Monika Krobová a Miro Sabo. Tato dvě jména doplňovala talentované studenty UMPRUM ve středečním zahajovacím programu Designblok Premier Fashion Weeku, který doprovází patnáctiletý festival Designblok.

Ačkoliv jsou oba návrháři velmi mladí, na kontě už mají dost úspěchů. Monika Krobová získala vloni Fashion Talent Card, díky níž se prezentovala jak v rámci podzimního, tak jarního Designblok “Premieru”. Následně získala nominaci na Objev roku a Módního designéra roku cen Czech Grand Design 2012, a to za kolekci The Rhythm.

Jak název napovídá, řada pracuje s “rytmickým rozvíjením tří základních forem” – tuniky, sukně a kalhot. Kdo zná i její další kolekci, klauzurní Apron/Zástěra, ví, že Monika se téměř nikdy nepouští do přílišné úpravy siluety, formátem oděvu je většinou mírně se rozšiřující čtverec. Ten v novince Interface zůstává, dost se toho však mění.

Do kolekce na podzim/zimu 2013 vložila Monika Krobová dojmy z návštěvy Arménie, konkrétně z původních oděvů chudých. Proto jsou důležitou součástí velké kapsy, proplétání a “záplatování” materiálu i kombinování různých textilií. A právě to je u Moniky nové a nečekané. Sterilní šedá plátna ze Zástěry nahradily efektní materiály, které posouvají celou hranatou a dříve povětšinou asexuální estetiku na jinou, nezasvěcenému publiku vlídnější úroveň.

Překvapil i Miro Sabo

Miro Sabo, absolvent UMPRUM i stáže u Rafa Simonse, aktuálního kreativního ředitele domu Dior, dosáhl určité nehezkosti záměrně. V první prezentované řadě na podzim/zimu 2013 si pohrává s motivem rádoby luxusního secesního vzhledu, kterého by podle něj chtěli před sto lety dosáhnout obyvatelky vesnic. Většina modelů je ze sametu, milovaného i nenáviděného materiálu kvůli tak ošklivému až hezkému povrchu. Využívá i průhledné kostky a sametového puntíku na průsvitném podkladu. (Mimochodem – podobně nad sametem a materiály smýšlí i Jindra Jansová)

Mladý slovenský tvůrce souběžně se zimní představil i řadu na jaro/léto 2014. Jako jeden z mála českých i slovenských návrhářů totiž tvoří kolekce s půlročním sezónním předstihem, který mu dává čas na výrobu i propagaci. Obě řady zároveň pustil na molo proto, že byl v době jarních prezentací právě na stáži u Simonse.

Jarní kolekce na zimní navazuje víceméně rovnou siluetou, která buď tělo kopíruje, nebo mu mírně pomáhá zdůraznit křivky. Inspirace ji ale od předchozí dělí přibližně o desítky i stovky let. Zatímco se tedy Miro Sabo s první řadou pohyboval na přelomu 19. a 20. století, druhá čerpala ze starověkého Egypta i “osmdesátek”. Výraznými prvky v kolekci jsou kontrastující přesné linie a uvolněnost, což se projevuje v přísných skladech a řasení, nebo nezačištěné okraje. Objevuje se v ní i potisk na pomezí maskáče a rozmazaných květů.

Tak jako Monika Krobová, i Miro Sabo něčím překvapil. Po loňské “diorovsky” ženské kolekci skládající se zejména z šatů přišel s něčím mnohem využitelnějším. Obě řady obsahují totiž i kabáty, sukně, kalhoty, saka, prostě a jednoduše všemožné druhy oděvů. Miro se nespolehl pouze na efekt, i když i ten byl zastoupen v posledních třpytivých šatech, a pokusil se českému publiku nabídnout něco, co by si mohlo snadno osvojit. Uvidíme, jak se to povede.

Stále se nemůžete zorientovat ve třech českých fashion weecích? Pak nahlédněte do našeho průvodce po pražských akcích podzimu.

Foto: Hermina