovské orientaci věděli všichni kolem, podle některých zdrojů za války sama působila jako agentka. Konkrétně, podrobně a s (možnými) důkazy kauzu popisuje kniha Sleeping with the Enemy od Hala Vaughana.
Chanel spasil Dallas
Gabrielle během druhé světové zavřela svůj salón, a přestože ho znovuotevřela v roce 1953, poválečná Paříž – zejména prý tisk – ji nedokázala přijmout. V roce 1957 ji pozval do Dallasu někdejší ředitel obchodního domu Neiman Marcus, Stenley Marcus. Převzala jeho speciální cenu za přínos módě a otevřela v tam prodejní koutek. Američani Chanel skvěle přijali a aktuální ředitel Karl Lagerfeld se rozhodl Dallasu zpětně poděkovat uspořádáním speciální přehlídky. Mimo to představil také svůj nový film The Return, pojednávající právě o poválečném návratu značky. Důležitou součástí krátkého snímku je i popis Gabrielliny samoty.
Mary Marcus, Gabrielle Chanel a Stanley Marcus
Než se představíme kolekci jako takovou, zůstaňme ještě na chvíli v roce 1957, kdy na letišti v Dallasu vyzvedával Stenley Marcus. Jak tvrdí židovský list Tablet Magazine, Gabrielle se za války opakovaně snažila obohatit o majetek, který patřil židům. Jednoduše získala například podíl Pierra a Paula Wertheimerů, kteří s ní v roce 1924 založili divizi Parfums Chanel. Dokonce měl přežít dopis z května 1941, v němž píše příslušným orgánům o vyznání bratrů.
Nicméně to by bylo samo o sobě pouze znepokojující, pro některé znechucující. Zvláštní na tom je, že přes všechny historky, polopravdy i fakta, která o Gabrielle Chanel v poválečném světě kolovaly, ji do Dallasu pozval právě Stenley Marcus. Byl to totiž žid.
Nová kolekce Karla Lagerfelda možná oslavuje alespoň zdánlivé smíření dvou kultur, možná skutečně jen děkuje Dallasu, bez níž by tu dnes dům Chanel třeba ani nebyl. Řada – určená na pre-fall 2014 – je každopádně součástí projektu Métiers d´Art, a tak využívá texaské tradiční lokální výroby i jeho typických prvků.
Jenže žena, která nosí Chanel, není žádnou babičkou Mary – nemá dva kolťáky za pasem a nad hlavou netočí lasem. Přes nesourodý mix rodea, džínoviny, indiánů, Velké francouzské revoluce a první třetinou 20. století je kolekce stejně “lagerfeldovsky” chic jako vždy.