Tzv. ludvíkovský podpatek představuje jeden z nejstarších tvarů podpatků. Jeho zrození se traduje do roku 1660, kdy ho navrhnul Nicolas Lestag. Zcela oddaně mu podlehl domýšlivý francouzský král Ludvík XIV., díky kterému svou poměrně malou postavu vyzdvihl do výšin, kam vždy směřoval. Čím vyšší, tím důležitější sociální status. A přesně o to Král slunce stál. Tento muž si nejvíce zakládal na jasné odlišnosti od chudých. V oblékání sehrál všeobecně historickou roli, ze které čerpáme dodnes. Ludvík si potrpěl především na extravagantnost, honosnost, třpyt a zlato. Po jeho smrti odkaz božské monarchie žil dál.
Boty Ludvíka XIV. rok 1700
Původní verze ludvíkovského podpatku se vyráběla ze dřeva, měla vydutý oblouk a zvonovou základnu, díky tomu působila velmi elegantně. Co se tloušťky a výšky týkalo, žádná přesná pravidla neplatila. Vyšší a jemnější verzi tohoto podpatku světu představila oblíbená milenka Ludvíka XV. Madame de Pompadour. Podpatek zákonitě dostal jméno “pompadúr”. Boty, které tento podpatek měly, byly zdobeny brokátem, přezkami, k šití ševci používali zlaté nitě a pevné látky.
Madame de Pompadour
Dalším historickým momentem ludvíkovského podpatku byla poprava Marie Antoinetty, která byla své doby zcela zásadní módní ikonou. Marie Antoinetta vystupovala na popraviště hrdě v botách s podpatkem představující aristokratickou dekadenci. Není divu, že od té doby popularita těchto bot značně poklesla a do popředí se dostaly ploché střevíce. Vše změnil rok 1854 a Jean Louis Francois Pinet, který si nechal patentovat „Pinetův“ podpatek, který se tím ludvíkovským nechal inspirovat. Byl však jemnější, lehčí a patřil k botám z ručně malovaného hedvábí zdobeným složitými výšivkami. Bohaté Pařížanky si je mohly koupit v salonu zakladatele Haute Couture Charlese Fredericka Wortha. Nicméně po Madame Pompadour se tyto střevíce staly opět výsadou francouzských kurtizán a erotických královen La Belle Otero, Lianne do Pougy a Emilienne d´Alencon.
Střevíce Rossimoda
V roce 1889 si boty s ludvíkovským podpatkem zamilovaly tanečnice v Moulin Rouge a v roce 1900 se staly absolutním fenoménem. Svou oblibu u žen si tato bota získala hlavně díky roztomilosti, jelikož tvar nohu značně zmenšoval. Dalším úspěšným zářezem pro ludvíkovský podpatek byla padesátá léta, kdy obuvník Roger Vivier porozuměl svůdnosti podpatku i jeho luxusnímu původu. Vytvořil kolekci pro Christiana Diora, která byla kritiky velmi pozitivně oceněna. Média doslova psala, že Vivierovy večerní boty jsou prací zlatníka, nikoli ševce a jsou určeny jen pro císařovny či filmové hvězdy.
Roger Vivier pro Christian Dior rok 1954
Další návrháři, kteří tímto podpatkem byli fascinováni, jsou Christian Lacroixe, Manolo Blahnik, Emma Hope, René Caovilla a Stuart Weitzman. Krása ludvíkovského podpatku nedává designérům spát díky jeho dokonalé ergonomice. Je elegantní, vkusný, ale zároveň pohodlný a stabilní. Dodává ženám vše, co od bot očekávají.
Současná Dior verze
Foto: Profimedia.cz; Facebook.com; Archiv firem
