Ať už vezmete do ruky jakoukoli knihu o historii módy, zjistíte, že designéři a módní návrháři byli v průběhu minulého století doslova revolucionáři. Christian Dior, Gianni Versace, Valentino, Coco Chanel – ti všichni obohatili svět (a to nejen ten módní) neotřelými nápady. Měnili způsob, jakým se o módě a oblékání přemýšlelo, měnili životy žen, které se díky jejich oblečení mohly cítit pohodlně, sebevědomě, silně. A to není málo.
Každý z “originálních” návrhářů přinesl něco úplně nového a změnil tak krejčovinu a životy milionů lidí. Dekonstruovaná saka, nové siluety, pánské kousky pro ženy, nové techniky zpracování a použití materiálů. To všechno hýbalo módním světem desítky let. Každá další kolekce tak přinesla něco nového, zábavného a vzrušujícího.
Dnes jsme svědky toho, že recyklace a pátrání v archivech se stalo naprostou normou při tvorbě kolekcí. Návrháři se inspirují nejen z historie své značky nebo archivu domu, ve kterém pracují, ale také jeden od druhého. Nebo se snaží z běžných kusů oblečení udělat něco luxusního (mikiny, trička, lyžařské bundy), tak jako je to v případě značky Vetements.
Originalitu aby dnes v módě pohledal. Už jsme si zvykli na to, že nám nové kolekce jen málokdy změní pohled na oblékání. Oblečení bude hezké, funkční ale ne inovativní ani revoluční v žádném smyslu těchto slov. U každého druhého kousku, co nosím, se někdo z generace mých rodičů pozastaví s tím, že to taky nosili.
Ano, módní průmysl zkrátka recykluje nápady, jak to jen jde. Příkladem budiž například již zmiňovaná značka Vetemens, jejíž přehlídky bývají ukázkou přepracovaných trendů z přelomu milénia. Často využívají kulturní či jiné symboly (logo DHL, IKEA), někdy je jediným inovativním momentem celé kolekce styling (bundy sesunuté z ramen, saka zapnutá kolem krku).
Co pro vás znamená móda? Je pro vás tak trochu děsivá? Máte pocit, že je elitářská a exkluzivní? Nebo že je směšná a zbytečná?
Móda je pro mnohé stále tak trochu oříšek a teď více, než kdy dřív. Móda se v posledních letech demokratizovala do takové míry, že je nyní daleko dostupnější a navíc moc dobře slyší hlasy svých zákazníků a raději, než aby se snažila jim říci, co by měli nosit, se jim snaží vyjít vstříc a nabídnout to, co chtějí. Kvůli její velké a masové dostupnosti se ale také proměnila v jeden z nejvíce vydělávajících a nejvíce žádoucích průmyslů. Zároveň je ale pro mnoho lidí docela nepochopitelná.
Dříve, za dob našich prababiček, babiček a rodičů, bylo jasné, co a kam si má člověk obléct, za co a kolik zaplatit. Pravidla byla jasně daná. Nebylo sice tolik prostoru pro individualismus, móda ale byla funkční a odpovídala náladě doby. Možná i proto se čím dál více lidí drží stále stejného “looku”, jaký nosili před deseti lety.
Módní průmysl chrlí obrovské množství trendů a mikrotrendů, ve kterých je občas těžké se vyznat. Pokud tedy módu nesledujete a opravdu nemilujete, těžko se v ní vyznáte. Každých šest měsíců je navíc vše úplně jinak. Stále větší vliv však mají jednotlivci, subkultury a menší značky, které rostou rychle jako houby po dešti a stejně rychle také mizí. Tím se tlačí na snížení mezd pracovníků a snižuje se tím i individuální hodnota každého kousku. Jednoduše, abychom si mohli oblečení koupit, musí být co nejlevnější, a tím si ho pak také méně vážíme.
Trendy navíc přichází a mizí tak rychle, že je těžké se orientovat a držet krok. Co je správně? Těžko říct. Asi nic, možná všechno. To záleží jen na vás. Diktát seshora, jak jsme na něj byli zvyklí, už neexistuje. Každý si může najít to svoje. A móda po vás ani poslušnost nevyžaduje. Pokud chcete, noste to, co vám nabízíme, pokud ne, nikomu to vadit nebude.
Módní průmysl rozhodně neztrácí na relevanci. Přehlídky a módní týdny jsou stále sledovanými a prestižními událostmi. Jen už na nich až tak nezáleží. Rozhoduje totiž zákazník. Může na diktát módního domu přistoupit nebo nemusí.
Pokud tak máte pocit, že se móda vyčerpala a že jen bere z toho, co už bylo, nejspíš nejste daleko od pravdy. Jsme nejspíše na přelomu a chystá se nastolení nových pořádků. Jakých? To se snad již brzo dozvíme.
