Dnešní sloupek bude ze světa módy. Bude ze světa botomanek (milovnice bot nikoli botoxu:-), mezi které rozhodně patřím. Touha koupit si boty je tak velká, že pokaždé, když jedu na zahraniční cestu nebo dovolenou, kamarádky uzavírají sázky, kolik párů si přivezu. Já vždy slibuji jen jeden, ale myslím, že se mi to nikdy nepovedlo dodržet. Dospěla jsem do fáze, kdy jsem začala toužit po „manolkách“. Nechtěla jsem si je koupit přes ebay apod. Chtěla jsem prožít ten okamžik vzrušení při první zkoušce čísla 38,5.

Vyrazila jsem společně s manželem na víkend do Londýna s cílem navštívit obchod a zároveň i “dílnu” tohoto mistra. O tomto plánu samozřejmě můj muž neměl ani ponětí. Naivně si myslel, že jde jen o příjemný víkend ve dvou. Předpokládala jsem, že jeho obchod najdeme někde na hlavní ulici nebo blízko nějakého centra, tak jak tomu bývá u jiných velkých značek. A proto jsem svůj plán ponechala až na závěr našeho výletu. Bohužel na hlavní třídě žádný takový obchod nebyl.

Šla jsem s pravdou ven a můj muž okamžitě našel řešení, jak si celý výlet nepokazit a zamířil do první internetové kavárny pro přesnou adresu. Bylo 17.00 hodin a v 18.00 se butik zavíral. Taxík nás dovezl do ulice, kde byly jen tradiční domy. Taxikář s námi ještě jednou objel celý blok a já už ztrácela naději nato, vidět tyto úžasné skvosty na vlastní oči. Najednou jsem zahlédla malý nápis Manolo Blahnik na jednom z těchto anglických domů. Rychle jsme vystoupili a vběhli do obchodu, který rozhodně obchod ničím nepřipomínal. Na zemi byly nádherné koberce a boty byly různě položené po kobercích nebo na stojanech, nikde žádné police, žádné pulty, žádná nudná prodavačka. Bylo 15 minut do zavírací doby. Ihned se nás ujal mladík, který spíše vypadal jako módní stylista než jako prodavač. Věnoval nám více než patnáct minut a byl to neobyčejný zážitek.

Na noze jsem měla snad 10 párů bot tohoto výjimečného umělce a dozvěděla se spoustu zajímavého o samotném Manolo Blahnik. Jako například to, že preferuje zákaznice, které obdivují jeho umění a ne které mají prostě peníze a chtějí to ukázat. Prodavač byl nadšen, že jsme z Čech, jelikož Manolo se k těmto kořenům hrdě hlásí. V domě, kde má svůj salón stále bydlí, i když většinu času tráví v zahraničí. Ke každému páru bot jsem dostala přednášku, co daný model předcházelo. Je tedy jasné, že po tomto úžasném zážitku jsem neodolala, a i když cena těchto bot je často závratná, jedny jsem si prostě odnést musela. A tak tentokrát mé kamarádky sázku prohrály. Boty jsem si přivezla skutečně jen jedny.  A jaký je další cíl botomanky? Christian Louboutin….

Tak uvidíme, kdy budu moci napsat článek o tomto zážitku. Máte stejnou vášeň, chcete se o ni podělit? Napište nám na facebook, ráda se nechám inspirovat.

Přeji vám botník plný originálů, Viki