Styl a Kabo už módní odborníci neberou příliš vážně. Mladé designéry chodí sledovat na české “fashion weeky”, staré tuzemské značky nebo zahraniční prodejce, kteří se na veletrhy hlásí, raději ignoruje.
Výjimka však potvrzuje pravidlo a hned na úvod musím říct, že jedna zahraniční návštěva mě tedy upřímně nadchla. Do Česka svoji kolekci přivezla Dian Pelangi, mladá indonéská návrhářka, která ve své tvorbě kloubí muslimskou kulturu a evropské trendy.
Jak bylo ovšem vidět na kolekcích zejména českých vystavovatelů, právě trendy jim nic moc neříkají. Zajímavý a možná prospěšný byl proto seminář agentury WGSN (World Global Style Network London), kde se mluvilo o hlavním diktátu na jaro/léto 2014. Jeho rekapitulaci si lze přečíst na oficiálních stránkách veletrhu, stejně jako poznatky z panelové diskuze věnované odbornému vzdělávání.
Tato přednáška ale nebyla samozřejmě tím jediným doprovodným programem v rámci Styl a Kabo. Nejpoutavějším byly možná přehlídky, které každý den běžely v opakujících se blocích. Osobně jsem viděla například Lingerie Show, Beachwear Show, Styl Show (výběr toho nejlepšího ze stánků), z oděvních škol se pak na mole prezentovala Vyšší odborná škola oděvního návrhářství v Holešovicích. Kromě přehlídek pak veletrhy chtěly lákat i na výstavy historických strojů pro vyšívání rukavic a jedinečných kabelek z od 19. do poloviny 20. století.
To všechno by bylo tak hezké, kdyby ještě stánky nabízely něco, co bychom rádi viděli v “normálních” českých obchodech s oděvy a obuví. Bohužel, jak jsem tak míjela 256 vystavovatelů z 19 zemí, měla jsem spíše pocit, že by se modely měly smažit v módním pekle. Totéž jsem si pak říkala v nové mladé zóně Fresh Fashion, která místo talentovaných a zajímavých designérů nabízela kousky, jaké známe z “fashion trhů” typu Code:Mode.
Je to škoda. Styl a Kabo byly jednou kvalitní veletrhy, na které se sjížděla celá republika. Potřebují ale nastavit jiný kurz. Nejlépe pak zamířit rovnou do současnosti.
Foto: Monika Kolářová
