Co to přesně znamená udržitelná móda?
Udržitelná móda je systém, ve kterém jsou oblečení a doplňky vyrobené, nošené a ‘vyhozené’ s respektem k přírodě, lidem a ekonomice. Zní to jako úplná samozřejmost a jeden by si řekl, že přeci tak je vyrobená všechna móda, ale to bohužel není pravda. Módní průmysl je druhý nejšpinavější na světě. To znamená, že má na svědomí znečištění ovzduší, vody a půdy, které výrazně ovlivňuje klimatické podmínky a jinak ohrožuje naše zdraví.
To je stejná otázka jako: proč je důležité dýchat čistý vzduch? Nebo proč je důležité, aby byl ve světě mír? Dlouhodobě udržitelný rozvoj se v podstatě věnuje zachování a růstu blahobytu na planetě Zemi. Když jste třeba nemocní, je těžké mluvit o blahobytu nebo o štěstí. Pokud nemáte pitnou vodu nebo vám hrozí bombardování, nedá se mluvit o blahobytu. Dlouhodobě udržitelný rozvoj zkoumá, jaké jsou principy udržení zdravé planety. Jak zajistit pitnou vodu pro všechny, aby nedocházelo k migracím z důvodů ekologických katastrof, které by měly další následky v imigrantských zemích. Dnes se například potýkáme s migranty z válečných zón a sami vidíme, jaké to má následky.
Když o udržitelné módě nemáme vůbec potuchy, jak máme začít?
Tímto článkem třeba. Každá informace je kousek na cestě ke své vlastní verzi šatníku a životního stylu. Někdo třeba miluje zvířata, tak začne tím, že ze svých nákupů vyřadí kožešiny, protože zvířata pěstovaná pro kožešiny nesmírně trpí. Na udržitelnou módu se dá ale pohlížet i z ryze praktického a ekonomického hlediska. Třeba chcete ušetřit na dovolenou, tak se rozhodnete omezit trochu nákupy a začnete se soustředit na budování funkčního šatníku, omezování impulsivních nákupů, které se vám stejně nehodí, ani vám nesedí a jen vám v té skříni překáží. Začnete hledat svůj styl. To je určitě super začátek. Skvělé semináře o tom vede Kamila Vodochodská každou sezónu v rámci Sustainable Fashion Day nebo hledejte online Táňu Havlíčkovou.
Jak se máme vyhnout bezhlavému nakupování a zbytečnému utrácení?
To je v dnešní době opravdu velká výzva. Všichni jsme pořád masírování reklamou a obrázky nových trendů a nápisy ‘in’ a ‘out’ a možná dokonce kritikou ze strany kolegyň či partnera. Já osobně jsem se rozhodla od všeho se odstřihnout, dala jsem si pár měsíců detox od časopisů i od ‘window shopping’, aneb koukání po výlohách a snění o tom, jak super by mi tenhle kousek slušel. Nosila jsem prostě pár měsíců to, co bylo doma. Podle toho jsem třeba určila, že mi v šatníku chybí bílá košile a kvalitní tmavý svetr, které jsem si pořídila v second-handu. Ale i kdyby byly ty kousky nové, tak ten návod je: ujasněte si, co přesně potřebujete a hledejte, dokud to nenajdete. Jen málokdy se bude jednat o něco strašně urgentního. Já třeba hledala hrnky do bytu dva roky. Pořád je z čeho pít, i kdyby to byly skleničky od marmelády. Není prostě kam spěchat, lepší je hledat tu pravou lásku a potom si ji dlouho užívat.
Kdy jste se o toto téma začala zajímat?
Před pěti lety, když jsem pracovala v Paříži. V předešlé práci jsme spolupracovali s textilkami v Turecku a výrobou v Rumunsku a měla jsem nějak tak pocit, že neděláme nic špatného. V Paříži jsem ale jednala s dodavateli v Bangladéši a v Číně, v Kambodži a ve Vietnamu a uvědomila jsem si, že opravdu nikdo z nás neví, kde přesně se to oblečení vyrábí a v jakých podmínkách. A začala jsem se o etickou a ekologickou stránku zajímat čím dál tím víc až už bylo jasné, že se do práce pro součassný módní průmysl nikdy nevrátím.
Úžasná. Plná velkých snů o kariéře módní návrhářky v Paříži, které se změnily na sny o manažerce a nakonec o podnikatelce hledající smysl ve svém jednání. Měla jsem štěstí, že jsem pracovně nebo studijně žila v několika zemích i mimo Evropu a kariérní sny se mi plnily jak otočením kouzelného prstenu. Bylo tam samozřejmě také docela dlouhé období hluboké osobní krize, kdy jsem po dostudování MBA vůbec nevěděla, co se sebou a sáhla jsem si na dno. Za to jsme dnes ale vděčná. Především proto, že se mi podařilo se od toho dna odrazit a dodnes těžím z toho, co jsem se na cestě dolů i nahoru naučila.
Sustainable fashion day ve Vnitroblocku
Jak vy sama šetříte?
Na věcech, kterých jsou všude hromady. Naopak nešetřím na tom, co je vzácné. Takže konvenční oblečení opravdu nekupuji, dědím po kamarádkách, které se toho rády zbavují. Naopak ale když někde vidím kvalitní produkt, o kterém vím, že se mnou vydrží věky, ráda za něj zaplatím. Šetřím třeba i planetu tím, že nakupuji do textilních pytlíků a nákup vozím domů v tašce na kolečkách. V Čechách je tento módní doplněk výsadou seniorek, ale v Paříži chodí s taškami na kolečkách nakupovat i kluci v pubertě. Snažím se všechno vyhandlovat mezi přáteli – od domu na víkend po kolo či vrtačku. Hledám kreativní a společenská řešení. Šetření je v mém podání zábavné a in.
Na Sustinable Fashion Day, u lokálních návrhářů nebo po internetu u značek, kterým věřím. Asi je ale důležité říct, že jsem si teď roky nic nekoupila. Mám v šatníků stálice, které to se mnou přežily, ale je pravda, že se na mě oblečení občas rozpadne a tak teď, po těch pěti letech, kdy jsem se přestala účastnit módního průmyslu, se vracím k tomu, že si začínám věci kupovat. Začala jsem ponožkami a bačkorami.
foto archiv Kamily, facebook
