1. Dříve se se předpokládalo, že svatební noc je ta první a počítalo se s tím, že nevěsta otěhotní. Děti počaté v květnu se pak rodily v únoru, v době tvrdých mrazů a sněhových vánic. K rodícím ženám se porodní báby dostávaly jen těžko a úmrtí novorozenců či matek bylo hojné. Dnes je vše jinak, do porodnice vás doveze klidně i záchranná služba a o krutých mrazech Ladovy zimy si můžeme již nechat jen vyprávět.
2. I další důvod souvisel s těhotenstvím. V srpnu bývaly ženy v prvním trimestru, který jak známo bývá nejvíce riskantní. V té době probíhaly nejtěžší práce na polích, od kterých ani těhotná žena nebyla osvobozena, a tak často potratila. Dnes nic takového nehrozí. Od prvního dne jsou ženy hlídané gynekologem a tvrdé práce na poli za ně odvádí stroj.
3. Lidé věřili, že láska v květnu odletí stejně rychle jako spadnou květy třešní. To sice nelze vyvrátit, ale v době vysoké rozvodovosti je asi riskantní svatba v jakémkoli kalendářním roce.
Mýtů kolem svateb je stále celá řada. Někdo tvrdí, že pokud nemáte na ruce zásnubní prsten, tak prostě zasnoubená nejste. Záleží jen na vás, zda prsten vůbec chcete. Někdy to prosté ano zcela postačí k tomu, abyste se cítila šťastně zadaná. Nevěřte ani tradici, že se musíte vdávat do roka a do dne od zásnub. Vdejte se, kdy vy to uznáte za vhodné. Ani na místě a lidech přeci nezáleží. Chcete svatbu tajně a u moře, směle do toho. Večírek na oslavu poté úplně postačí. Nemáte ráda bílou, zvolte klidně černou. I takové nevěsty přeci známe.
Zkrátka vdejte se až tehdy, kdy jste si jisti, že je to ten pravý. Vdejte se tam, kde to máte rádi. Pozvěte jen toho, koho opravdu chcete. Ale hlavně, ať vám to vydrží.
Foto: Pinterest.com
