Ve Francii se v této době setkáváme s pojmem „Á la garconne“, který vyjadřuje nové vnímání ženy v podobě chlapeckého vzhledu i chování. Ženy se stávají mnohem méně závislé na mužích, začínají pronikat do sportu, v jejich rukou často uvidíte cigaretu.

S napodobováním mužů tedy logicky přichází i potlačování ženské linie u oblečení. Preferuje se rovný střih, jehož pas je snížen na úroveň boků a neobsahuje žádné prvky zdůrazňující křivky. Přednost má jednoduchost, pohodlnost (k čemuž dopomáhají transparentní materiály) a utilitárnost, záměrně se zapomíná na jakékoli zdobení.

Začíná se nosit i nový účes z nakrátko střižených vlasů, do módy se dostává opálená kůže a největšími idoly jsou mladé a štíhlé filmové hvězdy. Často jsou také k vidění zvonovité úzké kloboučky, které prý ovšem sluší pouze Pařížankám. Novinkou jsou také kalhoty.

Paříž se nechává inspirovat černošskými hudebníky, ženy a dívky především odvážnou tanečnicí Josephine Baker, jež během tančení charlestonu prezentuje krátké zdobené šaty se šňůrkovou aplikací.

Svůj byznys začíná ve 20. letech rozjíždět Jeanne Lanvin, vyučená kloboučnice, která navrátila šatům ženskou linii, sukním přidala cípaté konce, navrhovala krátké večerní šaty a nezapomínala ani na doplňky či dekorace do interiéru.

Další výraznou návrhářkou doby byla Madeleine Vionnet, která se proslavila speciální technikou šikmého střihu. Vytvářela minimalistické, nadčasové modely, nejčastěji z lehkého hedvábí doplněné o vrstvení.

Nesmíme samozřejmě zapomenout zmínit Gabrielle Chanel, o které bychom ovšem mohli vyprávět hodiny. Důležitým byl její inovativní přístup k materiálu – začala využívat do té doby skoro neznámou pleteninu (žerzej), dále anglický tartan, vlněný tvíd či umělé hedvábí a vytvořila celou kolekci pro ženy. Proslavila se také malými černými, které dodnes nemohou chybět v žádném dámském šatníku.

Foto: Pinterest